|
| ||||
| ||||
|
XXXVIII. CVKILL 21
Tím dospęli jsme v lícení svém k onomu pozoruhodnému úkazu, jenz, souviseje prímo s všeobecným pustošením a borením kostelű, objevoval se proto i pozdęji bęhem války zajisté velmi casto (i v prípadech, o nichz nemáme prímých zpráv), a jejz pro jeho dűlezitost v naší otázce ucinili jsme hranicí tc>hoto oddílu. 2. Varhany v hudbę svętské. (Varhany prenosné, portativy.) V následujícím obírati se budeme v mezích doby vytcené se vzpomenutým jiz zvláštním druhem varhan -- varhanami prenosnými (p o r t a t i v y), jez lišily se znacnę od varhan všeobecnę v kostelích uzívaných tím, ze pro nepatrné svoje rozmęry nosily se pri hre na remeni prehozeném na ramenech hrácových, pri cemz tento sám jednou rukou cerpal si vzduch pomocí míšku prímo za píšfalami umístęného. Pro snadnou svou prenosnost hodily se varhánky tyto tedy hlavnę k úcelűm hudby svętské obzvláštę tam, kde hrálo se v pohybu jako prj rűzných prűvodech a pak pro malý rozmęr svűj ve spolku s nástroji jinými i k zábavę v soukromí. V kostelích však zűstaly officielním nástrojem pro celou tuto dobu (aspoń dle zpráv soudę) výhradnę varhany »nehybné«. V písemných pramenech našich nenajdeme však zvláštního názvu pro tento druh varhan. Latinské zápisy aspoń mají pro oba druhy název spolecný »organa«. Tu roz- hodují pro kazdý prípad jen zvláštní okolnosti, za nichz na varhany se hrálo, o který druh se jedná. To platí hned o první zprávę o portativu u nás. V barvitém lícení slav- nostního uvítání krále Václava 11.v Praze r. 1283 uvádęjí se ve smęsir-i nej- rűznęjších nástrojű, na nęz se v prűvodu jásajícího lidu hrálo, i varhany. V tomto prí- padę míní tedy pisatel slovem »organa« nespornę varhany prenosné. '`S) Ze pri provádęní takovéto poulicní lidové hudby hlavnę v prűvodech hrálo se ca- stęji i na varhany (portativy), zrejmo dále ze záznamu ne mnohem pozdęjšího o k o r u- n o v a c i krále Jana Lucemburského a královny Elišky r. 1311. Hned po skoncené koru- novaci v chrámu sv. Víta jel totiz král s královnou ve slavnostním prűvodu dolű do męsta az do kláštera minorit. sv. Jakuba, kdez prjchystána byla hostina. Cestou pak hrál rozveselený lid na nejrűznęjší nástroje, mezi jiným i na varhany. 2J) I není divu, ze portativ dostal se tak spolecnę s nástroji ostatními i do p r ű v o d ű c í r k e v n í c h, zvláštę pri slavnosti B o z í h o T ę l a, kdy se obycejnę v procesí i hrá- valo na nástroje. Prípad takový, jenz je zaznamenán, vztahuje se k dobę, kdy bozítęlová procesí byla v nejvętším svém rozmachu (v druhé polovici XIV. stol.) a týká se místa, kde slavnost ta se konala se zvláštní okázalostí. V C. K r u m 1 o v ę totiz konala se v den Bozího Tęla ještę slavnost ukazování ostatkű (jako v Praze) a byl zde tedy zvláštní dűvod pro rozvinutí jinde snad neobvyklé pompy. V popisu této slavnosti dle písma ze XIV. stol. pocházejícím a k nekrologu muzského kláštera minoritského v C. Krum- lovę (zal. r. 1350, vysv. r, 1358) ve zpűsobę zlomku pripsaném uvádí se mezi jiným, ze v prűvodu do farního kostela hrálo se pri zpęvu na varhany i jiné nástroje. 30) Toto hraní na varhany v prűvodech církevních, i kdyz pripustíme, ze dálo se i v jiných prí- padech i castęji, bylo s pocátku jako hudba instrumentální vűbec jen trpęno, brzy však se zákazem veškeré hudby nástrojové prj procesí Bozího Tęla (r. 1366 arcibiskupem lanem Ockem z Vlašimę vydaným a r. 1371 synodou obnoveným) 31) vymizelo. Portativűm prjpadal však mnohdy i úkol vyšší ; uzívalof se jich castęji v o r c h e- 2s) »Exercendo chorum congaudet plebs Bohemorum, quilibet exultat, vox ieticieque resultat in Byro terre. — Tympana tanguntur, cithare quoque perenciuntur, voxque tube resonat sonitum, lyra tacta retonat, mox mimi saltant, gaudet chorus, organa cantant, arridet genti veniens rex.« (Petr Zitavský, FRB IV, 20.) -- Dle Batlty vztahuje prý se zmínka o varhanech v této zprávę na varhany v chrámę svatovítském r. 1256 postavené. (»Wir wissen, dass der Prager Dom 1256 eine neue Orgel erhielt, deren >Gesang« beim Regierungsantritt Wenzels II. (1283) erwáhnt wird.« R. Batka: Studien II, 12, p. 2.) Nez celá uvedená partie, jak z celkové její souvislosti i ze smyslu vysvítá, lící všeobecnou radost lidu prazského, jez právę projevovala se hrou i tancem v e n k u, v m ę s t ę. 1Srv. Tomek: Dęj. m. Prahy I. 202 n. Fr. Palacký: Dęjiny národu cesk. d. II., c. I., s. 242.) 21) »Regem 7ohannem reginamque Elisabeth, coronatione perfecta, usque ad ecclesiam S. Jacobi fratrum minorum canens in tubis, cytharis et organis, tympanis et choris et ]n omni genere musicae laetabunda concio deducebat.« (FRB 1V, 177.) 30) Ferd. Tadra: Ukazování sv. ostatku v C. Krumlovę v XIV. vęku, Casopis C. Mus. 1880, 432n. Ib. 434: vet tunc in tympano et choro, in cordis et organo, in tulis et liris etc. laudent dominum.« Srv. Zd. Nejedlý: Poc. hus. zp. 85. 31) Viz Zd. Nejedlý: Dęj. predhus. zp. 208. | ||||
|