|
| ||||
| ||||
|
8
6. Intervaly (diastema). Interval jest pomęr, vzdálenost dvou tónű; j e s t b u d' m e 1 o d i c k ý, jedná-li se o pomęru tónű po sobę znęjících, aneb h a r- m o n i c k ý, jedná-li se o pomęru tónű soudobnę znęjících. Melodické intervaly jsou bud zpęvné aneb nezpęvné. Pri melodii chorálové lze mluviti jen o intervalech melodických zpęvných. Prima, pomęr mezi zvęnami téze výše, není vlastnę interval, ponęvadz není mezi nimi zádné vzdálenosti?) Sekunda v e l i k á = celý tón = tonus jest pomęr -nezi tónem základním a tónem o celý stupeń vyšším nebo nizším. Obsahuje celý stupeń. Theorie pythagorejská znala jen jediný druh celého tónu; avšak dle Didyma, staroreckého ucence z dob vlády Augustovy, ciní se rozdíl mezi malým celým tónem 10-3i a velkým celým tónem 9/9; rozdíl pak mezi malým a velkým celým tónem slove komma didymické cili syntonické a má hodnotu 81 :80. V moderním tempe- rovaném ladęní však tohoto rozdílu není. Sekunda m a l á = pűltón semitonium jest polovina sekundy velké. Ponę- vadz však nelze rozdęliti celý tón ve dva stejné díly, nýbrz ve dva nestejné, proto pűltón jest dvojí, a to velký pűltón = velká sekunda malá = semitonium maius,2) = d i a t o n i c k ý p ű l t ó n,1) = apotome 4) = superdivisa v pomęru 16:15, a malý pűltón = malá sekunda malá = chromatický r,) pűltón = semitonium minus -= limma13) _ diesis = subductio v pomęru 25 :24. Velký pűltón jest mezi mi—fa, si—do, mezi tónem o pűl stupnę zvýšeným a následujícím : cis—d, dis—e, fis—g, gis—a, ais—h a mezi tónem základním a ná- sledujícím o pűl stupnę snízeným : c—des, d—es, f—ges, g—as, a—hes. Malý pűltón jest mezi tónem základním a o pűl stupnę zvýšeným (c--cis, d—dis, e—eis, f—fis, g—gis, a—ais, h—his), a o pűl stupnę snízeným (c—ces, d—des, e—es, f—fes, g--ges, a-- as, h--hes.) Chorál rímský zná jen veliké pűltóny mi—fa (e—f), si—do (h—c), a z malých jediný si—sa (h—hes). Tercie malá =- semiditonus jest pomęr mezi tónem základním a tónem o jeden stupeń a v e I ký pűltón vyšší nebo nizší') (d—f, a—c, h—d, g—e). Tercie v e l i k á = ditonus jest pomęr mezi tónem základním a tónem o dva celé stupnę vyšší nebo nizší. Obsahuje tedy celé dva stupnę (c—e, f—a, g — h). K v a r t a c i s t á— diatessaron obsahuje dva celé stupnę a velký pűltón (c —f). `) Unisonus quasi unus sonus non est modus, ueque cantus, quia cantus est inflexio vocis, i. e. omnis cantus, qui inflectit vocem, variat sonum (Dr. Haberl, Magister choralis, str. 24.) 2) Dle Engelberta, opata admontského t 1331, jehoz Gerbert (Seript. p. 312) má za pűvodce obsáhlého díla ade Musicar. Diatonický z reckého dia — teino = napínám. Apotome = více nez polovina celého tónu. Recké slovo c h r o m a znamená zabarvení. L i m m u zná jiz Plato. Píšet Cottonius v Gebertovi 11. 238 dle Mag. chov. str. 23.: Semitonium a Platone lirnma vocatum, eo quod non sit plenus tonus, sed imperfectus. Pűltón nazván jest od Platona limma, ponęvadz není tónem dokonalým, ale nedokonalým. Význam slov diesis se męnil. a) U Rekű znamenalo polovinu pűltónu (limma), a męlo hodnotu 499:512. b) U stredovękých theo- retikű, jakou J. Tinctoris (1464—1511) znacilo rozdíl mezi malým a velkým pűltónem, tvoríc pomęr ''!15:25!x4 = 384/3 5 = 128/,Zg. Tato hodnota 125:128 blízí se hodnotę diesis u Rekű, 512: 491 Rozdíl jest jen o c) Engelbert rozumí slovem diesis malý pűltón. Tento pojem ustálil se v XVII. století. Nyní nazývá se v moderní hudbę diesí zvyšovací znacka #, vyvinuvší se ze stredovękého b quadratum. ') Má-li se pojmenovativnynęjší hudbę zvýšený tón základní, pridá se ku jménu jeho slabika is<. (cis, dis, eis, fis, gis, ais, his). Pri s níz e n í pridá se slabika -es _ ; výjimku ciní pouze tón a, e k jehoz jménu se pridá >s, (ces, des, es, fes, ges, as, hes). Znaménku tón snizujícúuu se ríká b. | ||||
|