|
| ||||
| ||||
|
22 CYRILL XXXVIII.
s t r e c h d v o r s k ý c h. U nás dovídáme se o portativu jako soucástce orchestru dvor- ského az v dobę, kdy tento dospęl svého nejvętšího lesku za císare Karla IV. a vzbu- dil tak pozornost zcestovalého cizince G u i 11 a u m a d e M a c h a u 1 t a, známého sekretáre krále Jana Lucemburského. Machault popisuje podrobnęji tento orchestr ve své rýmované kronice o cyperském králi Petru I. v místę, kde lící návštęvu jeho v Praze r. 1364. "2) Ve výctu nástrojű uvádí na prvém místę varhany jako »krále všech nástrojű«. ") Nástroj ten sám však blíze nespecifikuje, oznacuje jej povšechným názvem »orgue«. Jelikoz však Machault uvádí vesmęs nástroje, jez znal z domova, dluzno si pod slovem tím predstaviti varhany, jakých se uzívalo ve Francii ve XIV. stol. k týmz úcelűm hudby svętské, totiz »orgue de main« (slovnę »varhany rucní« — Handorgel«), nástroj to s portativy jinde i u nás v té dobę uzívanými totozný. 34) Ze varhan prenosných uvedeného tvaru skutecnę se uzívalo i ze byly nástrojem všeobecnę rozšíreným, dotvrzují dále rűzná jich v y o b r a z e n í. Pravdępodobnę nej- starší z nich (z druhé polovice XIV. stol.) nalézá se na oltárním obraze v k a p 1 i s v. K r í z e n a K a r 1 o v ę T ý n ę, predstavujícím sv. Cecilii hrající na malé varhánky.3-') Z tęch vidęti zretelnę spodek na zpűsob skrínky s nękolika klávesy, z níz prímo vystu- puje nękolik píšfal v jedné radę (lze jich rozeznati asi 6?. Naznacen i závęs, na nęmz nástroj se drzí, jen na męch jiz nezbylo místa. Uzití portativu v hudbę církevní (neprímo) máme aspoń v jednom prípadę dokumentárnę dolozeno, i není tedy nikterak v rozporu se skutecností, ocitá-li se zde nástroj ten v rukou svętice. (Príštę dále.) •m^ REPETITORIUM DEJ1N HUDBY. EMIL BEZECNÝ. (POxRACOVÁIVí.) 67. Operetta. toiru. Léo D e 1 i b e s napsal » Lakmé«, » Krá1 to rekl«, balety ,Coppelia" a ,Sylvia". L e- Operetta vyvinula se jednak v Parízi c o c q slozil ,Mamsell Angot", ,Giroflé-Gi- z francouzské opery komické, jednak ve rofla". P l a n q u e t t e „Zvonky kornevillské”. Vídni na základech nęmeckého singspielu. Ve Vídni vynikl jako skladatel operett Fr. V Parízi vytvoril F l o r i m o n d R o n g e r, S u p p é („Deset dęvcat a zádný muz", zvaný H e r v é, koketní miniaturní hudbu „Fatini za”, „Krásná Galathea”, „Boccacio"`, — »musiquette« —rázu sarkastického, bur- j a n S t r a u s s ( „ J ndigo”, ,Netopýr”, ,Ve- leskního a frivolního (» Malý Faust«, » Mamzell selá vojna", ,Cigánský baron", opera „Ry- Nitouche«, »Les bagatelles«), kterou vy- tír Pasman"), Richard G e n é e („Ná - vrcholil geniální Jean J a c q u e s 0 f f e n- morní kadet”, „Nanon"), Max W e i n- ba ch (»Orfeus v podsvętí«, »Krásná z i e r 1(„Fioretta"), M i 11 o e c k e r(„Zebravý Helena«, »Modrovous« a m. j.). Poslední student”, , Gasparone",) K a r e l Z e l l e r dílo jeho byla komická opera »Hoffmannovy („Ptácník", „N addűlní "),Rich. H e u b e r g e r povídky«. V jeho dílech zrcadlí se parízský („Ples v opere"), Fr. L e h á r(„Drátenícek"), zivot za dob císare Napoleona ; mají rí z „Veselá vdova”, 0 s k a r S t r a u s s(„Kouzlo pateticko-karrikaturní, invence jest bohata, valcíku"). Téz Anglican A r t. S u 11 i v a n hudba mistrnę priléhá k slovu, tak ze do- (.Mikado") a S i n d n e y J o n e s(„Geisha) dnes udrzela se nejlepší z nich na reper- męli úspęch na poli operettním. 32) »La prise d' Alexandrie ou chronique du roi Pierre I. er Lusignan par Guillaume de Machaut, poublié par M. L. de Mas Latrie. Genęve 1877. (Srv. CCM 1878, 78 n.) 33) »I byly tu všecky hudební nástroje, a aby mi nikdo nerekl: »Lzeš«, povím vám všecka jich vlastní jména a príjmení ,jejich, aspoń tęch, jez znám, mohu-li to uciniti bez honosení. A nejprve povím krále všech nástrojúv, jakf si myslím.« — »O r g n e s, v i e 11 e s, cn i c o n o n s.« (Prekl. K. Jirecka tamtéz s. 88. 34) Eug. Em. Viollet-Le-Duc: Dictionnaire raisonné du Mobilier francais de 1' époque carlovingienne á la renaissance. Paris, 1868. -- 4 Partie. Instruments de musique. -- Orgue de main. — Ces instru- ments se composent d' un coffre sur lequel sont plentés les tuyaux, d' un petit clavier et d' un soufflet; ou jonait sur le clavier de la main droite, et de la gauche ou faisait monvoir le soufflet en tenant le coffre appuyé sur le bras et contre la poitrine (s. 298 sq.). — Pendant les XIIIe et XIVe siécles, ces petits jeux d' orgnes différent assez pen dans le forme, et le nombre de tuyaux est variable (s. 299). 35) C. Zíbrt: Jak se kdy v Cechách tancovalo (Praha 1895), s. 36, obr. 34. Týz: Dęjiny kroje v zemích ceských od dob nejstarších az po války husitské (Praha 1892), obr. c. 213. Týz : Staroceské hudební nástroje (Svętozor XXVII. 79, obr. 17.). | ||||
|