|
| ||||
| ||||
|
xxxviiI. CVRILL 57
K DĘJINÁM VARHAN A VARNANNI HRY V CECHÁCH ;METHOD LUMÍR SVCHRA. (POKRACOVÁNI.) I1. OD UKONCENÍ VÁLEK HUSITSKÝCH DO KONCE XVII. STOLETÍ. i. Varhany v hudbę církevní. Hromadné rozbíjení varhan po kostelích prazských i venkovských, s nímz setkali jsme se pri samém pocátku války, skoncilo se prirozenę poklesem a konecným zánikem strany táborské. Pádem Táborű zanikl i dlouholetý odpor proti varhanám vűbec, a projevil-li se nękdy pozdęji, nedosáhl jiz nikdy té síly, aby vyvolati mohl úcinky tak dalekosáhlé. Jen u C h e 1 c i c k é h o znamenati lze ještę názor hre varhanní i zpęvu nepríznivý. Ve své »Postille« zavrhuje totiz oslavu Boha >skrze píšfaly varhanuov«.r) Kárná slova Chelcického nevzbudila však aspoń v této vęci znacnęjšího ohlasu. Strana m í r n ý c h p o d o b o j í c h pak pocínala si v tom ohledu s krajní umírnę- ností. V radę donátorű, kterí po válce, hlavnę v dobę Jirího z Podębrad, pamatovali ve svých závętech na stavbu i opravu kostelű a na porizování v nich nových varhan, najde se zajisté i hojnę utrakvistu. První ze zápisű takovýchto odkazű v prazských męstských knihách zanesených týká se varhan u sv. Vojtęcha a datován jest k r. 1461. ) V té prícinę muze býti smęrodatnými náhled mistra V á c l a v a K o r a n d y z P l z n ę, administrátora podobojích v letech 1471-97. Koranda totiz v listę v dobę úradování svého farári cáslavskému poslaném projevuje i šíreji mínęní své o prípustnosti varhan v kostelích. Jen v prípadech, kde objevila by se v osadnictvu nechuf proti varhanűm ještę pred jich postavením, męlo by se od stavby jich úpinę upustiti. Kde však byly by jiz déle v ttzívání, nelze proti nim fiiceho namítati, prípadný však odpor osadníkű nutno premáhati spíše laskavostí a vzájemnou dohodou.') Príkreji proti varhanűm postavili se az zase pozdęji L u t h e r á n i, kterí zavrho- vali všechny ceremonie »kresfanú rímských« a slavné mše jejich s vícehlasým zpęvem a s hrou na varhany.') Stejnę však obraceli se i proti castým procesím utrakvistű s monstrancemi po uljcích prazských obzvláštę v dobę rozmíšek mezi stranami porá- daným a spojeným obycejnę s vystavováním monstrancí a slavnou mší se zpęvem a varhanami ') Zd. Nejedlý: Dęjiny ceské hudby, v Praze 1903, s. 20. 2) Zikm. Winter: Kult. obraz ces. męst, v Praze 1890, 1, s. 433, 455. Týz: Dęjiny remesel a ob- chodu v C. v XIV. a XV. st. s. 843, p. 7. .3) Manuálník M. Václava Korandy, vydal ]os. Truhlár v Praze 1888, s. X111, 115. — >,XVII. De compafernitate —lam post pretacta de organis, pro quibus est dificultas placuit paulisper insinuatum ire. Si, priusquam fuerunt inchoata, acta fuisset repugnantia, ut reor, caruisent fundamento, loco et sono; dum vero perfecta noscuntur, videntur non ab re tolleranda, cum, ut dicitur, Tue Caritatis consensu opus illorum est pertentatum et inchoatum, et dumtaxat pro magnis festivitadbus usus eorum fertur exercen- dus. Nititur in vetitwn sepissime plurimorum insolentia. Benevolencia magis quam districtione eiuscemodi flectuntur. Nabere licet ea in re sustinentiam, ut nunc est dígnum, tum quia et apostoli beati, canente de actibus illorum historia, sustinebant pro tempore nonnulla, tum quia pro impensis sicut alibi alios ita et vestrafes fatigatos, suaque super voluntate saturatos postponibile est e vestigio nauseaturos et peniten- tiam acfuros; tum etiam quia non minutam in ceteris ministeriis dei misteriorum Tuam ad Dilectionem habent caritatem. Hac profecto stavte illorum et vestra sustinentia, pietate et modestia ad illos, cicius, facilius seciusque hec et alia ducentur et reducentur in profectum beatum; erit quoque subinde deo dis- ponente cuncta rectissime respectus utrorumque admodum in suavitate conversationis et in conversatione suavitatis temporibus in futuris.,. °) Kronika Bartoše písare (FRB V1, 34, 35). Kap. 9. — »Kresfané rímští — nic se o víru ani o sluzbu a poctu bozí pravou — nestarali s uciteli svými; a tak, jakz z ustanovení lidského knęzíe je tomu ucili a jakz sami v rozkošech zivota zivi byli, ze téz jen na kratochvílném nábozenství nehnętli- vém, totiz s varhany, s nękolikerotvorným zpíváním, víc frejírským nezli kresfanským stavęli, ke cti a chvále bozí to obracujíce.« ') Pamęti o bouri prazské roku 1524, IV. (FRB VI, 303). »Tuto nejprv polozí se pro snadší vy- rozumęní, potom, odkud jest nejprve pošlo vystavování monstrancí — Léta 1415 byl jest v Praze nę- jaký farár, jménem Zil rém męstę. Ten, kdyz vidęl, ze se lidé obrazíim klanęjí, ponejprv vystavil monstrancí s tęlem bozím — a tak lid bozí — namlouval, ze — všecken rád ke cti té monstrancí cinili a na diškant zpívali, na var- hany houdli — a tal< lidu boz. oci i uši napinili, ze slepí a hluší byli, a tak slovo bozí i sám pán buoh v zapomenutí prišlo. — Potom zamyslili procesí vokolo kostela kazdý ctvrtek a slavnou mši s kantory | ||||
|