|
| ||||
| ||||
|
50 CVRILL XXXVIII
KDY A JAK SE ŠíRILA V CECHÁCN INSTRUMENTÁLNÍ v i v HUDBA PRI CIRKEVNICH BOHOSLUZBACH PODÁVÁ CVRILL A. STRAKA, BIBLIOTHEKÁR NA STRAHOVĘ. j e dosud rozšíreno mínęní, ze instrumentální hudba zavádęna byla do chrámu kato- lických teprve v dobę pobęlohorské. Píše na pr. J. Srb-Debrnov v »D ę j i n á c h h u d b y v C e c h á c h a n a M o r a v ę« :') » K doprovázení zpęvý církevních pocalo se za dob tęch (t. j. po bitvę bęlohorské) uzívati rúzných nástroje hudebních, jakoz vúbec nabývala hudba instrumentální vrchu nad hudbou vokální a zavedena i ve chrá- mech pri obradech nábozenských, címz staré zpęvy vokální vzdy více pricházely v zapomenutí, ustupujíce lichým výtvorúnt novęjším.« Mínęní toto prejímáno je i v jiná pojednání o dęjinách církevní httdby v Cechách, ale následující rádky ukází, ze úsudek ten nebyl správný. Jisto je, ze hudba instrumentální nezaznívala ještę v polovici XVI. stol. ve chrámech našich. Vzdyf tou dobou šíril se u nás vlivem školy nizozemské a vlašské teprve zpęv vícehlasý, mensurální Vybízí-li tehdy tridentský snęm církevní (1545-1563), aby do chrámu znovu zavádęn by1 zpęv gregoriánský, netýkala se výtka tato hudby instrumen- tální, nýbrz jen mensurální httdby, zpęvu harmonického a vícehlasých mší. Ale volání snęmu tridentského ztistává v Cechách bez ohlasu, a to tím spíše, kdyz vętšina domácího obyvatelstva, jsouc jiného vyznání nábozenského, necítí se býti povinována poslouchati rozkazu snęmu církevního, a tím více, kdyz za vlády umęnímilovného císare Rudolfa II, hrnou se do Prahy zástupy umęlcu a hudebníku vlašsl<ých s hudbou preky- pující ohnivostí, rozmarem a veselostí, vlašské krvi vlastní. Setkáváme se tu na pr. se jmény: Lamberti de Sayve, Giovanni de Castro, Camillo Zannotti, Alessandro Horologio a j. Byli to sice kapelníci císarské kapely na hradę prazském, tedy osoby povolané v prvé radę ku provozování hudby svętské pri hostinách a slavnostech dvorských, ale púsobení jich a jejich sboru nezastalo bez v!ivu na zpęv církevní pri bohosluzbách. Hudební nástroje loudily se na kúr chrámový s takovým úsilím, ze v nękolika málo letech instrumentální hudba jako doprovod zpęvu vícehlasého úpinę zatlacila rehorský zpęv do pozadí. liz v letech devadesátých na sklonku XVI. století nacházíme aspoń v Praze situaci takovou, ze instrumentální hudba s oblibou pęstuje se na kúrech chrá- mových. Z rádu církevních byli to hlavnę Jesuité, kterí lahodícímu souzvuku zpęvu s nástroji otvírali rádi brány do svých chrámu a kollejí. Príciny této náklonnosti k novému smęru »církevní« hudby byly hlavnę dvę. Jednak ta, ze rád jesuitský v Praze cítal dosti clenú rodilých Vlachit, kterí s rodáky u císarské kapely nebo u jiných sboru šlechtických udrzovali cilé styky, jednak ona, ze podnikavý rád missionárskG se vším úsilím snazil se napiniti chrámy lidem, který tou dobou jiz silnę vyhýbal se kostelúm. Aspoń opat strahovský Jan Lohel tęší se nejednou, ze chrám jeho, dríve liduprázdný, dík podpore cís. Rudolfa, pocíná se piniti zbozným lidem, zvláštę pak príslušníky dvorských a šlechtických kruhu. Zachovalo se nám sice jen málo zpráv z té doby o pęstęní instrumentální hudby ve chrámech, ale i ty dokazují, ze nový smęr v církevní hudbę ovládl bohosluzebné úkony témęr úpinę. Nękteré doklady uvésti múzeme z »Diarií« (»Denníky«) jesuitské kolleje tt sv. Klimenta v Praze, která dostala se v XVIII. stol. do knihovny strahovské. Úkolem pisatele- denníku bylo ovšem v prvé radę zaznamenávati zprávy o missionárské cinnosti rádové, proto zmínky o slavnostech s hudbou pricházejí jen namátkou. Tak ku dni 9. brezna 1586 cteme latinský záznam?): »Komorí sv. Otce navštívil kollej a konvikt.") V kolleji uvítán byl vybranou recí, v konviktę pak krátkým dialogem. Prišli také nękterí z »domu chudých«') a ti téz uvítali ho s y m f o n i c k o u hudbou a básní.< »Prvního cervence r. 1590 vypravena byla hra (comoedia) o blahoslavené Marí Magda- lenę, k níz tak veliký byl nával lidu, ze, ac namackán byl, stęzí pojmouti jej mohlo V Praze, nákl. Matice ceské, 1891. str. 50. 2) »Diarium Collegii Soc. lesu Pragae ad S. Clemenfem ab A. 1586-1600, sign. D C I11 21- 3) Ustav pro výchovu šlechtických a bohatých synku. - 4) NDomus pauperum,< pozdęji seminár sv. Václava, kde vydrzováni byli chudí studenti kolleje. | ||||
|