|
| ||||
| ||||
|
12
mozný tón, na nęmz bylo premęnou solmisacních slabik provésti mutaci hexachordű a tím docíliti, aby vzdy na krok malé sekundy prišla jména mi fa. Na pr. stoupající rada tónű c d e f g a h c' patrila tóny c d e f g a do hexa- chordu prirozeného a tóny g a h c' do hexachordu tvrdého. hex. tvrdý c d e f g a h c' hex. prirozený Tón a byl posledním mozným místem, na nęmz se męnily hexachordy; na h--c prišla jména mi—fa, proto na a se zpívalo re. Znęla tedy rada tónű c d e f g a h c po nálezité zmęnę (la) ut re mi fa sol re mi fa Nesnadný tento postup vzájemné promęny solmisacních slabik k rűzným tónűm męl býti zpęvákűm usnadnęn >rukou Guidonovou«, pocházející ze stol. XI. Na obraze 1. nejsou písmena pro radu nejvyšších tónű zdvojena. Poslední tón ee z tre- ,. tího hexachordu schází ; jest zde tónű pouze celkem 19. Na ruce se pocne císti od nehtu palce, pokracuje se dalű po nęm, odtud po y~ f yr dlani k malíku, vzhűru k nehtu malíku, odhid po konci prstu ctvrtého, prostredního a ukazo- vácku ; po ukazovácku dolű k 3. nápisu, od nęho pres tretí nápis na prostredním prstu k 3. nápisu na 4. prst, po nęm vzhűru k 2. nápisu a zpęt na prostrední prst k 2. nápisu ; odtud nad 3. prst k 20. tónu, jenz na obraze 1. schází. — Zachované Guidonovy spisy »ruky« - r neznají. Y Na ohbí a konci prstű i na dlani Gui- '. donovy ruky byla abecední písmena pro 20 tónű rA B C D EFGabcdefg t aa bb cc dd ee. K nim byly pripsány sla- biky s o l m i s a c ní, v nęz se męnila abe- cední písmena na místech, kde melodie Obr. 1. Faksimile z ruk. univers. knihovny precházela z hexachordu do druhého. Spo- v Praze, XIV. stol., sign. XII. E1Sc fol. 2a. jením písmen abecedních se slabikami sol- rnisacními objeví se násl. schema'), v nęmz rada [. byla pro tóny hluboké, rada ll. pro tóny polohy strední a rada II[. pro tóny vysoké. 1. F A B C D E F G ut-re re-mi fa-re-mi sol-fa-ut la-sol-re la-mi fa-ut sol-re-ut li. a b c d e f g ta-mi-re fa-re?-mi sol-fa-ut la-sol-re la-mi fa-ut sol-re-ut III. a b c d e la•mi-re fa-re?-mi sol-fa la-sol ~la) ) Na tomto schematu, jez jest dle uvedeného obrázku císarské knihovny prazské, jsou rűzné odchylky od obvyklých jmen solmisacních slabik, jak je má na pr. Walter Odington (X11.—X111. stol.) a Ambros, ~Geschichte der Musik II., 192. Ambros pro I. radu má T ut, A rę, B mi, C fa-ut, D sol-re, Ela-mi; v II. a Ill. radę jen pri b a bb má Ambros jinak, totiz fa-mi a nikoli fa-re-mi. | ||||
|