|
| ||||
| ||||
|
4
4.) Zove se téz c. firmus ustálený zpęv, aby se dalo na jevo, ze se liší od Hlasű, které v kontrapunktu jej provázely, a jejichz melodie doznávala casto mno- hých zmęn, pri cemz melodie chorálová zűstávala neporušena. 5.) Má jméno »cantus romanus editionis Vaticanae«, zpęv rímský edice vatikánské, na rozdíl od chorálu edice medicejské ; edicí vatikánskou na- hrazena jest dosavadní edice medicejské dle instrukce >Motu proprio papeze Pia X. z 22. listopadu 1903. Ponęvadz chorál edice vatikánské jest do církve zaveden pa- pezem Piem X., nazývá se téz »e d i t i o Piana«, chorál vydání Piova. V definici chorálu se praví: a) :>ze jest officielní zpęv církve rímskokatolické«, coz znamená, ze jest Apo- štolskou Stolicí nejen schválen, ale prohlášen za zpęv úrední, v prvé radę pri boho- sluzbę oprávnęný, za authentický, který normou má býti zpęvu církevního i ve vęcích budoucích; G) > jehoz melodie slozeny jsou jednohlasnę (unisono`.- Melodie jest dle hudebních zákonű sporádaná rada tónű po sobę následujících ; jest bucY absolutní cili v uzším smyslu, jestlize jest dle hudebních zákonű sporádanou radou zvęn navzájem srozumitelných, aneb relativní, v širším smyslu, jestlize její postup zvęn, sám s sebou nejsa samostatný, nabývá srozumitehiosti teprve prűvodem. Od melodie liší se har- monie, jez jest stejnodobé znęní tónű rűzné výše, dle hudebních zákonű sporádaných. Melodie chorálové jsou absolutní, t. j. ke své srozumitelnosti prűvodu nepotrebují ; v prvotních dobách církve katolické nebyly nikdy a nikde provázeny hrou na varhany a nejsou dosud v sixtinské kapli v Rímę; c) »jsou slozeny ve stupnicích diatonických,« t. j. rady tónűv ve stupnicích, jez tvorí základ chorálních melodií, jsou sestaveny zpűsobem, jaký shledáváme u prirozené rady zvęn základních. Zvęny cili tóny základní jsou celé tóny a veliké pűltóny. Stupnicím, slozeným z rady zvęn základních, ríkáme d i a t o n i c k é. V diatonických stupnicích, a to zcela absolutních, slozena jest melodie chorálu rímského. Diatonika relativní, chromatika i absolutní i rela- tivní, jsou tedy z melodie chorální vylouceny. d) »jsou slozeny ve volném a prirozeném rhytmu«. Není totiz v chorálu ani mensury, ani moderního taktu, ale délka a prízvucnost zpívaných slabik rídí se délkou a prízvucností slabik mluvených. Slova chorálu se zpívají tak, jak se mluví. Jednotkou pro trvání tónu jest rhytmický ráz. 1 1 . Zpęv m e n s u r á 1 n í, jehoz tóny jsou absolutnę odmęreny, cili zpęv figu- rá,ní = ozdobný jest 1) jednohlasý aneb 2) vícehlasý. 1.) Jednohlasý zpęv mensurální má melodii bud absolutní nebo relativní. 2.) Vícehlasý zpęv má formu a) hotrrofonie a b) polyfonie. Tato slova jsou slozkami reckých slov homo -- poly -- foné<,. Luscinius zná slovo polyfonie (concentus polyphonus) jiz ve století XVI., ale ve všeobecné uzívání vešlo teprve ve století XVIII. a) Homofonií zve se vícehlas, v nęmz doprovázejí základní melodii (cantus firmus) ostatní hlasy tón za tónem zcela soudobnę, netvoríce samostatné hudební myšlenky, jsou-li samy o sobę zpívány. | ||||
|