|
| ||||
| ||||
|
XXXVIII. CYRILL 19
jícím docházeli v názorech svých myslitelé (knęzí i laikové), kterí, vycházejíce z pred- pokladű cistę theoretických, vętšinou pod vlivem cizím stojících, nechtęli míti a také ne- męli v této otázce nijakého praktického dűsledku. Z tęch uvésti dluzno predevším mistra M i k. S t o e r a, rodem Nęmce (prednášel na prazské universitę v letech 1395-1409, pak v Lipsku).'") Ten ve svém traktátu uDe offjcio missae« (psaném po r. 1409),13) vycházeje z mystických praemiss Hugona a Sancto Victore, nevylucuje nikterak hudby instrumentální z kostela a hodnotí ji rovno- cennę se zpęvem. Rozdęlujef zvuky dle jich vzniku na trj druhy: první druh vzniká úderem — pulsu (na zaltárích a loutnách), druhý hlasem — voce (ve zpęvu) a tretí dechem — flatu (na troubách a na varhanech). Tyto tri druhy zvukű jsou pak v jistém vztahu ke trem soucástkám bohosluzby —zalműm, ctením a zpęvu a kazdý svým zpű- sobem smęruje k oslavę Boha. Hrou na cytharu oslavuje se Bűh prací, zpęvem recí a hrou varhan projevuje se pokora mysli.") V tomto symbolickém výkladu hlavnę vytcením svého úcelu mohla ovšem míti hra nástrojná svoje oprávnęní. Stejnę symbolicky vyjadruje se o ní Š t ę pán z D o l a n, mnich z kartusiánského kláštera Dolan na Moravę, rovnęz na Hugonovi závislý.'') Jeho názor v této vęci vy- znívá asi v ten smysl, ze prípustna jest hra na všecky nástroje, vychází-li jen z pokory, ze srdce a z lásky k Bohu.'°) V tom priblizuje se znacnę k náhledu brevnovského mnicha J a n a z H o 1 e š o v a, jenz ve svém traktátu o písni » Hospodine, pomiluj ny« z r. 1397 pri zmínce o zpęvu církevním ponechává pod touze podmínkou nástrojűm v kostele místo, pouzívaje ku zdűvodnęní i téhoz citátu.") Na zcela protichűdném stanovisku stojí jiná skupina myslitelű, hlavnę z rad pred- husitských reformátorű, jichz vývody motivovány byly stejným podnętem jako výnosy autority církevní — odstranęním stávajících zlorádű. Tito oprávci zašli však ve své rigo- rosnosti ještę dále, odsoudivše šmahem hudbu nástrojnou vűbec, neuznavše ani varhany za dűstojné k oslavę bozí. Tento zásadní odpor proti nástrojűm vűbec a varhanűm zvlášf pozorovati lze hned u M a t ę j e z J a n o v a. Tento predchűdce Husűv ve svém odporu proti zpęvu vűbec i liturgickému zavrhl prirozenę i varhany, jez prý jako kazdý nástroj jiný svádęjí k rozkoši tęlesné a tím i v peklo.") K témuz dűsledku dochází A n ony m u s v traktátu »Anatomia membrorum Antichristi,,, jenz pokládá nástrojovou hru, zvláštę píšfalovou (varhany), prímo za vynález dáblűv, který jí vęrící svádí. Proto prý opatruje sám Antikrist svým vęrným v kostelích kromę jiných potreb i drahé var- hany.10) Podobnę obrací se proti uprílišenému pęstęní zpęvu a hry nástrojné (varhanní) mistr P e t r z e S t o ti p n a (do r. 1396 prednášel na universitę, pak byl farárem a ka- '2) Srv. Zd. Nejedlý: Pocátky husit. zpęvu. 393 n. 1J) Zachov. v opisu Mikuláše z Moravy, psaném v Opavę r. 1427. (Rkp. męsts. bibl. vratislavské c. 301.) Nejedlý 1. c. 395. Týz : Dęj. predhus. zp. 91, p. 6. '4) »Sed secundum Hugonem de Sancto Victore tres sunt species sonorum, qui modulationes faciunt. Fit enim sonus pulsu, flatu et voce: pulsu ut in psalteriis et lautnis, voce ut in cantu, flatu ut in tubis, organis. Hec genera musicorum anticus popu]us exercebat ad laudem Dei et ad Triplex ecclesiasticum referuntur officium ecclesie, quae sistit in psalmis, cantu et leccionibus. Ad primum genus musicorum, quod fit pulsu, spectat psalmodia. — Ad secundum genus musicorum, puod fit per voces, pertinent lecciones. Cantus vero refertur ad genus musicorum, quod fit flatu. — Gt etiam animus audi- entium ad devocionem valeat excitari. Potest etiam consonancia sonorum assignari concordia morum, ut sic per pulsum cithare manuum operatio intelligatur, per flatum organorum mentis devotio, per cantum sermonis exortatio designatur.« (Nejedlý : Pocátky hus. zpęvu, príl. B, s. 503.) Nejedlý ib 395. »In gratia cantet et jubilet in psalmis, hymnis et canticis spirifualibus cordialiter, in tympano et choro, in chordis et organo et in cymbalis bene sonantibus. Ubi non vox, sed votum, non music chordula, sed cor, non clamor, sed amor cantat in aure Dei.« (Nejedlý ib, p 3.) 17 »Ubi sciendum est primo, quod dominus in cantu non attendit vocem, sed bonam voluntatem, ex qua vox procedit, — nec in voce organorum vel in sono fistularum delectatur Deus, sed in devo- tione canencium vel procurantium cantari in eis ad laudem divinam, ut hii dicunt versus : non vox, sed votum, non cordula musica, sed cor, non clamor, sed amor cantat in aure Dei.« (Zd. Nejedlý: Dęj. pred- hus. zp. príl. V, s. 321). 8) »lob. 21. Gaudent ad sonitum organi, ducunt in bonis dies suos, et in puncto ad inferna descen- dent, quia ibi finem capiet omnis dulcedo carnalis sonitus musicorum.« tOpera Hussii I[, 62 b, v. Zd. Nejedlý : Pocátky hus. zpęvu 159, p. 2, ib. s. 74 n.) 1") »lob 21. Tenent tympanum et cytharam et gaudent ad sonitum organi. — In puncto ad inferna descendunt, quia ibi finem capiet omnis dulcedo sonitus. — (Opera Hussii I, 342 a.) — Antechristus' »facit etiam homines in vanis ín ecclesiam modernam introductis — organa scilicet sumptuosa, templa. missalia multifaria, candelas innumeras, sub colore iustitiae autorisando«. (ib 346 a. Nejedlý 1. c. 79, p. 4, 80, p. 3.) | ||||
|