|
| ||||
| ||||
|
40 CYRILL XXXVIII.
Dvorákűv význam spocívá v prvé radę na 1877, »Nevęsta Messinská« 1883, »Boure« poli absolutní, — komorní asym- 1894, =Hedy« 1895, »Sárka« 1898, »Pád f o n i c k é— hudby. Jeho svérázné skladby, Arkuna« (zpęvohra s predehrou »Helga« v nichz pridrzuje se klassických forem z dru - a 3 jednáních, »Dargun«) 1898. Ještę hého období tvorby Beethovenovy a Brahm- v »Blaníku« Fibich pouzívá uzavrených sovy, jsou provanuty národním duchem slo- forem starší opery, v »Messinské nevęstę vanským. Zpűsob jeho tvorení podgbá se (prov. 1885) však jiz krácí úpinę ve šle- velice tvorbę Schubertovę. Místo adagia píše pęjích Wagnerova hudebního dramatu ; castęji dumku, místo scherza furiant (tak obecenstvo, tvorby tohoto mistra neznalé, v symfonii z D a v klavírním quintettu A). »N. M.« s pocátku nepochopilo a odmítlo. Dvorák napsal 7 s y !n f o n i í: d, Es, D, d, V dalších dílech dopracoval se jiz mistr svého F, G, e (»Z Nového svęta«), »S y m f o- vlastního slohu, jenz zajisté dojde úpiného nické v ariace«, »Ceskou suitu« porozumęní jako došel sloh Smetanűv. pro malý orchestr, »S e r e n á d u« smyccovou V m e 1 o d r a m a t u, kde pokracuje ve a dechovou, jez dűstojnę radí se k se- smęru zahájeném Jirím Bendou a pęsto- renádám Mozartovým, »Slovanské r h a p - vaném Schumannem, Lisztem (»Leonora«) sodie« a »Legendy«, klavírní kon- atd. vytvoril celou radu stęzejných dęl (»Štę- c e r t z g, houslový z a a c e 11 o v ý (nejcen- drýden »Pomsta kvętin«, »Vęcnost«, »Krá- nęjší) z h, 8 smyccových kvartett lovna Emma«, »Vodník«), zejména však re- (a, d, Es, C, E, F, As, Es) smyccový se x- alisoval O. Hostinského ideu c e s k é h o t e t t, 2 smyccová kvintetta, 3 klavírní tria melodramatu v trilogii »Hippoda- (B, g, f), klavírní kvintett A, 2 klavírní kvar- mie« (cást I. »Námluvy Pelopovy«, II. tetta (vyniká op. 87 Es), houslová sonáta, »Smír Tantalűv«, III. »Smrt Hippodamie«) »Dumky« pro klavír, housle a cello, »Ma- na text Vrchlického. lickosti« pro harmonium, dvoje housle a Dále napsal tri s y m f o n i e T, Es, e), cello a velký pocet dęl klavírních. Variace ouvertury (»Prazský zid«, »Noc na As dur, » Dumka«, Legendy (pro ctyry ruce), Karlštejnę«, »Veseloherní«) s y m f o n i c k é »Poetické nálady«, »Humoresky< atd. b á s n ę(»Othello«, »Záboj, Slavoj a Ludęk«, Svętové slávy získal téz svými velkými •Toman a lesní panna«, »Boure«, »Vesna«, pracemi pro s b o r , s o l a a o r ch e s t r. »V podvecer«), radu písní, d ę 1 ko- K nim nálezí Zalm 149, Slavná mše z D, morních a klavírních (»Z hor«, velikolepé >Requiem«, »Te Deum«, »Sta- »Nálady«, dojmy a upomínky,« »Malírské bat mater«, kantáta = Svatební košile«, ora- studie«, »Malickosti« a radu skladeb prí- torium »Svatá Ludmila«. Menší význam lezitostných). majíjehosymfonické básnę(»Vodník«, Vedle tęchto velikých mistrű vynikli na »Polednice«, »Zlatý kolovrat«, »Holoubek«, poli operním následující skladatelé: a »Píseń bohatýrská«, a opery (Alfred, J. R i c h. R o z k o š n ý, nar. 1833 v Praze. Král a uhlír, Vanda, Tvrdé palice, Šelma Napsal opery »Mikuláš , »Svatojanské sedlák, Dimitrij, Jakobín, Cert a Káca, Ru- proudy«, »Záviš z Falkenštejna »Popelka«, salka, Armida). Téz v p í s n i vytvoril díla »Stoja«, »Cerné jezero«. Dále vytvoril radu citovę hluboká a vzácné invence; op. 2, 3, skladeb klavírních, sborű a písní v tónu 6, 73 (v národním tónu), op. 55 (cikánské národním. melodie) 83, (písnę milostné) op. 99 (písnę K a r e 1 B e n d 1, nar. v Praze 1838, zemr. biblické). tamtéz 1897. Napsal opery: »Lejla«, »Bre- Z d e n ę k F i b i c h narodil se 21. pros. tislav«, »Starý zenich«, »Indická princezna«, v Šeboricích u Cáslavę, byl zákem Kole- Cernohorci«, »Karel Škréta«, »Dítę tá- šovského, studoval pozdęji na lipské kon- bora«, »Gina -, balet »Ceská svatba«. Ve- servatori u Moschelesa hru klavírní a theorii likých zásluh o rozvoj hudebního zivota — u B. Richtra, strávil rok v Parízi a vzdę- zejména na venkovę — získal si svými cet- lával se ještę pűldruhého roku u C. Lach- nými národním duchem provanutými sbory, nera v Mannheimu. R 1871 presídlil do které tvorily v letech šedesátých a sedmde Prahy, 1875—78 byl druhým kapelníkem sátých vedle prací Smetanových v podstatę prozatímního divadla, 1878—81 kapelníkem repertoir cetných zpęváckých spolkű po ce- ruského kostela, od roku 1899 operním ském venkovę. (»Svoji k svému«, »Obzinky«, dramaturgem Nár. divadla. Zemrel v piné »Pomlázka«, »Skocná«, »Zlatá hodinka« , muzné síle 15. ríjna 1900 v Praze. Hlavní osm sousedských »Z ceského jihu«.) Nej- význam Fibichűv jest na poli h u d e b n í h o vętší jeho dílo jest chorická ballada pro dramatu a melodramatu. Jeho díla sóla, sbor a orchestr »Švanda dudák«. Pro v tomto smęru jsou: »Bukovin« 1870, »Blaník« orchestr napsal: »Slavnostní predehru« | ||||
|