|
| ||||
| ||||
|
9
Kvartę zvętšené (f--h), obsahující tri celé stupnę = t r i t o n u s chorál se vyhýbá a męl-li by tritón povstati pri melodii vzestupné, tón h se snizuje v hes. Pri sestupu melodie se zamezí zvętšená kvarta vedením h na c (místo ah a g fg jest ahc a gfg). Proto se ríká: Mi contra fa diabolus est in musica. Mi (e) proti fa (f) d'áblem jest v hudbę. Kvinta cistá — diapente perfecta. Obsahuje tri celé stupnę a velký pűl- tón (c—g). Z m e n š e n é k v i n t y (diapente imperfecta), jez má 2 celé stupnę a 2 velké pűltóny, a zvętšené (d. superflua), jez k zpęvným ani nepatrí, v chorálu není. S e x t y m a 1 é= diapente cum semitonio obsahující cistou kvintu a pűl stupnę (D—b), sexty v e l k é = diapente cum tono obsahující cistou kvintu a celý stupeń (D—h), septimy m a l é == diapente cum semiditono obsahující kvintu cistou a malou tercii (D--c) a oktávy = diapáson = diapente cum diatessaron, ob- sahující 5 celých stupńű a 2 velké pűltóny v chorálu rímském skoro není, ac nálezejí ještę k intervalűm zpęvným. 7. Pojmenování a soustavy tónű. Soustava tónű jest dle urcitého stanoviska sporádaná rada tónű, jíz lze prakticky v hudbę uzíti. Pojmenování tónű dęlo se o prvních stoletích reckými slovy systemu tónového starých Rekű, jenz prijat byl do chorálu, a jímz ještę theoretikové stredovęku (Bocthius, Hukbald, Guido) se zabývali. Recký systém tónový je tedy základem soustavy tónű v chorálu, a proto nutno o nęm predem krátce se zmíniti. 1.) Zove se s y s t e m a t e l e i o n= perfectum (soustava dokonalá) nebo syst. a m e t a b o l o n (s. nezmęnitelná) a skládá se z 5 tetrachordű 1) dorických t. j. tako- vých, v nęmz pűl stupnę jest mezi prvním a druhým tónem.') První tetrachord se zove hypaton = hluboký t. a obsahuje tóny dle našeho no- topisu H—E. Druhý » » m e s o n — strední mediarum a obsahuje E—a. Tretí d i e z e u g m e n o n -= oddęlovací == divisiarum a obsahuje h—e. Ctvrtý u h y p e r b o l a i o n =_= vysoký excellentium a obsahuje e— a' První tetrachord jest spojen tak s druhým, ze nejvyšší tón I. tetrachordu E jest týz, jako nejnizší II. t. Podobnę konecný tón [[I. t. a zacátecní [V. t. jest tentýz totiz e. Mezi II. t. a III. t. jest celý tón a—h. Aby však bylo v systemu téz snízené h cili b, vlozen byl doprostred, hned za tretí tetrachord pátý tetrachord, jenz se zove s y n e m e m n o n — spojovací con- junctarum a obsahuje zvęny a b c d. Tóny v jednotlivých tetrachordech mají kromę rodového jména tetrachor- dového i jména vlastní, na príklad v tetrachordu hypaton B (kteréz jest jako naše H., tedy mezi B—C jest pűltón) sluje h y p a t e hypaton, C = p a r h y p a t e h y- p a t o n atd. Strední tón, naše a, slulo rn e s e a bylo východiskem celého systemu ; zmęna nejvyšší byla n e t e. ,~) ') Tetrachord púvodnę nástroj ctyrstrunný, prenesenę rada 4 tónű, jak na tetrachordu za sebou následují. Z) Tetrachord dorický liší se od i. lydického, jenz má pűl stupnę mezi 3. a 4. tónem, a od fry- gického, jenz má pűl stupnę mezi 2, a 3. tónem. (Wagner, Einfűhrung in die gregorianischerr Melo- dien. 1895, 152). 1) V dolejší oktávę nedovolovali theoretikové snízení h v b jako v oktávę vyšší ; proto syn e- m e m n o n, jez tvorilo tetrachord s b (snízeným h) bylo mozné jen v oktávę vyšší, nikoliv však v oktávę spodní. | ||||
|