|
| ||||
| ||||
|
Nejprirozenęjší krácení struny jest na polovinu; také tón tím povstalý jest nejpríbuznęjší tónu základnímu, a dle obvyklého cítání tónű jest o s m ý m tónem, cili oktávou tónu základnílo. Rozdęlíme-li délku struny na 3 díly a / uvedeme ve chvęní, uslyšíme pátý tón zvęny základní, cili kvintu; dęlíme-li strunu na 5 dílű, z nichz ' '. se chvęjí, uslyšíme tercii velkou, kmitá-li tercii malou; pri kmitu , struny uslyšíme kvartu, pri :", sextu, 4,s sekundu velkou, septimu, isric sekundu malou. Srovnáme-li tyto hodnoty dle poradu tónű a zkoumáme-li, v jakém pomęru jsou kmitocty tónű vytvorených krácením struny ke kmitoctu tónu vytvoreného celou strunou, obdrzíme tento vzorec : Kmitocet sekundy malé má se ke kmitoctu tónu základního jako 16 : 15 sekundy velké » » 9 : 8 tercie malé » » » 6 : 5 tercie velké » » » 5 4 kvarty » » » 43 kvinty » » » 32 sexty » » 5 :3 septimy n » » 15 : 8 oktávy » » » 2 : 1 A tóny tyto, vytvorené na základę prirozeného pomęru kmitoctű ke kmitoctu tónu základního, tvorí látku k diatonickým melodiím chorálovým. 2.) Na tónu pozorujeme i sílu, jez závisí na vętší nebo menší šírce vin, cili na rozkmitu (amplitudę) tęlesa znęjícího. Rozkmit tęlesa jest prímo úmęrný sile uvádęjící tęleso do krnitű. 3.) Kazdý tón má téz svoji b a r v i t o s t (zabarvení = _ timbre). Barva tónű jest vlast- nost, kterou se liší zvęna na pr. vylouzena na klavíru od tónu téze výše a s í l y pronesené na pr. hlasem lidským. Barva tónű závisí: a) na tvaru vin tęlesa znęjícího, b) na látce tęlesa a jeho podobę, c) na zpűsobu, jakým se tęleso uvádí ve kmity (smýkáním na houslích, fou- káním na nástrojích dechových a p.) d) na rűzné síle a poctu tónű soucasnę se základním tónem znęjících. S kaz- dým totiz tónem zní rada vyšších tónű, jez se nazývají svrchní = harmonické = alikvotní = souzvęnné. S kazdým základním tónem se ozve jeho vyšší oktáva, kvinta této oktávy, druhá vyšší oktáva, její tercie, kvinta, malá septima. A na tom, jak který alikvotní tón úcastní se na spoluznęní s tónem základním, závisí rűzné zabarvení jeho. Zvuky bez alikvotních tónű aneb tóny s velmi slabými tóny svrchními jsou temné. Zvęny, ve kterých nękteré alikvotní tóny jsou v mírné síle, jsou pinęjší a prí- jemnęjší. Tóny, v nichz silou prevládá tón základní nad alikvotními tóny, znęjí pinę; prevládají-li silou tóny alikvotní, jest tón prázdným; zní-li mnoho alikvotních tónű, tón základní jest ostrý. Mimo sílu, výšku a barvu má tón i duševní vlastnosti, jez se zakládají na citu a nadšení. Mluvíme o tónu vrelém, chladném, dojímavém, ušlechtilém, tklivém.l) ') V preneseném smyslu btón~ znamená a) interval veliké sekundy, celý stupeń, aneb b) tolik jako modus = tropus = tonina. | ||||
|