|
| ||||
| ||||
|
52 CVRILI- XXXVIII.
Kašpar z Questenberka nucen je dovolávati se generálního vikáre celého rádu, Serváce Layrvelze, aby autoritou svou zasadil se o vymýcení nástrojú hudebních z bohosluzby. Podávaje mu zprávu o stavu a pomęrech jednotlivých klášterú v provincii, píše Questen- berk 30. brezna 1613 zajímavę : »Pokud se týce figurálního zpęvu, bojím se, ze mluvę prostę tak, jak si myslím, urazím osoby jiné. Povazuji zajisté nyní za nedűstojné, aby reholníci osobovali si nęco, co nese známku lehkováznosti a mysli poskytuje jen prílezitost k rúznýnl slabostem. Úkolem mnichú, jak správnę dí sv. Bernard, je plakati a úpęti.") Jaké však z toho vzešlo ponaucení, kdyz kazdý opacnę touzí jen po tom, aby byl slyšen a vychvalován, kdyz city své, prolamuje zpęv obzvláštní melodií a posunky, dle vlastní libosti prednáší tak, ze spíše šaškem a hercem, nezli »opoutaným« neboli reholníkem býti se ukazuje ?11) A prec, ackoliv jasný kníze, nejdúst. arcibiskup, Otec náš, (t. j. Lohelius), velmi prísnę ve všech klášterích uzívání takového zpęvu zakazoval, prec tvrdošíjnę znova k nęmu se vracejí, vreštíce nejen hlasy, ale i rűznými nástroji hudebními (Musices variis instru- mentis obstrepentes), a ta nejen zvláštę na Moravę a v Rakousích, ale i v jistém proslulém kláštere v Cechách, kde dostavše pri poslední visitaci od nejdúst. generála rádu 13) dovolení, aby o svátcích pri bohosluzbę figurálního zpęvu uzívati smęli, tohoto dovolení tak zneuzívají, ze, pouzívajíce velmi casto hudebních nástroju, velmi málo nebo zhola nijak reholní dústojnosti nezachovávají. Rad pak opacných prijmouti nechtęjí, ze prý nejdűst. generál ke konci listiny visitacní, kterou jim zanechal, zakázal, aby nikdo z téhoz ustanovení niceho neubíral, aniz męnil. Co vše z toho se vyklubává, pomíjím mlcením. Kazdý moudrý snadno toho se domyslí. Prosím, mozno-li, aby prísnę a krátce s vyhrűzkou nejtęzšího trestu zapovędęno bylo, aby napríštę na jakékoli dny nebo pri jakýchkoli prílezitostech reholníci sami kűr slavili a neuzívali jiného zpęvu lec rehorského, o svátcích pak slavnęjších, aby k váznosti a radosti pripojovali zboznost a mírnost mravű. Afsi jiz zaznívají varhany, kolem nichz kdyz uz scházející se hudebníci zpívati chtęjí, afsi tak ciní, ale ne spolecnę s reholníky, kterí za piného hluku varhan pęti mají v skrytu srdce Pánu s blahosl. Pannou a mucedlnicí Cecilií: »Staniz se, Pane, srdce mé i tęlo moje neposkvrnęným, abych nebyl zatracen!« I my pouzíváme od drahných jiz let o jednotlivých nedęlích pri -verejném procesí mensurálního zpęvu (musicali cantu) pri litaniích mariánských, ale zpęv je vázný a jen málo liší se od chorálního, tak ze zboznost vzbuzuje. Ale i toho, bude-li rtám poruceno, odhodláni jsme zanechati, ac bych toho mínęní byl, ze bez úhony mozno jej strpęti. Vúbec, bude-li uzívání figurálního zpęvu prísnęjším rozkazem a pinou autoritou jak v chóru, tak i v konventech zakázáno, stane se tak k nemalému prospęchu reholního zivota a k obnovę káznę.« 14) V dopise tom není udáno, který »proslulý« klášter má opat Questenberk zvláštę na mysli, ale artikulové, po visitaci r. 1617 Questenberkem opatovi teplskému Ondreji Ebersbachovi predepsaní, nenechávají nás v pochybnostech, ze mínęna tu byla Teplá. Osmý artikul uvádí totiz prelátovi na pamęt: »Hudbu onu, príliš tnarnivou a s reholní skromností nesouhlasící, odstrańte od stolu i s kúru! Vzdyf nechválí to kazdý, a cvicení podobné na takovém místę nedoporucuje, ac snad s povdękem se uznává, ze se tím pocta prokázati chce. O všech svátcích a dnech všedních i triplexových '') nechf vše se provádí od bratrí zpęvem rehorským ! Svętští lidé budou moci zpívati u varhan, ostatní však jakékoli uzívání nástrojű hudebních je zakázáno. Nic nevadí, ze nejdúst. predešlý generál, jehoz duše nechf v Pánu zije, jakousi úlevu po té stránce povolil, nebof nejd. Petr Gossetius, jenz nyní vládne, povzbudil mne, abych všechny zlozvyky odstranil, vybízeje mne slovy: »Ty dokonci, co jsi zacal; pokracuj a hudbu ze všech klášterű, byf i od predchűdce mého dobré pamęti povolena byla, právę tak jako všecky nástroje hudební, vyjma varhany, odstrań, a to proto, aby obrady našeho rádu neprišly v nivec, aby pozornost v choru nebyla rušena, aby cas modlitbou pouze bezmyšlenkovou a ústní nebyl neuzitecnę maren, a aby zboznost v hudbu a lehkomyslnost, kterou ona 11) »Monachorum est plorare et gemere.« 12) »Singulari modulamine et motu cantum frangens, se in suo sensu proruit, ut mimos potuis et theatricos sese, quam religatos sive religiosos profiteantur., 13) Františka z Longo Prato, opata kláštera 1'remontrę ve Francii, jenz r. 1601 dlel v Praze a osobnę visitoval kláštery v Cechách. 14) Acta visitationum, str. 465. 's) Slavnostní den reholní prvého rádu. | ||||
|