|
| ||||
| ||||
|
-38
Kdo by se nad takovýmto šumařením ne-zarděl ? V takové obci se troufá učitel sáhnouti na Horákovu mši, když nemá Sopranistu, ani Altistu, ani Tenoristu, ani Bassistu, a k tomu ještě ani varhan. Není-li to smělá drzost? Kdo jen třeba i povrchně do umění hudebního nahlédnul, a takové provedení uslyší, uteče, neb by při takové hudbě přišel o uši, páni duchovní však u oltáře dají si tak líbiti. Když mši zpívanou nelze míti, bylo by lépe, aby se zpívala jednoduchá píseri, kde by veškeren přítomný lid zpíval? Ale né, ostuda se musí tropiti, aby se neřeklo, že taméjší učitel ničeho již nedokáže. V jiných osadách jest to snad právé tak. V menších městech pokoušeli se z počátku, ale jen polovičatě. Nedostává-li se jim na př. Altu, zpívají mužské hlasy Alt, a posluchač neví na čem jest, neb takové kolisánf Altu pod Bass, a Bassu zase nad alt snésti nelze. Při tom ponechávají ta výskavá responsoria, v nich si libujíce. Páni ředitelové kůru! a vůbec všickni, kdo kůry řídíte, zanechte těch pohoršujících nešvar a začněte od počátku. Cvičte malé dítky školní zpěvu, naučte je jednoduché písně, ale vždy správně a důstojně. Když to správné jde, pokročte o krok dále, cvičte je chorálu. Máme jich hojnost. Napotom naučte je jednoduché mši, unisono s doprovázením varhan. Pak nacvičte gregorianskou mši s příslušnými responsoriemi mešními. Když se bude tím způsobem pilné a horlivě cvičit a učit zpěvu, dorostou zatím mladí pěvci za jinochy a muže a budou z nich hotoví pěvci. A jelikož zpěv povznáší a šlechtí mysl lidskou, , budou také z takových pěvců řádní občané, zpěvumilovní rodáci. Zpěvu se vůbec málo učilo a málo učí, nyní na mnoze dokonce ničeho. Pan učitel napsal žáku několik not, a již se učil klučina na housličky, trubku neb klarinet. 0 jakémsi pravidelném a soustavném vyučování nebylo ani řeči. Kam to vedlo? Na nejmizernéjšf konce jak vidíme. Hoši se naučili trochu na housle skřípati, jiní zase na trubku vrzati, jiní konečně na klarinet štěkati. Když poodrostli a ze školy vystoupili, pan učitel je se-řadil a banda pro hospodu byla pohotově. Mělo to smutné následky. Výrostkové naučilise choditi do hospody, sobě, rodičům a hudeb níkům délalí hanbu. Odtud pořekadlo : Pije jako muzikant. A takoví šumaři žili v domnění, že jsou k tomu povoláni, aby v chrámu Páné skřípáním, nadýmáním a štěkotem oslavovali slavné služby Boží. Pěkně děkuji! Nechte kocoviny hospodám, a chrámu Páně ponechte důstojný, posvátný zpěv. Vycvičí-li učitel neb ředitel kůru školní dítky řádné zpěvu, stanou se z -nich později dobří, spolehliví a horlívf zpěváci, kteří si zajisté za čest pokládati budou, když se jim poskytne příležitosti, aby svými hlasy v chrámu Páně Bohu a to důstojné chválu prozpěvovali. Z takových mladých zpěváků utvoří se později sbory, které hravě možno bude přiučiti potřebným vědomostem hudebním, jak toho vyžaduje řádný zpěv kostelní. Z takových zpěváků šumaři se již nestanou. Přiučí-li se hudebním nástrojům, budou z nich řádní hudebníci, kteří se odvážejí i na quartetta a přivyknou takto i ušlechtilé zábavě. Toutéž cestou bylo by i zpěváckým spolkům možno slaviti vzkříšeni. Nyní vesměs spějí spánkem spravedlivých. Panovalo dříve zakořeněné domnění, že pan farář nemá na kůru co poroučeti. Tomu není tak. Co správce kostela má vrchní dozor, aby ve všem byl náležitý pořádek. Přihlíží k tomu, aby předpisů církevních šetřeno bylo. Církev svatá však nařizuje, co se má na každý den neb svátek zpívati, aby se na př. na den světce nezpívaly zpěvy ku Panně Marii a nebo naopak. Konečné, aby se neprovozovala na kůru kočina ku pohoršení všech přítomných. Do chrámu Páně přichází duchovní správce, i ředitel kůru, aby vykonávali službu Boži a chválili Hospodina, a že takový výkon ku chvále Boží má býti bezúhonný, rozumí se samo sebou. Tedy spojte se vespolek, a pracujte ku povznešení chrámové hudby každý dle síly své. Začátek jest arcií těžký, a musí se již dříve potřebný material promysliti, připraviti a upraviti, než se počne. Začne li se však jednou, tak snadno se neustane. Bude pracováno dál a dále, až se konečně domůžeme pravé a důstojné chrámové hudby. Jest zajisté podstatný rozdíl hudby, kterou v hospodě neb v koncertu slýcháme a hudby, kterou v chrámu Páně Bohu slávu prozpěvujeme; chutě k dílu všichni a všudy, každý dle sil svých. Pán Báh pomůže. S jeho pomocí vše se zdaří. Jan Aug. Starý. Z diecése 23ticiějov1c1=é Z Tábora, 28, března. Zastlám Vám dle slibu daného další pro-gram naší činnosti reformační v novém roce.'Lpívali jsme dvakrát mši Wittovu „in honor. s. Luciae” (dne 2. a 11. února). K tomu : Offertorium „Ave Maria” od Witta a „Tu es Deus” od Skuherského. V posté: dvakrát mši : | ||||
|