|
| ||||
| ||||
|
— 37 —
vácký sbor, s nímž Wittových 14 štací křížové cesty zpívati uzavřel. První slyšení této památné skladby v zdejším seminářském chrámu Páně dojalo tak četných posluchačů, že na všeobecné nalelianf skladba tato i v nedaleké pevnosti Terezínské, pak dne 19. t. m. ještě jednou v seminářském kostele provozována býti musela. Zde ukázalo se na novo, jak mocný a předůležitý faktor jest přesná hudba církevní, když se jedná o oslavení pravých služeb Božích, když se jedná o to, aby kostely naše již až běda osiřelé a prázdné, věřícím lidem vyšším i nižším hojně navštěvovány byly. Nechf si mnozí netečníci v starém šlendriánu si hovící, nemajíce ducha k lepším snahám — nechf si jistí kritikové, kteří cizí namahání odsuzuji, aniž by sami něco lepšího dokázati v stavu byli, nechf si pravím proti zpěvu a hudbě církevní, jakž jich spolek Ceciliánský s příkladnou obětavostí pěstuje, delclamují co chtí, tvrdíce, že zpěv tento nezáživný lest — nicméně my vidíme, jak právě tento církevní sloh posluchačstvo uchvacuje, jak člověka bezděky k lepším a svatým myšlenkám povznáší, jak mocně pobožnost podporuje i rozněcuje; my vidíme jak směr tento spolku Cecilián ského od katolických křesfanů, kteří ještě všeho ducha náboženského neztratili, všestranného uznáni dochází. Dlužno jest ale vyznati, že s ohromnými obtížemi zápasiti musí, kdo způsobilých zpěváků pro kostel chce shledati. Má nás ale tato obtíž snad odstrašiti? Pak by nikdy to k nějakému začátku nepřišlo. A přece m u s í jednou začátek ten učiněn býti. Čtení těchto listů „Cecilie”, v nichž se všestranného po-učeni i pokynutí dává, jak to třeba s církev-ním přesným zpěvem začíti, pak i četné chvalitebné příklady musí nadšením rozníti všech, jichžto povinností jest o zvelebení služeb Božích pečovati, všech, jimž kůr kostelní jest svěřen. Hanba jest to a netečnost trestuhodná, když ředitel kůru, ač vlohy i vzdělanost hudební má, to může vydržeti, aby na jeho kůru „až hanba” chudé a nedostatečně to vypadalo! — Dp. vicerektoru blahopřáti jest za jeho příkladnou obětavost, jakož i za tak skvělý výsledek, jehož všestranně docílil! On jest důkazem, že všade, kde d o b r é v ů 1 e a trochu v y t r v a l o s t i stává, tam i věhlasné věci dají se provésti, které se mnohému do-konce nemožnými zdály. Vivat sequens ! X. Od Jizery Paprsky reformované kostelní hudby pro-nikají takořka veškerou naší českou vlasti navzdor tmě, která se tu a tam pohodlné za-hostila. 7e se to začíná na všech stranáchhýbati, dokazuji časté pokusy, které se tu neb onde zdařile povedly, napotom ustálily se a pevně se zakořenily. Jsou to však vzácné výminky, nebo většina si ještě libuje ve starém šlendríánu, a o důstojné a ušlechtilé církevní hudbě nechce ani slyšeti. Pro takové není žádné pomoci. Nutno bude čekati, až je posléze všeobecný proud zachvátí. Hlavním předmětem reformační kostelní hudby musí býti, aby zejmena v bavním městě, v Praze totiž a napotom ve větších městech v Čechách neunavenou sílou se staré klasické skladby mistrně prováděly, a takto se dal dobrý příklad menším městům a osadám, které by potom, uslyšíte vzorné provedení, mohly s dobrým úspěchem následovati. Nedá-]i se dobrý příklad tam, kde jsou dle toho již síly vybrané, neb alespoň dostatec"né, nehne se to při nejlepší vůli ku předu, alespoň ne tak, aby se mocným proudem vše uchvátilo, co bud vrtkavého neb liknavého jest. Vysvětluje se tak ze dvou příčin: Předně jest starý šlendrian tak zakořeněn, že bude k tomu takořka nadlidské moci zapotřebí, aby se těm nešvarům dal výhost. V mnohých chrámech Božích ani si nejsou vědomi, jakou ostudu tropí, proto že přijdou li jinam, slyší totéž a posléze se domnívají, že to ani snad jinak nemůže býti. Tedy nezbývá nic jiného, než sem a tam dáti dobrý příklad. Za druhé jest k tomu velké odvaby, vroucné a zbožné mysli zapotřebí, odvážiti se na pole nepovědomé. Kdo nezná alespoň částečně staré tóniny, ten se bud na dílo neodváží, neb se toho bojí jako čert svěcené vody. Co tu tedy počíti, aby se jen poněkud něco stalo ? Předně: páni duchovní správcové jsou na prvním místě povoláni, aby svědomitě přihlíželi, by se důstojuá budba v chrámu Páně prováděla. Mají tedy ponaučovati, podněcovati, nerozumným vysvětlovati, vahavé nutkati atd. Kde ale sám duchovní správce sobě ještě libuje, když mu na kůru trochu zavrzají a kočičinu horší než v hospodě o posvícení pro vozují, tam není pomoci, tam bud tma. Za druhé : ředitelové kůru musí sami k tomu náhledu přijíti a přesvědčiti se, že to s tou fidlaninou nejde, která tropí smích a pohoršení. Kdyby se měla zvláště na venku zdařilá skladba jen poněkud zdařile přednésti, kolik zkoušek by bylo k tomu zapotřebí ? Jalc to teprvé vypadá zcela bez zkoušek? V jedné obci nad Jizerou dávala se na pouf mše od Horáka do C dut. Kdyby to byl nebožtík Horák uslyšel, byl by je byl všecky z kůru vyhnal, aby jeho skladbě nezaslouženou ostudu nedělali. Houslisté na příklad hned v Kyrie hráli následovně : | ||||
|