|
| ||||
| ||||
|
— 31 —
sbor svato - Vojtéšský patrně pokročil nejen v bezpečné intonaci, nýbrž také v uhlazeném odstiňováni. To živé těleso dá se ovládati pokynem ředitelovým, který skladbu hluboce po-jatou důstojné a důmyslně pojímal. Bylo tu stálého ubývání a přibývání , rychlejšího a zdlouhavějšfbo vyslovováni, zkrátka život hluboce promyšlený jevil se v celém přednášení skladby eminentně kontrapunktické. Zajímavé bylo sledovati v partituře, kde jako vůbec v žádné staršf skladbě není znamének přednášku určujících, jak řídící p. Foerster ducha skladby pojímal a od sboru přednášeti dával. Bez partitury v rukou vůbec není požitku a poučeni vydatného. Úchvatně krásné závěrky zejmena byly virtuosně přednešeny, a pak velikolepé Agnus II., kde sedmihlasná skladba krásou a lahodou uchvátila i laiky hudební. Toto Agnus liší se vůbec duchem velmi značně od ostatní mše. Výslovnost byla výtečná, tak že se člověk divil, kterak při tak bohaté figuraci možno jest, aby přede zřetelně bylo rozuměti textu. Jen na počátku Gloria bylo v několika počátečufeh větách homofonních pozorovati svato-Vojtěšskou manýru příliš ostré akcentuace na úkor jasnosti ostatních slabik. Redaktor byl by si dále přál na několika místech jasnějšího vyniknuti thematu, kolem něhož ostatní figury jen co pouhé ornamenty se ovíjejí, čímž skladba, všeobecněji přístupnou a snáze srozumitelnou se stává. Přednášení způsobilo na veškeré přítomné dojem velmi příznivý. Zpravodaj slyšel tutéž skladbu roku 1873 provozovati v Cácbách *) ; a přiznává se bez rozpaku, ie přednes nynější byl dokonalejší onoho. Při této příležitosti opětně potvrdilo se, že i ku vydatnému přednešení skladby byt i šestihlasné stačí poměrně dosti skrovný počet dobrých zpěváků. Kromě Sopránů a Altů --vesměs hlasů ženských — bylo při Tenoru po dvou, při Bassu po třech hlasech. Jen Bass spodní byl poněkud slabý v poměru k ostatním, jako opět při Agnus Dei II, Soprány po rozdělení v Cantus I. a II. Introitus, Graduale a Communio zpívány jsou chorálně s průvodem varhan, Offertorium „Veritas mea” čtyrhlasné od Fr. Witta. ,Pange lingua" to známé, již často oznamované, které v hudební příloze tohoto čísla přidáno jest. Úpiný zdar po namahavé přípravě bylo „vázaným” k jmeninám pana ředitele na svátek sv. Josefa. „Vázané”, které vlastním potem se připravuje, jest ceny nejvzácnější, nejtrvanlivějšf, — ale také nejmilejší. *) Viz „Cecilie” roč. II. str. 14. a 19. Cestopisné upomínky hudební. Vypravuj e F. J. L e h n e r. (Pokračování.) Zatím byl již čas na mši sv. v kostele dominikánském, kde podle programu o 8. hod. sbor 15. zpěváků přednášel 4hlasovou mešní skladbu od L u d. V i a d a n y, nazvanou Missa „sine nomine”. Nepatrný hlouček zpěváků řízený od Ed. Dachs-e ukázal, že k liturgické oslavě zpívané mše sv. postačí dost málo hlasii, jsou-li jen dobře nacvičeny. Zpév byl poněkud slabý, jinak však správný. Klidně, bez všeliké okázalosti konal kůr povinnost svou v duchu církevním. Jaký to kontrast, když člověk v duchu porovnával prostou skladbičku Viadanovu provozovanou jen hlasy lidskými s přepychem novějších skladeb instrumentálních ! Provozováním u dominikánů odehrálo se řekl bych praeludium k slavnosti hudební, která hned na to a sice o půl deváté hodině v h 1 a v n f m c h r á m u biskupském následovala. Ozbrojeni partiturou spěchali jsme do vele-chrámu, kde právě počalo 5hlasé „A s p e r g e s m e' od Josefa Hanische, varhaníka při témžechrámu Páně. Provedeni bylo skvělé a ukázalo, čeho se lze tuto nadíti. Po Introitu chorálním, které se zapělo s ušlechtilým vzletem, každý z účastníků hudebních bezděčně hlavu vzpřímil. Vždyf bylo nyní poslouchati a poslechnutou do duše vssáti a do srdce přijmouti nesmrtelného P a l e s t r i n y 5hlasou mešní skladbu „A s c e n d o ad Patrem”. Bylo to skutečné „ascensio ad Patrem”, „vstupování k Otci” věčných světel. Byla však celé provozování hodno takové skladby. Uvažovala-li se zručnost zpívajících neb samostatné vystupování jednotlivých hlasů, vytříbenost a vyrovnanost orgánu neb dokonalost deklamace --, vše bylo krásné a uhlazené, vše jasné a průzračné, vše zbožné a bezpečné. Z přítomných hostů ne-bylo dojista ani jediného, aby nebyl býval dojat a uchvácen. „To jest ta hudba, která do chrámu Božího patří!” každý tajně si myslel. Vysoké věže a smělá klenba, souladná nádhera malovaných oken a nesmírné bohatství nejrozmanitějších ozdob gotických od podlahy až do | ||||
|