|
| ||||
| ||||
|
— 46
Z HradeŠína. Ctěný pane redaktore ! S radestí jsem vítal, a se mnou zajisté taktéž všichni milovníci chorálního zpěvu a hudby Vaši milou „Cecilii”, zvlášt pak její hudební přílohy". Příčiny uhodnouti jest snadno. UmožňujfE tyto rozšíření velebného tohoto chorálního zpěvu a hudby, odstraňují neladné zvuky z posvátny'cli stánků našich. Když jsem se u Vás na „Cecilii” předplácel, tehdy jste mne oslovil: „Jsem tomu velice rád, že se toho u vás ujímáte.” Víte se pamatovati, co jsem Vám tehdy na to odpověděl ? Milý příteli! co kaplánek venkovský sám o své může pořídit, nejdou-li jiní s ním?" — byla má odpověd na Vane slova — „nevím, nevím, dá-li se n nás co dělati v tom ohledu! Na vesnicích cos nového těžko samotnému kaplanovi zaváděti, ano nestačí sil a odhodlanosti — k tomu přijde odpor — jste toho sám dost zkušen!” — A přece, liledte! k naší a Vaší radostí (nepochybuji zajisté) i n nás ujal se již chorální zpěv — ochotou dobrovolnou řídicího p. učitele školy ve Škvorci a spolu ředitele kůrů —tří chrámů: na Ilradešíně, ve Škvorci a Horkách, p. Jos. Čeň. Vykoukala. Započato o bílé sobotě s choráhiími odpovědmi : málo prozatím sice, ale přece něco. A za to „něco” vzdány buďtež jemu díky; hlavně pak proto, že z lásky k clirámovému zpěvu věci vřele se ujal. Nadějeme se do něho, že, jak byl započal, setrva i na dále na dráze té. Bylo pozorovati zvláštní utišení v lidu, jakmile první chorální odpověd s kůru se ozvala. Kde chorálně pouhé mužské hlasy odpovídají knězi obřadu,jicímu u oltáře, bylo by dobře, by kněz u oltáře zpíval raději výš než níž, aby slavnostní ráz zpěvu se neztratil a nehodobal se truchlivému —pohřebnímu. Diškantoví malí zpěváčkové dodávají chorálu mnoho líbeznosti, i bylo by dobře, kdyby tito jemu též přiučováni a přidržováni byli. Nedobře jest s počátku, chorálního zpěvu neznalým hlasům úprl.cm do tóliož se míchati. Doufáme, že horlivý, zpěvu a Ludby milovný p, učitel nedá dobrému počátku klesnouti, a že, jako vůbec k tomu hledí, aby i zpěv a hudba v chrámě tom náležitá provozována byla, i k zvelebení chorálního zpěvu a téže hudby vší silou přihlížeti bode. Jak milo bylo poslechnouti českou mši sv. o Božím hodu velkonočním ? Jelikož však zevšednělé „intrá'y” p ináležejí k hudbě, jižto dle provinciálního nařízení v hlavě „o 'sudbě a zpěvu” duchovním správcům zamezovati uloženo jest, budeme hledět jich zcela zanechati; byt se konaly o sebe větší slavnosti a sebe souladněji, světského ducha nepozbudou a církevního nenabudou. Po odstranění těchto bude e našich ehrámfch zpěv a hudba vesměs líbezný dojem činiti. Co jest u nás, není v Č—ích. ZVIe jsme me. P. V(fclrxv G"eymál,:, kaplan v Ilradešíně. Z cTiocésc ~~t'něn lié. Z Brna. Naše město, „bývalý” to až do ne-dávna Manchester rakouský, nedobylo si posud žádného jmena ve světě uměleckém a zdá se ůbec, že Uměny nerady spočívají na žocích viny a lilas jejich že umlká v rachotu továren a parních strojů. Proto se nedivte ani Vy, že jste posud z Brna nedostali žádných zpráv o tom, zdali reforma hudby círl~evní, o kterou tak vřele listem svým usilujete, nalezla u nás nějaká půdy čili nic. 0 nějakém vydatném, společném a širším provedení krásné té idey ovšem není u nás posud ani řeči. Bylo by však nespravedlivo zueuznávati a umlčovati to, co alespoň od jednotlivců se pro dobrou věc koná a to se zdarem poměrně velmi ntčšen'-m. Jest to vůbec charakteristické pro naše poměry literární a umělecké v národním i církevním ohledu, že jsou to vesměs jednotlivci, kteřf o své újmě, bez podpory, ano namnoze proti proudu panujícímu pracují o vzdělání a povznešení národa svého. Takovýmto vynii Zdálo se, že v posiednícli letech utichla jeho nnisa národní, avšak tím horlivěji obíral se Křížkovský- nepřebernými poklady posvátné hudby církevní a provedl jako regens cliori v klášteře Starobriiénskéin už před několik.i lety reformu hudby kostelní, nedbaje odporu a té, která horší jest zjevného odporu, obecné téměř netečnosti a nevšímavosti, s nfž se s počátku jeho snahy potkávaly. Konečně otevřelo se mu širší pole činnosti, když povolán byl r. 1872 do Olomouce, aby i v dómu arcibiskupském reioriuě hudby cestu proklestil. Zařídiv tam co ve stávajících poměrech bylo nutno a možno, a zjednav ideám svým obecný průchod a zálibu, navrátil se po roce opět do Brna, aby dále pokračoval v díle započatém. Nahlížeje, že pro věc tak velkou a krásnou, ale i tak zanedbanou, jako jest u nás pravý zpěv církevní, musí se teprv připraviti půda a buditi pravý smysl a vkus, zejmeua u mládeže, kterou lze ještě snadno poučiti a pro dobrou věc nadchnouti, připadl na přiměřený a zajisté všeho následování hodný prostředek. — Jal se totiž letos s přivolenfm představených cvičiti chovance zdejšího pacholeckého semináře ve zpěvu chorálním a kostelním vůbec, a dor•o- | ||||
|