|
| ||||
| ||||
|
10
Pred nejhlubší zvęnu I. tetrachordu pridána byla ještę zvęna A = p r o s I a m- b a n o m e n o s= pridaná = adsumpta.1) 2.) Záhy však, ponechávajíce system tetrachordový, zamęnili theoretikové po- jmenování slovy reckými za 15 písmen abecedy latinské, od A az do P Latinská notace sluje »Notation boétiennea, ze se mylnę pripsala Boetiovi (t 524). Provedl ji asi Notker Balbulus. 3.) Pozdęji jen písmen 7 opakovali z abecedy latinské, męníce jejich podobu a také je zdvojujíce : ABCDEFG a b c d e f g aa bb cc dd ee ff gg 4.) Kdyz melodie chorálové nabývaly vętšího rozsahu, bylo nutno rozšíriti i soustavu zvęn a pro novou zvęnu vymysliti jméno. Tato nová zvęna pridána byla pred A (proslambanomenos) a slula gamma (recké písmę r), jsouc spodní oktávou G. Toto gamma bylo pridáno pred Guidem Aretinským. Soustava zvęn s gamrna znęla : I', A, B, C, D, E, F, G, a, b q (h), c, d, e, f, g, aa, bb (hh) cc, dd, ee. 2) Na tuto soustavu pocínající I' applikovány byly tetrachordy recké, jez slozeny byly z rady zvęn pocínající A. Následkem tohoto posunutí celého systemu tetra- chordového z A na I' se zmęnil pomęr intervalový v jednotlivých tetrachordech. Tetrachordy pak sluly takto : T, A, B-3), C -- D, E, F, G — a b, c, d — e, f, g, aa. graves finales acutae superacutae hluboké zakoncující vysoké vyšší bb, qG, cc, dd, ee. excellentes, nejvyšší. Zvęna b, bb, nikoliv však dolejší B, znamenala az do XVI. stol. i naše h (b durum cili quadratum) i vlastní b (b molle cili rotundum). 5.) Ve století XI. byla rozdęlena uvedená rada tónű ve skupiny po 6 tónech a skupiny zvaly se h e x a c h o r d y. Hexachordy byly trojí: Prvý druh hexachordű utvoren byl z rady zvęn pocínající »1', G, g,« a koncící »E, e, ee«; tedy: »TA H C D E« — »G a h c d e« — »g aahh ee dd ee«.Tyto hexachordy nazývaly se h e x a c h o r d a d u r a, ponęvadz obsahovaly »H, h, hh « b durum. Druhý druh hexachordű pocínal »C, c« a koncil »a, aa« : »C D E F G a« — »C d e f g aa« ; a nazývaly se h e x a c h o r d a n a t u r a l i a (prirozené h), ponęvadz nemęly ani b, ani h á. Tretí druh męl rozsah F—d, f—dd; »F G a b c d« — »f gg aa bb cc dd« nazývaly se h e x a c h o r d a m o 11 i a (mękké h), ponęvadz obsahovaly b molle, naše snízené h. V tomto hexachordu h se snízilo v b, aby nepovstal obávaný t r i t o n u s, jenz obsahoval tri celé tóny. Ve všech trech hexachordech bylo pűl stupnę mezi 3. a 4. tónem. ') Více viz o hudbę recké v dílech: Gevaert: Histoire et Théorie de la Musique de'l Anti- quité 1881. — Weatphal: Die Musik des griech. Alterthums, Lipsko 1883, Ambros: Gesch. der gr. Musik, Il. sv. H. Riemann, Studien zur Geschichte der NotenschriFt, 1878. Vierteljahrschrift fűr Musik- wissenschaft, Lipsko. =) U Rekű sahal tento system jen do aa; Hukbald rozšíril jej do bb (a), a Guido do dd, jiní pak az do ee. (Micrologus str. 17.) 3) B tolik co naše H. | ||||
|