|
| ||||
| ||||
|
- 27 -
Missa Papae Marcelli. Píše F. J. L e h n e r. Na svátek sv. Josefa konala se druhá valná schůze Akademie křestanské. Při slavných službách Božích, které za tou příčinou v Dominikánském farním chrámu Páně sv. Jiljí se slavily, přednášena jest historicky pamětihodná Missa Papae Marcelli. Jednatel sekce hudební vp. Fr. Eckert, píše o nf takto : ,Missa Papae Marcelli" i co do původce svého i co původu svého a historie své jest dílem tak znamenitým a zajímavým, že nebude od místa, vytkneme-li zde stručně život skladatele a dějiny jeho. Giovanni Pierlugi Palestrina narodil se z chudých rodičů r. 1524 v městě Palestriné, starém Fraeneste, odkud jmeno má. Studovav v Římě. nauka o komposici, stal se sedmadvacetiletý Pierlugi ředitelem kůru u sv. Petra a vydal po třech letech svazek mší, první to dílo své, jež papeži Juliovi IH. věnoval a jímž takové chvály došel, že papež o své ujmě jej do sboru svých zpěváků přijal. Brzo však zemřel vznešený přfznivec jeho a když nástupce Julia III. na prestolu papežském Mar-cel II. panovav pouze 21 dní skonal, zvolen Pavel IV. Týž chtěje duchovenstvo římské zreformovati, počal úmysl svůj prováděti na dvoře svém a sice nejprvé se svou pěveckou kapelou. Ode dávna byli do kapely té přijímáni pouze zpěváci-klerikové, kteří celibátu šetřiti museli, přednosta jejich, primicerius (primus in cera), i byl biskupem a předákem duchovenstva římského. Tehdáž ale byli tři údové kapely ženati, nejsouce kleriky, z nich byl i Palestrina, který již dříve, než k sv. Petru přišel, jakousi Lukrecii za chot pojal a jen přízni Julia III. zcela výminečné do sboru Sixtinů se dostal. Pavel IV. obnovil starodávný posnd trvající řád, dle něhož ,8ixtini" celibátu šetřiti povinni jsou a aspoři kleriky býti mají, jsouce hodnosti svou kanovníky, nad nimiž stojí ředitel v hodnosti opata. Vyloučil tedy papež ony tři zpěváky ženaté i Palestrinu ze sboru Sixtinského, uděliv jim výslužné. Palestrina, byv Sixtinem jen půl leta, zvolen jest na to při slavné basilice Lateránské od tamní kapitoly ředitelem kůru. Zde složil světoznámá svoje ,Improperia", která poprvé 1560 v Lateráně zpívána byla. Potom byl deset let ředitelem kůru u P. Marie Maggiore, kde nejslavnější mši svou „Papae Marcelli” složil. V odměnu za to zřídil Pius IV. při kapele Sixtinské zvláštní úrad ,Compositore della Capella Pontificia", kterýžto úřad mimo Palestrinu nikdo více nezastával. Roku 1571 na-stoupil Palestrina podruhé místo ředitele kůruu sv. Petra a setrval tam až do své smrti. Tou dobou žil sv. Filip Nercjský, veliký milovník budby posvátné i zpěváků a zakladatel slavného Oratoria, kterémužto ústavu i pěstování posvátného zpěvu za podstatnou částku stanov řeholních vytkl a světec zvolil po smrti prvnílio ředitele v ústavu svém Palestrinu pro jeho věhlas i zbožnost ředitelem Oratoria. Roku 1576 uložil papež Řehoř XIII. Palestrinovi, aby prohlédl , cantum firmum" v knihách chorálních a v prvotné ryzosti je opravil. Hmotné poměry jeho zlepšily se tím sice, avšak nejedno utrpení stihlo jej, zejmena když ovdověl a z čtyř synů tři jemu zemřeli a pouze nejnezdárnější z nich Hyginus na živě zůstal. Zastávaje hodnost skladatele kapely papežské i za Sixta V. složil mnoho skladeb. Celkem sepsal 90 mší, 10 svazků motett, 2 knihy offertorif, 1 svazek hymnů, 3 sv. lamentací a 2 sv. Magnificat, vesměs o 4, 5, 6, 7, 8 až 12 hlasech. Po tolikeré práci na poli hudby posvátné, kterou se mu dostalo čestného názvu „Princeps musicae” (kníže hudby), počal cliuravéti. Pohnutlivá jest jeho smrt. Roku 1594 maje 70 roků věku svého, těžce se rozstonal a tušil blízkou smrt. Důvěrný přítel jeho sv. Filip Nerejský připravoval jej po dva dny k sv. zpovědi, vyslyšel ji, den na to podal mu Tělo Páně a na zítří udělil mu svátost sv. pomazání. Od té chvíle byl ustavičně u něho, připravuje ho ku smrti slovy takovými, jaká jen ze srdce světcova, Duchem Božím napiněného, vycházejí. Ve středu, dne 2. února 1594, o svátku Očištování P. Marie, vzbudil sv. zpovědník ráno v Palestrinovi touhu, aby tento svátek nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie, jejížto chválu zde na zemi tak často opěvoval, slavil v nebesích s anděly a svatými. Umtrajicf sebrav všecky sily své, odvětil: „Ano, po tom toužím co nejvroucněji, kéž mně to vyprosí u Božského Syna svého orodovnice moje Maria!” a po slovech těchto skonal — v náruči světce! Pochován byl u sv. Petra pod oltářem sv. apoštolů Simona a Judy a nápis na náhrobníku jeho zněl: ,Joannes Petrus Aloysius Praenestinus, Musicae princeps." (Jan Petr Alois Praen., kníže hudby.) Když v stavbě velechrámu sv. Petra se pokračovalo, zrušen jest v staré basilice oltář sv. Šimona a Judy a těla těchto sv. apoštolů byla roku ] 605 vyzdvižena a do nového oltáře přenešena. Pod tento oltář přenešeny byly i tělesné po-zůstatky knížete hudby posvátné a podnes tam odpočívají. Nejkrásnějším plodem velikého a zbožného | ||||
|