|
| ||||
| ||||
|
XXXVIII. CYRILL 37
Tato fuga je nejskvęlejší cástí díla. Inte- ressantním je závęr její: tu v pravé ruce je thema, v levé contrathema, v pedálu pak zase thema, jenze augmentované. Sonáta je prvé dílo Steckerovo. Typické znacky následujících má však jiz v sobę: je to preváznę p o l y f o n n í s t y 1, kterým o-atd. jeví se nám kazdá skladba Steckerova tak hutnou; je to dále melodika v obsahu svém vší všednosti se štítící („sonáta" má váznou s nímz seznamuje nás úvodní Andante = melodiku vesmęs, proto vrazení její do pro- (v B-dur) ve vrchním hlase; prichází p r v á gramu není neprípadným). Tato sonáta hoví variace (con moto) : thema je v pravé ruce; úpinę charakteru nástroje; nehledá úspęchu pedál je jednoduchým kontrapunktem thematu v bizarnostech, nýbrz v nádhere zvuku. (je v staccatu, v zivém rhytmu); v konci V literature, Rheinbergrovy sonáty jsou jí męní se B-dur v Ges-dur a setkáváme se s va- nejblizšími. Mnohé prevyšuje svým témęr riací druhou: thema v hlasu stredním, pravá výhradnę polyfonickým zalozením. ruka je kontrapunktuje (rhytmus z i v ę j š í nez v prvé variaci — trioly) ; celá variace 2. Motetta. psána jen ve trech hlasech; v konci prechází tato variace v mohutné piú mosso, kde a) Ave m a r i s s t e l l a (rukopis). thema je opęt v pravé ruce (vesmęs v oktá- Ave maris stella, Zdrávas hvęzdo morská, vách). Pak Ges-dur zmęní se v B-dur a ob- Dei mater alma Matko Bozí štędrá, jeví se náhle „Piú Allegro”. Pravá i levá Atque semper virgo zűstalas vzdy pannou, ruka proletí smęlou figurací a pripraví tak Felix coeli porta. šfastná nebes bráno. kontrapunktovaný prűvod levé ruky pri va- Virgo singularis, Panno nejvzácnęjší, riaci tretí, kde thema hraje ruka pravá; inter omnes mitis, nade všechny tichá, rhytmus kontrapunktu v levé ruce je velmi nos culpis solutos zbav nás viny, uciń, rychlý ; skladatel z osmicek prűvodu prvé mites fac et castos. tiché nás a cisté! variace prešel k triolám druhé a zde az Vitam praesta puram, Nevinný dej zivot, k šestnáctkám; síla projevu roste, vyvrcholí iter para tutum, cestu uprav jistou, v mohutném akkordu (corona), po nęmz ná- ut videntes jesunr, bychom zríce Krista sleduje nękolik jen ctvrtí ,Modcrata", pak semper collaetemur. plesali s ním vzdycky. hned pí•ejde se na „Allegro molto”, po jehoz Sit laus Deo Patri, Chvála Bohu Otci, ctyrech taktech beze vší prípravy navázán summo Christo decus, nejvyššímu Kristu, je na tuto cást poslední oddíl sonáty: Spiritui sancto, svaténw cest Duchu, tribus honor unus. všem bud' sláva jedna. C) Fuga. Amen. Amen. Prof. dr. Y. Hejcl. Má za thema Pro smíšený sbor (soprán, alt, tenor, _~ =- - •-- - a-=- = bass I. a IL) a capella. Skládá se ze trí cástí. V první (Maestoso) dominuje nęzný motiv V jemuz odpovídá vzdy tato protivęta : A - - ve, a- ve, ma-ris stel - - - la B Cást druhá (Chorus dimidius vel Octe- %' -r~~,-•_~ š ~y-f= tus) — Piú lento — má za podklad tento motiv chromaticky pribarveny : Thema to jest chromatic Kviio zabarveni, Vir - go sin - gu - la - ris které dává skladateli podklad k cetným za- V tí•eti cásti (piný sbor opęt nastupuje) jímavým modulacím. Vytvoreno je z motivu — Tempo I. — zas prvý motiv jest zpra- A v prvé vętę obsazeného. covárt. | ||||
|