|
| ||||
| ||||
|
-29-
dává!" — Památná slova zůstanou zajisté na věky nejkrásnější approbací její. Tato třetí mše, která Pia IV., sv. Karla Borromejského i ostatní kardinály tak uchvátila a která figurovaný zpěv bohoslužbě katolické zachovala, jest „Missa Papae Marcelli”. Pojmenování toto zcela nabodile vzniklo a nemá jinak významu žádného, jelikož skladba ta s jmenovaným papežem pranic nesouvisí. Původně neměla mše ta titulu žádného, teprvé po dvou letech do-stalo se jí pojmenování, kteréž jí zůstalo, poněvadž pochází od samého Palestriny. Případněji slula by „mší sv. Karla Borromejského”, nebo světec ten rozkázal Palestrinovi ji složiti a zajisté i svou modlitbou přičinil k tomu, že přirozené vlohy skladatele nadpřirozenou milostí Boží mocně podporovány a posilněny byly. Kterak mistr Palestrina skládaje díla svá o milost Boží prosíval, o tom svědčí to, že na první z oněeU tří jmenovaných mší napsal slova ,Illumina Domine oculos meos." Palestrina nespoléhal pouze na síly své, uznával plody své za ovoce milosti Boží a zajisté právě proto vane z děl jeho duch nebeský. Paměti-hodno zůstane, jaké účastenství měl sv. Karel Borromejský v mistrovské mši Palestrinově, an též sloužil nejsv. obět, při níž skladba ta po-prvé veřejně dávána. Kdyby byl mohl již tehdáž kanonisován býti, byl by zajisté Palestrina mši tu jeho jmenem pojmenoval. „Missa Papae Marcelli” jest až posud jedinou církevně schválenou skladbou mešní a uznaným pra-vzorem všech komposicí mešnícli a Palestrina osvědčil se v ní skutečně mistrem-velikánem, nebo rozdělil hlasy tak kouzelně a dle pro-myšleného plánu, že ač šesti a s části (t. druhé „Agnus” a „Dona”) sedmihlasnou jest, zdá se, jako by v ní tisíc hlasů pělo. Sloh mše té (stylus observatus) má to zvláštní, že netrpí žádného doprovázení hudebními nástroji, ani varhanami a že jeden hlas po druhém začíná, stále vystupuje a opět a opět s jinými hlasy k nejrozmanitějšfm spojením se splétá. Sloh ten (zvaný „alla Palestrina” později) vyvinul Palestrina na nejvyšší stupeň klassičnosti a týž zachoval se přes všecky doby ryzý a neporušený v kapele papežské (Sixtinské kapli) a jest známo, jakým úžasem pinil cizince do Říma přišlé. Proto považujeme provozování nejslavnější mše Palestrinovy u nás za utěšený zjev v oboru posvátné hudby a to tím více, jelikož klassické skladba ta i klassicky provedena byla. „Akademie křestanská” posvětivši produkcí touto nový, třetí rok života svého, získala tím nové chvály u všech, kdož smysl mají pro krásu nehynoucí. Předeslav takto povšechný úvod, činí redaktor pozorna na vydání partitury, vedle které pamětihodná skladba se studovala a před-nášela. Fr. Xav. H ab e r 1 kapelník biskupského chrámu řezenského, který ji vydal v srpnu minulého roku k 6. valné schůzi německé jednoty Ceciliánské v Hradci Štýrském konané, kde se tatáž skladba ještě dle vydání Proske-ova přednášela, odůvodňuje vydáuínové následovně : Během třiatřiceti let vydává se partitura mše „Papae Marcelli” od Giov. Pierluigi již po osmé, a dlužno tudy, aniž bychom se pouštěli do posuzování dosavadních vydání, odůvodniti, proč ji opětně vydáváme. 1. Důležitost, jaké se dostalo mši této v dějinách hudby kostelní, poněvadž pro ní sloh polyfonní nebyl pouze zacliráuěn při liturgické bohoslužbě, nýbrž i nejvyššího schválení došel, učinila z ní dílo klassické a takového potřebí jest v různém vydání. 2. Dosavadní vydáni uveřejňovala se na mnoze ve sbírkách a nesmí tudy ani nakladateli ,Mus. div." chyběti; jest čestnou jeho povinností, aby v seznamecL svých mohl ohlašovati také toto hlavni dílo mistrovské Pier• luigi-ovo. 3. Nejlepší vydání této mše obstaral bez odporu dr. Proske roku 1850 u Schottových synů v Mohuči, mnohým však přátelům kostelní liudby nesnadno jest koupiti si drahé vydání toto, poněvadž v něm obsaženo jest kromě šestihlasé původní skladby Pierluigi-ovy též velmi seslabující spracování od J. Fr. Anerio pro 4 a od Fr. Suriano pro 8 hlasů, a nad to podržením původních klíčů většině ředitelů kůrů strachu nahání a je odstrašuje. Dále jest zjištěno, že zásady Proske-ovy o podkládáni textu v Kyrie a Sanctus, jakož i o užívání accidentií u vydávání mše ,Papae Marcelli" nebyly ještě tak vytříbeny, jako později při uveřejňování „Mus. div.”, nebo velký reformator byl později mnohem spořivějším u při-dávání nahodilých # a 1), nežli roku 1850. 4. Hlavním však důvodem, že mše jednotlivě a opětně vydána jest, bylo objevení a získání II. ,Agnus Dei", které dosud ani v tisku, ani v spisech známo nebylo. V dubnu 1875 dostalo se totiž vydavateli (Haberlovi) ku přímé prosbě od Jeho Svatosti papeže PialY. svolení dosud stále odepíraného, že do tajemného archivu sixtinské kapely směl vkročiti a tam opisovati všecka Pierluigi-ova díla dosud nevydaná. Y Cod. číslo 22. sliledal následujících šest mší r. 1565 psaných (uvedeného roku skládal Pierluigi z nařízení komise ustanovené pro reformu hudby kostelní tři mše, z nichž „Missa Papae Marcelli” co nejdokonalejší se obdivuje) : 1. Missa ,En douler et tristesse" od Nočla Baudougna, 2. Missa od Robledo. 3. J o h. Petr. A 1 o y- | ||||
|