|
| ||||
| ||||
|
5
b) Polyfonií jest vícehlas, v nęmz jednotlivé hlasy mají samostatné, od sebe nezávislé melodie, a dohromady jsouce zpívány tvorí krásný, melodický i harmo- nický celek. Vzorem k l a s s i c k é polyfonie jest s l o h P a l e s t r i n ű v, jehoz základem jest diatonika chorálu. Moderní polyfonie i homofonie bývá ehromatickou. Je-li zpęv bez prűvodu varhan neb hudebnfch nástrojű, ríká se mu »a c a p e 11 a7, je-li provázen, zove se zpęvem instrumentálním. Zpęv »a ca p e 11 a<, i zpęv s prűvodem hudebních nástrojű má souhrnné jméno hudba v o k á I n f, na rozdíl od hudby instrumentální, jez vyluzována jest pouze nástroji bez lidského zpęvu. 3. Oprávnęnost druhű zpęvu v liturgii církve katolické. 1. V prvé radę jest v liturgii oprávnęným zpęvem chorál edice vatikánské. Chorál jest zpęvem posvátným, jenz vylucuje ze svých zpęvű ráz svętský. Po stránce formální patrí mezi krásná rr m ę ní a honosí se hlavní slozkou oprávnęnosti v církvi, ze jest totiz v š e o b e c n ý m a vhodným pro všechny národy všech vękűv a zemí. (Moto proprio, zásady všeobecné.) 1.) Mimo chorál doporoucí církev klassickou polyfonii a z ní zvláštę sloh Pale- strinűv, avšak nezavrhuje moderní polyfonie chromatické. M. p. díl II. cl. 4. dí: Vlastnosti jmenované (posvátnost, hudební krásno a všeobec- nost) má téz ve velikém stupni klassická polyfonie zvláštę školy rímské, která ve století XVI. dostoupila vrcholu své dokonalosti v dílech Pierluigia Palestriny, a i potom pokracovala tvoríc skladby vynikající krásy liturgické i hudební. Klassická polyfonie velmi dobre se blízí nejvyššímu vzoru kazdé hudby církevní, t. j. zpęvu rehorskému, a z toho dűvodu zaslouzila, aby se jí uzívalo se zpęvem gregoriánským pri slavnęjších funkcích církevních. 2.) V tretí radę oprávnęn jest vícehlasý zpęv »a capella« jakéhokoliv zpűsobu, pokud nevybocuje z ducha církevního. M. p. díl 11. cl. S. praví : Církev vzdy uznala pokrok v umęní a jemu prála, pri- pouštęjíc k bohosluzbę vše, co podarilo se nalézti tvűrcímu duchu dobrého a krásného bęhem století a co nebylo ovšem na ujmu zákonűm liturgickým. Jest proto i moderní hudba dovolena v kostele, nebof prináší skladby takové ušlechtilosti, váznosti a dűstojnosti, ze nejsou neliodny liturgických úkonűv. 3.) Vedle zpęvu »a c a p e (( a« jest dovolen i zpęv s prűvodem v a r h a n, pokud se zachovávají ve hre na varhany predpisy dané liturgickými zákony. Ve zvláštních prípadech, v patricných mezích a s príslušnou opatrností mohou býti pripuštęny i jiné nástroje jako prűvod zpęvu za zvláštního dovolení diecésního biskupa a pri šetrení predpisű »Caeremoniale episcoporum« (Motu proprio Vl, 15). Prűvod nástrojű má zpęv pouze podporovati, nikoliv prehlušovati ani rušiti jeho nádechu zboznosti. 4.) Hudba instrumentální místo zpęvu s predepsaným textem jest zaká- zána. Místo zpęvu offertoria, graduale a j. pri zpívané mši sv. hráti na nástroj »písm beze slov« není tedy dovoleno. Zapovídá se v kostele hra na klavír a na nástroje bicí (buben malý a velký, cinelly zvonky a pod.). Téz zakázány jsou hrací stroje (gramofon). — Samostatná hra orchestrálních sborű jest dovolena pouze mimo kostel pri prűvodech. (M. proprio V[. 21.) | ||||
|