|
| ||||
| ||||
|
72 CYRILL XXXVIII.
doprovodu, který varhaníkovi pri vytazení nékterého sólového rejstríku sestaví ihned skupinu nejvhodnęjších rejstríkű pro prűvod. Az témęr dodnes uhájil si system Hope-Jones svou prioritu v Anglii, kde témęr kazdý nový stroj se v tomto systemu buduje. Pres úspęchy, které docílil, nezűstal inzenýr Hope v Anglii, nýbrz odebral se do Ameriky, kde jiz pred tím vedle firmy Schmóle- Mols ještę firmy Jardine a syn, Roosevelt v New-Yorku a spolecnost Austin Organ Company v Hartfordu se stavbou elektrických varhan se zabývaly. V Americe postavil se inzenýr Hope-Jones vcelo spolecnosti pro stavbu elektrických varhan »Organ-Company Elmiran v New-Yorku a pokracoval ve svých pokusech, na základę kterých se mu po- darilo dosáhnouti znacného zdokonalení svého systemu. Zprávy o výsledku tęchto pokusű, které došly do Evropy, znęjí témęr neuvęritelnę, nebof dokázal dle nich inz. Hope-Jones zásobení i velikých varhan elektrických nękolika jen suchými clánky a šedesátinásobné repetice jednoho a téhoz tónu za vterinu. Inzenýr Hope-Jones nebyl však jediným technikem, který se zabýval pouzitím elektriny ve vnitrní výstavbę varhan. Mohl bych uvésti celou radu dalších, z nichz však zmíním se pouze o dvou nejvýznamnęjších. Jest to inzenýr Bedrich Drexler z Vídnę, který jiz v r. 1886 spolecnę s nęmeckou varhanárskou firmou »Bratri Braunerové« z Nového Męsta na Moravę postavil elektrické varhany v Starnavę, a opat benediktin- ského kláštera v Einsiedeln P. Columban. Kdezto inzenýr Drexler zabýval se elektri- ckými varhanami z dűvodű více obchodních, ucinil tak opat Columban pouze ze zvláštní záliby a nálezitého porozumęní pro tento královský nástroj, který jako výborný varhaník znamenitę ovládal. Studovav prírodovędecký odbor na technice v Karlsruhe nabyl opat Columban znacných vędomostí v elektrotechnice. Vędomostí tęchto pouzil za soucinnosti stavitele varhan K Weigleho z Echterdingen v r. 1897 k vytvorení vlastní soustavy elektropneumatických varhan. V soustavę této rekonstruovány byly staré varhany pa- mátného poutního kostela einsiedelnského, jez rozdęleny jsou na 3 chórech a ovládají se z jediného místa. Mezi tím co v poslední dobę nastala ve Francii jakási stagnace ve vývoji elektro- pneumatických varhan, zahajují ríšsko-nęmecké firmy vítęzný postup na tomto poli. Kdyz totiz prešel veliký závod parízský Merklin a spol. do majetku pofrancouzštęného Nęmce 1. Gutschenrittera, byly novým majitelem stavęny elektrické varhany jen v nevyhnutel- ných prípadech. Podobnę chovaly se i ostatní francouzské firmy. Tak na príklad firma Debierre docílila znacných úspęchű pri stavbę elektrických varhan, z nichz zejména vy- nikají varhany pro divadlo v Nantes, pro kostel Notre Dame tamtéz a pro kostely v Montevilliers a Coutances. Varhany tyto zkoušeny byly znamenitým varhaníkem Guil- mantem a dostalo se jim od nęho piného uznání. Podobnę i versailleská firma E. a F. Abbey zabývala se s úspęchem stavbou elektropneumatických varhan, ale sahala k jich pouzití jen v prípadech, kde hrací stolek byl znacnę vzdálen od varhan. Nejvętší pak firma francouzská Cavaillé-Coll chovala se pomęrnę skepticky k této soustavy varhan, vęnujíc veškeru svou péci hlavnę hudební stránce varhan, v kterémzto smęru nemá sou- pere. Zdá se, ze Francouzové nerozhodli se pouzívat vzdy a za kazdou cenu této sou- stavy a proto nevęnují jí daleko tu péci, kterou obmýšlejí snahu po docílení ušlechti- lých barev hlasových i u nejosti"•ejších rejstríkű. Za to nęmecké firmy témęr šmahem zabývají se touto novou soustavou vnitrní konstrukce varhan. Není témęr jediné firmy nęmecké, která by nepostavila aspoń jediné varhany v této soustavę. Vcele však všech krácí firma Walckerova z Ludwigsburku, která na poli elektrických varhan docílila nejvętších úspęchű, postavíc v této soustavę nejvętší dosud stroj o 100 znęjících rejstrících v kostele sv. Reinolda v Dortmundu. K ní radí se jmenovaná jiz firma Weigleova, firma R. Launer v Gere, firma »Gebriider Spáth« v Ennetach-Mengen, která postavila veliké varhany v kláštere Beuronu, a konecnę firma Furtwángler a Hammer z Hannoveru, Voit a syn v Durlachu a Koulen a spol. z Op- penavy. Tím vylícil jsem historický vývin této zajímavé soustavy a zbývá mi, abych na- znacil zásady, kterými se je dluzno ríditi pri budování elektropneumatických varhan a abych popsal nękteré z nejtypictęjších soustav. Nejdűlezitęjší soucástkou elektropneumatických varhan jest tak zvaný elektrický prístroj kontaktový a elektrické relais neboli hrací prístroj Ostatní soucástky, totiz zá- rízení ku vytvorení proudu a dráty ku jeho rozvodu nepadají na váhu a podmińují zrí- zení varhan jen co se jich nákladű týce. | ||||
|