|
| ||||
| ||||
|
28 CYRILL XXXVIII.
vynikajícími hudebními zemęmi. Promluvil pak o hudbę se stanoviska filosofického. Vytknul, jak umęní hudby stojí mezi ostatními umęními docela o sobę, opírá se samo o sebe a postací samo sobę. Umęní hudby není zalozeno na studiu prírody, jako na pr. malírství. Proto dluzno nazvati pojmenování, jako »romanticism«, »klericism«, »materialismu eimpressionism«, uvedou li se na hudbu, bezvýznamnými. Ba ani vędy nedovedou sdęliti nęceho hudbę. »A ackoliv nemyslím, ze műze býti pravá hudební estetika bez mathematické theorie af vzhledem k tóninę nebo k akkordűm, prece vykazuje i tento úzký vztah k ma- thematice a fysice hudbę docela zvláštní místo (více doslovnę: staví ji na úpinę oddę- lenou pűdu).« Také svou neodvislostí od prostoru vyniká hudba nad jiná umęní. Sebe dokona- lejší dílo malírské neműze býti stejnę na dvou místech. Avšak hudební skladba műze býti provedena téhoz casu na mnohých místech stejnę dokonale, predpokládaje, ze jsou tu hudební síly. Cas se hudby nedotýká. Konecnę tu není oné prehrady, jakou nalézáme v reci. Literární veledílo nęjaké reci se műze preklady státi majetkem mnohých národű. Avšak zádný preklad nevystihne dokonalost originálu. Hudební veledílo műze se státi ve svém originálu majetkem všech národű. Všichni mu rozumí, af mluví jakoukoli recí. ]e tedy hudba v pravdę umęním mezinárodním, a z té príciny má dílo tohoto kongresu význam nejenom umęlecký, nýbrz i sociální, Na konec vyslovil recník nadęji, ze se Anglicané leccemus priucí od svých cizincű- prátel a ucitelű a jinak ze tito odejdou spokojeni s vrelým prijetím, jakého se jim do- stalo v Londýnę. Potom promluvil nęmecký delegát, tajný rada dr. Hermann Kretzschmar. »Hu- dební umęní,« pravil mimo jiné, »je velikými díky zavázáno vaší slavné, staré zemi za rozšírení kontrapunktu ; je díky zavázáno za cenné dílo z doby královny Alzbęty a Shakes- pearovy; je díky zavázáno za Purcella, a neménę je díky zavázáno za pohostinství a povzbuzení, jehoz se tu v pozdęjších letech dostalo ]irímu Bedrichu Hándelovi.« Po nęm mluvil delegát rakouské vlády, professor Guido Adler. Dękoval za své zvolení za místopredsedu kongresu a vyslovil se velice lichotivę o Anglii, jakozto zemi nejvyšší vzdęlanosti. O anglické hudbę pravil: »V hudbę zaujímá Anglie nyní vynikající místo, a ze svého casu męla vűdcí postavení je známo kazdému, kdo je obeznámen s dęjinami hudby. Zpűsob, jakým hudba byla pęstována v této zemi jiz v dávném stredo- vęku, je vzorem jistým dobám v otázce slohu. Rada veleslavných skladatelű, p ocínajíc v nejdávnęjších vęcích a rostoucí az do dneška, pojistila anglické hudbę vysoký stupeń. Uvedu pouze tri jména ze slavných dnű hudby v Anglii: Thomas Tallis, Wiliam Byrde a — jméno, jez jsme slyšeli jiz dvakrát — Henry Purcell, jména to skladatelű, kteríz se vyrovnají i nejslavnęjším všech casu. Recník se pak zmínil pochvalnę téz o soucasných anglických skladatelích, vytknul krásnou kantátu »The Sun God's return« (»Návrat boha slunce«) od Alexandra Mackenzieho, kterou se nedávno potęšili ve Vídni. Také o moderní vędu mají Angli- cané zásluhy ; zvláštę v analysi hudební formy jsou prűkopníky. Výsledky jejich badání v nejrűznęjších dobách jsou veledűlezity. Velikou cenu malí na pr. encyklopaedická díla rthe Oxford History of Music« (»Oxfordské dęjiny hudby«) a »Grove's Dictionary of Music« (Hudební slovník od Groveho). Pak promluvil Sir Hubert Parry, jeden z nynęj- ších vynikajících hudebníkű-skladatelú Velké Britanie. Ve své humorem prosycené reci gratuloval kongresu, ze obdrzel v Balfourovi tak znamenitého »kmotra«, a vyslovil nadęji, ze cizí hosté shledají, ze je v Anglii prece nęjaká hudba. Delegát francouzské vlády, dr. Jules Ecorcheville, promluvil az 2. cervna pri hostinę (na rozloucenou) v hotelu >Savoy«. Vyrídiv officielní pozdrav své vlády pravil, ze zádná zemę nesleduje s vętší pozorností rozvoj umęní hudebního i vęd hudebních v Anglii nez Francie. Vzpomnęl, jak druhdy, za starých dob, anglictí pęvci (minstrels) bývali vítáni u dvora Burgundských vévodű, a jak výtecní anglictí loutnisti a violisti seznamovali Francii s tímto umęním. Aby pak Francouzi poznali také dílo moderních mistrű anglických, byla teprv nedávno zalozena v Parízi »The British Music Society«. Vytknul tri vlastnosti anglické hudby: I. zvláštnost, kterouz jí dávají skladby vynika- jících hudebníkű rűzných národností Anglicka; vystoupilif na jednom a témz programu : Skot Sir Alexander Mackenzie, Ircan Sir Charles Villiers Stanford, Velšman Sir Hubert Parry a konecnę Anglosas Sir Edward Elgar; 2. zdravost ; anglickáá hudba prý se dovede uvarovati oné stálé rozcilenosti (»irritation«), jakou kontinentální hudba je stizena, oné útocnosti, jez aspoń ve Francii dęlá dojem, jakoby hudba męla stále na nękoho | ||||
|