Repetitorium dějin hudby
Ročník: 1912; strana: 54,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
54 CYRILL XXXVIII•



Všeobecné oblibę, které tęšila se u lidu instrumentální hudba ve chrámech, ustou-

pily ponenáhlu všecky snahy udrzeti rehorský zpęv pri bohosluzbách. Tomuto proudu

podlehl i praemonstrátský rád, chorální zpęv dosud uplatńující. Brzy po smrti Questen-

berkovę setkáváme se jiz s ustanoveními, které figurální hudbu na kűr pripouštęjí. Tak

usneseno bylo pri provinciální kapitule rádové v Drkolnę r. 1644, »aby toliko o vętších

slavnostech, svátcích a nedęlích velká mše sv. slavena býti mohla od bratrí se zpęvem

figurálním a téz i s hudebními nástroji, avšak tím zpűsobem, aby bratrí, figurální hudby

neznalí, mezi mší zűstali na svých sedadlech a následující pak kázání vyslechli zboznę

ve svých sedadlech všichni, i hudebníci. Hudební pak nástroje, abych jich zneuzito

býti nemohlo, nechf stále zűstanou v kostele, anebo dle narízení opata necht ulozeny

jsou v uzamcené místnosti«. Toto usnesení provinciální kapituly omezil však generál

rádu Michael Colbert r. 1677 v tom smyslu, ze zmínęný zpęv s hudbou má býti opo-

míjen v nedęlích ádventních a v dobę od nędęle Devítník az do Hodu B. velikonocního,

ponęvadz hudba v dobę lkání jest jako nevhodné povídání (musica in Tuctu sit importuna

narratio).

Tak otvírány byly ponenáhlu dvere figurální hudbę nástrojové na kűrech chrámo-

vých dokorán. A kdyz v druhé polovici XVII. stol. pocal se se zálibou pęstovati v Praze

lehký zpęv operní, dral se vliv této hudby i do hudby posvátné. Nikterak pak nepre-

kvapí nás, shledáme-li se v hudbę posvátné s takovými výstrednostmi, jaké zaznamenat

nám ve svých pamętech konsistorní kursor Ondrej Vogt.") »31. brezna 1729. Letošní

v e 1 k o p á t e c n í (!) procesí vedl u Jesuitű farár od sv. Martina pan Budín, po kterémz

u sv. Jiljí provozována byla p a š i j o v á o p e r a (Passions-Opera), dvę a pűl hodiny

trvající, od nejvirtuosnęjších hudebníkű. — 19 ríjna téhoz roku pri oslavę prohlášeni

Jana Nepomuckého za svatého provedli hudebníci ze trí prazských męst ke cti sv..

Jana ve chrámu Pánę na hradę pri mši sv. zpívané svętícím biskupem velikolepou

hudbu s d v a n á c t i chóry bubnű. — 11. zárí 1746 posvęcena byla svętícím bisku-

pem Chrepickým odpoledne u Voršilek na Novém męstę novę postavená socha sv. Jana,

a po té provedena byla u ní m u s i k á 1 n í litanie a pinohlasý k o n c e r t. — 26. prosince

následujícího roku provozovali ve Vlašské kapli p a n t o m i s t é neboli clenové opery

zvláštní hudbu pres dvę tiché mše sv. — 7. listopadu 1749 usporádali clenové opery a

herci (O p e r i s t e n u n d C o m m e d i a n t e n!) u sv. Havla slavné » Requiem«, zcásti

provozujíce sami hudbu vedle 50 tichých mší sv., pri 24 svících na hlavním oltári horí-

cích. Na divadelní ceduli (Commoedi-Zettel) o svátku Dušicek slibovali sice, ze všecky

peníze, které se sejdou, dají na bohosluzby za zemrelé, ale ponęvadz skoro nikdo tam

neprišel, vyšel z toho tichý, nęmý a zasmušilý akt, jehoz dohra dobre by nadepsána býti

mohla: » Requiescat !«

Prirozenę znechutily se takovéto výstrelky v posvátné hudbę i laikűm, a dűslednę

pomýšleno na návrat k váznęjší hudbę chorální. Opravdovęjší obrat nenastal ovšem hned,

ale snad jiná poznámka Vogtova, ze 4. prosince r. 1749 postavena byla v chrámę sv.

-Mikuláše na Malé stranę socha sv. Benedikta a sv. Rehore »p r o p t e r c a n t u m

g r e g o r i a n u m«, byla prec jen jitrenkou obrody zpęvu rehorského a váznęjšího poji-

mání posvátné hudby, trebaze i instrumentální, ve chrámech katolických.

age



REPETITORIUM DEJIN HUDBY.



EMIL BEZECNÝ. (POhRACOVÁNí.)



72. Nęmectí skladatelé v Cecb.ách doby berci, zemrel 1643 ve Freiberku. Napsal

starší a novęjší. velikou radu skladeb církevních, nęmeckých

písní, tanecních kusű, threnodie (zpęvy

Nejstarší památkou nęmecké hudby v Ce- pohrební) a proslul svým »T e D e u m« a

chách jsou písnę minnesingra M ii l i c h a nęmeckými pašijemi podle sepsání

z Prahy. Zil ve XIV. stol. sv. Jana. (Viz ot. 35!)

V XVI. a XVII. stol. vynikl: Z dalších zmínky zasluhují:

Kryštof Demantius, nar. 1567vLi- Š e b. K n k p f e r, nar. v Aši, výborný



2') Strahovská knihovna, D 3 1113.

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ