|
| ||||
| ||||
|
XXXVIII. CYRILL 29
namíreno ; 3.) pohostinnost; jiz v XVIII. století podala Anglie vzácný príklad hudební assimilace, kdyz pohostinu prijavši Hándla zjednala mu slávu, kteréz by jinak sotva by1 došel. Lze ríci, ze Hándlova hudba je hudbou celé Evropy, hudbou kazdé zemę. Pramen Hándlovy hudby je mezinárodní, ale perspektiva, ve které je umístęna, je anglická. P r o g r a m k o n c e r t ű byl nadmíru bohatý, tak ze je ku podivu, jak mohli úcast- níci všechno strávit. Skladby af koncertű vokálních, af orchestrálních, af kapelly vojenské az na nepatrnou výjimku byly anglické. Dne 31. kvętna byly odpolední sluzby bozí v a n g 1 i k á n s k é k a t h e d r á 1 e s v. P a v 1 a. Na programu byla pouze tri císla starých mistrű (Gibbons, Purcell, Byrd). O tęchto sluzbách bozích v kathedrále sv. Pavla píše dr. Karel Weinmann v »Li terarische Beilage zur Augsburger Postzeitung« (12. zárí 1911) velice lichotivę takto; >KdyL se zmińuji o církevnę-hudebních produkcích na kongresu, musím priznati, ze se mi ještę srdce zachvívá pri vzpomínce na velebnost a dűstojnost sluzeb bozích, jaké jsem vidęl v anglikánské kathedrále sv. Pavla: to bylo nęco, co vniklo do hloubky duše (»was in die tiefste Seele griffR). »A ty nádherné klassické zpęvy ze XVI. a XVII. stol., z nichz opęt a opęt vanul duch Palestrinovský! A ty skvostné chlapecké hlasy se zvo- nivým orgánem! Opravdu, tento pozitek — pojímán trebas jen esteticky — stojí za cestu do Londýna, nehledę ani na zisk hudební.« O výkonech chóru katolické kathedrály westminsterské (2. cervna odpol.) nemohl dr. Weinmann bohuzel stejnę lichotivę psáti. Také zde byl sice vybraný program z anglických mistrű XVI. a XVII. století, ale sbor nemęl nęjak štęstí. Jevil prý se jakýsi nervosní neklid, — snad hlavnę vinou okolností, zmęnęného pro- stredí atd., jelikoz zpęvy byly provedeny mimo sluzby bozí. Jinak ovšem sluší pozname- nati, ze sbor westminsterské kathedrály patrí k nejlepším. Také p r o g r a m p r e d náš e k byl velice bohatý. Bylo tu prednę pęt hromad- ných schűzí (»Full meetings«). Na tęchto prednášel prof. Adler (z Vídnę) o rozdęlení hudebních dęjin na periody, dr. Ecorcheville (z Paríze) o internacionalismu v hudbę, prof. Friedlánder (z Berlína) o nęmeckých lidových písních ve vztahu k anglickým a americkým lidovým písním, Sir Hubert Parry (Londýn) o významu ošklivého v umęní, prof. Wolf (z Berlína) o anglickém vlivu na vývoj hudby. Ostatní prednášky byly roz- dęleny na šest sekcí: 1. dęjiny (hudby), 2. ethnologie po stránce hudební, 3. theorie, akustika a estetika, 4. církevní hudba, S. hudební nástroje, 6. bibliografie, organisace, soucasné otázky atd. V sekci církevní hudby prednášeli: Rev. H. Bewerunge (Maynooth, Irsko) o me- trickém kursu v antifonních nápęvech mešních, Kirchenmusikdirektor Joh. Biehle (Bu- dyšín) o architekture v protestantských kostelích se stanoviska hudebniho, dr. W. H. Hadow (Newcastle, Anglie) o anglické hudbę církevní, paní Eugenie Lineff (z Moskvy) o zalmech a hymnech ruských sekt v Kavkazu, dr. F. X. Mathias (ze Strassburku) o subjektivnosti a objektivnosti v katolické církevní hudbę, dr. Hermann Műller (Pader- born): »Prinzipielles zur katholischen Kirchenmusik«, dr. Cyrill Rootham (Cambridge, Anglie) o školení chlapeckých hlasű, dr. K. Weinmann (z Rezna): Dęjiny církevní hudby v XVII. a XVIII. století. K prednášce dra Roothama o školení chlapeckých hlasű poznamenává dr. Wein- mann ve zmínęném listę: »K zajímavým vývodűm recníka podalo 15 ciperných hochű, které s sebou z Cambridge privedl, zpęvné illustrace. Co mezi tęmihle soprány angli- ckých chlapcű — alt bývá v Anglii zpíván skoro veskrz muzskými — a soprány našich chlapcű dęlá rozdíl jako mezi dnem a nocí jest j e d n o t n ý skvostný tón, který se crescendo a decrescendo az k nejvyšší notę sopránu nejenom lehce nýbrz i zvucnę (»klangvoll«) pohybuje. První tón f, který zazpívalo onęch 15 hochű jako jednęmi ústy, pűsobil na mne jako nęjaké zjevení; tak skvostné hlasy jsem dosud neslyšel.« Dr. Wein- mann poznamenává ovšem, ze co do routiny v polyfonii se anglické sbory chlapcű nę- meckým nevyrovnají. Konecnę sluší vytknouti vadu, kterou kongres trpęl. Poradatelstvo, t. j. Britská sekce mezinárodního hudebního spolku se nepostarala nálezitę o místnosti pro prednášky. Vypomohli si pak zvláštním zpűsobem: porádali prednášky trí az ctyr sekcí nastejnę v jedné místnosti. Byly to ovšem velice prostranné sály londýnské uni- versity, jednotlivé sekce byly prepázkami od sebe oddęleny, ale tato opatrení nedovedla | ||||
|