|
| ||||
| ||||
|
— 35 ---
všichni v lůně jejím mají místa dosti i př1-ležitosti vítaué k vývinu všestrannému. Kdo by takovou matku nemiloval? — Všeliká krása v jakémkolivěk oboru umění církevního probouzí v prsou člověka píseň, jejiž refrain končí chvalozpěvem Církve. Byly však ty nešpory skutečně krásny. Nikde žádná mezera, ani nemilá přestávka. Jedva že doznívala poslední slabika chorálního tónu žalmového, v tomtéž okamžení zavzněl již souzvuk vícehlasné harmonie s podivuhodnou precisností a určitosti při nejjemnější intonaci hlasů. Byla to určitost, která úžasem naplňovala. Komu ze zkušenosti jest známo, čeho potřebí jest zejmena při nešporách k dosažení takové, řekl bych, ideální shody, ocení dojista spravedlivě zásluhy kněze Fr. H a b e r 1- a, kapelníka kathedrály. Při nešporách ani nejpřísnější kritik nebyl by dovedl vytknouti nejmenšího poklesku. Vše odpovídalo požadavkům zdravé krasoumy. I nevábám ze svého stanoviska nešpory uvedené prohlašovati za perlu veškeré slavnosti hudební. Falso bordony byly vesměs mistrů staré školy, 4 a 5hlasé. A aby se ukázaly veškeré druhy možné psalmodie střídaly se v kapele hlasy dětské se sborem mužským. Skladatelé jednotlivých jsou: Lud. Viadana V. voc., Bernabei IV. voc., Greg. Turini (pro čtyry hlasy stejné: Alt, 2 Tenory a Bass, činilo největší dojem; vysoké soprany zpívaly chorální sloky), Don Serafino Cantone 5h1. (17. století). Magnificat 4h1. od Fr. Suriano. Tak si představuje vypravovatel slavné nešpory na katedrálách, v seminářích a v k 1 á š t e ř í c h času nedělního a svátečního. Takové jsou nešpory, které z života církevního vyrostly, střídavé zpěvy vážné a dojemné, důstojné cbrámu a oslavy Hospodinovy. Cti-hodní bohoslovci! Věnujte několik večerů na na důkladné nacvičení falso bordonů. Rozdělte se na dva sbory. Střídavé zpěvy dlužno zpívati střídavě. Nechal zpívají cvičení pěvci vícehlasé „falso bordony” bez průvodu varhan, ostatní bohoslovci napotom vždy sloku následujfcf v mohutném „unisono” chorálním třeba s průvodem varban. Recitování bud vážné, odměřené, stejné, vyrovnané, jakoby jeden pouze zpíval. Utěšené střídání chorálu s vfcehlasými zpěvy plodí dojem nadpřirozené krásy. I chorál i polyfonie přicházejí zde ku platnosti. Obé má svých vnad. Mladistvé srdce snadněji a vřeleji ponořuje se v hloubku krásna církevního a pojaté zamiluje si a přilne k němu e duši celou. Ze semináře pak roznese se duch i nadšení do veškerých úhlů žírné vlasti. Seminář má býti semeniskem všeho, což jestzbožného, krásného a ušlechtilého. Budoncf vzdělavatelé vinice Páně mají jednou rozněcovati zbožnost, buditi vkus, vzdělávati ctnost. Přesvědčení za doby přípravné v seminářích do srdce štípené puči, kvete, zraje. Co v krev se promění, zůstává. Co v duši žije, nevymírá. Díla duševní s duší oučastna jsou nesmrtelnosti. Kdo zbožnost rozsévá, neporušitelnost kliditi bude. Mladí přátelé ! Starší bratr přeje vám zdaru a Božího požehnáni. Jako v seminářích měly by uvedeným způsobem nedělní a sváteční nešpory před-nášeti se zejmena na kathedrálách, chrámech kollegiátních, klášterních, ve v ě t š í c h m ě s t e c h, a vůbec tam, kde chrám vyznamenaný vyznamenávati se má větší oslavou služeb Božích. Není snad ani třeba obšírně líčiti obraz nešpor býti majících, které každému ze zkušenosti známy jsou. Po ,Deus in adjutorium meum intende" činí se trochu šramotu a hřmotu na varhany, načež se něco hraje a zpívá, co po malé chvílce končívá slovy : , Gloria Patri et Filio etc." Ten lomoz na žalmy ani vzdá-leně nepřipomíná. Nejvíce při tom vynikají bubny, poněvadž muzikantům a zpěvákům, kteří z ochoty při dopoledních službách Božích šumařili, na odpoledne na kruchtu se nechtivá. Vířením bubnů nejvydatněji zakrývají se mezery. Ušlechtilá to záplata ran krvácejících ! Takových kousků bývá pět. 0 milém a vnadném střídáni chorálních antifon s psalmodií na dva sbory rozdělenou není ani zdání, ba ani známky k nalezéní. -- Po ,Capitulum" jest bud nějaký hymnus aneb i třeba poubá písnička, načež následuje opětně nějaký kousek, jemuž se předzdívá „Magnificat”, pak orace a konec 0 patřičných commemoracích s předcházející antifonou a veršíkem nebývá obyčejně ani zmínky. Nanejvýše přidává se antifona Marianská a jaká! ,Pange lingua" a požehnání jsou závěrkem. Úhrnem říká se tomu všemu „zpívané či slavnostní nešpory”. Pěkné nešpory! Prototyp copu to jest, žádné nešpory. Stodola má čtyry stěny, střechu a uvnitř síň třfledovou. Kostel má čtyry stěny, střechu a uvnitř síň třílodovou. A přede stodola není kostelem. Světácké nešpory nejsou nešporami církevními. Mezi kůrem reformovaným a kůrem copovým jest velká propast utvrzena. „Otče Abrahame, prosím tebe, abys poslal k bratřím do doma otce mého ; nebo kdyby někdo z mrtvých k nim přišel, budou pokání činiti.” I řekl Abrabam: ,Byc kdo i z mrtvých vstal, neuvěří". (Luk. 16, 26—31.) Ti staří s muzikou půjdou do hrobu. Pak bude vzkříšeni. Budoucnost patři nám. (Pokračování.) | ||||
|