|
| ||||
| ||||
|
XXXVIII. CVRILL 71
V téze dobę ve Francii a sice v r. 1850 pomýšleli fysikové Moncel a Froment na otvírání ventilu elektromagnety. Myšlenku jejich snazila se uskutecniti varhanárská firma Stein a syn a postavila na svętové výstavę parízské elektro-pneumatické var- hany, které však netęšily se velkému úspęchu, nebof pouzito tu bylo elektromagnetű prímo ku zvedání ventilű, vpouštęjících vzduch k píšfalám. Teprve znamenitý elektrotechnik, pozdęjší doktor práv Peschard ve spojení se jmenovaným jiz geniálním tvűrcem pneu- matiky Barkerem vytvoril v r. 1867 prvý system elektro-pneumatických varhan, pri nichz neotvíral jiz elektromagnet ventil píšfalový prímo, nýbrz malinký ventil pouštęjící vzduch do mníšku, kterým teprve otvíral se ventil píšfalový. V systemu tomto zhotoveny byly ješté téhoz roku prvé varhany pro Ameriku, jez byly vystaveny na svętové výstavę parízské, kde upoutaly pozornost varhaníka Brycesona z Londýna. Tento byl konstrukcí tęchto varhan znacnę nadšen, a pricinil se o její rozšírení v Anglii. Po smrti Barkerovę pokracoval Peschard sám ve zdokonalení systemu, v nęmz provedeny varhany v kostele sv. Augustina v Parízi a sv. Petra v Montrouge. Pri obou tęchto varhanách pouzito elektro-pneumatického rejstríkování. Nęmecko zűstalo daleko za Francií a Anglií, nebof teprve v r. 1870 ucinila prrý praktický pokus firma Weigleová z Echterdingen u Stuttgartu postavením menších elek- trických varhan, které bvly v r. 1873 vystaveny na svętové výstavę ve Vídni. Varhany tyto męly vzdušnici kuzelkovou a kuzelkové ventily této vzdušnice zvedaly se prímo elektromagnety. Samozrejmę bylo treba k tomu velmi silného proudu a tím i silné ba- terie, následkem cehoz vyzadovala konstrukce tato znacného nákladu, aniz by pri tom poskytovala nálezité záruky jistého chodu. Není tedy divu, ze upadla soustava Weigleova v zapomenutí. V r. 1883 prihlásila se konecnę i Amerika s vlastním systemem elektropneuma- tických varhan a sice byla to firma Schmóle-Mols ve Filadelfii, která svojí soustavou odstranila mnohé z vad, jez vykazovaly soustavy jiz stávající. Soustava tato pocala se ujímati nejen v Americe, ale i v Evropę, kde zejména parízská firma Merklin a spol., jez si získala výhradné právo pro Francii, provedla v krátké dobę celou radu varhan, z tęchto nejvętšímu úspęchu se tęšily v r. 1886 postavené varhany v kostele St. Nizier v Lyonę. O varhanách tęchto vyslovili se s velikým nadšením Franck, Dubois a Char- pentier. Nemenšího úspęchu dodęlala se táz firma postavením elektropneumatických varhan v kostele sv. Klotildy v Parízi, pri nichz po prvé k vűli architekture kostela byly varhany rozdęleny na ctyry díly, rozestavené na rűzných chorech a ovládané jediným hracím stolkem. Smęlý tento pokus męl mnoho odpűrcű a bylo treba celé autority, jaké se tęšil Franck, aby zaplašeny byly obavy proti tomuto pokusu pronášené. A skutecnę obavy tyto ukázaly se po provedení úpinę bezpodstatnými, nebof rozdęlením nebyl sou- zvuk akkordú a melodií nikterak dotcen, coz nanovo dokumentováno bylo pri velikolepých 54tirejstríkových varha- nách v chrámu ve Valenciennes, které bY1Y rozdęleny na 3 díly. Témęr soucasnę se soustavou Schmó- f le-Mols vytvorena i soustava geniálního inzenýra anglického Hope-Jonesa, který byl dlouhá léta pri liverpoolské elek- trické spolecnosti. Inzenýr Hope-Jones snazil se vytvoriti soustavu, která by vykazovala co nejmenší spotrebu proudu Obr. S. Elektropneumatický kontakt rtutový. a co nejvętší jistotu hry. A skutecnę podarilo se mu toho docíliti tak zv. létacím ventilem a trecím kontaktem. Jiz prvé var- hany postavené dle jeho návrhu v r. 1885 v kostele sv. Jana v Birkenhead, osvędcily se velice dobre a byly prícinou, ze zadány mu byly veliké varhany do kathedrály ve Worcester, pri nichz pouzil inz. Hope-Jones po prvé elektrického rejstríkování, nahradil tahací knoflíky rejstríkové dvojramennými páckami a umístil hrací stűl pod chorem. — Témęr pri kazdém dalším stroji pouzil inzenýr Hope-Jones nęjaké novinky nebo nęjakého zdokonalení. Tak byl to v prvé radę sekunderní kontakt, který slouzil k tomu, aby men- ším nebo vętším Qtisknutím tastu docílila se rűzná síla hlasu, dále bylo to automatické ovládání pedálových rejstríkű, transposicní kontakt, pomocí kterého műze varhaník zá- kladní polohu varhan o nękolik tónű zvýšit nebo snízit, a konecnę kontakt vhodného | ||||
|