| ||||
| ||||
82 CYRILL XXXVIII.
Y JOSEF NESVERA. K SEDMDESÁTÝM NAROZENIMÁM. — NAPSAL METHOD DOLEZIL. ęzko je ctitelűm Nešverovým uvęriti císlicím 1842—1912. Skladatel v piné síle komposicní prestupuje do osmé desítky zivotní bez nejmenší známky únavy, v proudu práce, která mu dosud zűstala ideálem o vydobyla oprávnęnę jeho jménu trvalého posvęcení. 70 let zivota, z nichz piných padesát vęnováno nepretrzité práci umęlecké. V jakém zcela podradném pomęru stojí i toto úctyhodné výrocí zivotní k jubileu pűlstoleté práce! Nemozno si skutecnę predstaviti ohromné quantum duševní námahy, vęnované len konecnému cíli — dosazení nejcistší umęlecké subjektivity — které Lezí v padesáti letech umęlcova vývoje. A jak hroznę nespravedlivo je ciniti si predstavu o vnitrní cenę takového vývoje jen suchým výpoctem opusovým nebo citováním vnęjšího úspęchu a prehlízeti právę to nejdűlezitęjší, totiz vznik, prűbęh i dosazený vrchol duševního zivota umęlcova, v nęmz casto i zdánlivę podradné slozky vyzadují bedlivého ocenęní svého místa a významu. Není úkolem tohoto nepatrného clánku stopovati právę naznacenou psychologii Nešverovy tvorby (snad vdęcné té práce podejme se záhy ruka povolanęjší). Jen jedno męrítko láká k podrobnęjší úvaze, totiz pomęr vnęjších zivotních vlivű skladatelových k rázu jeho umęní. Je známou thesí, ze není mozno dęliti umęlce od clovęka, jinými slovy, ze pri kriteriu práce nesmí býti prehlédnuta celá rada podmínek vnęjších, mezi nimiz vliv prostredí vystupuje nejnápadnęji do popredí. Z malého nástinu Nešverova zivotopisu mozno prevzíti nękolik dűkazű k tomu. Nešvera narodil se 24. ríjna 1842 v Praskolesích u Horovic. Jiz v nejcasnęjším mládí osvojil si vedením svého otce, známého varhaníka po celém kraji, prvé stupnę techniky klavírní i varhanové. Urcené povolání ucitelské vedlo jej na krátký cas k studiu do Prahy, kdez soucasnę byl zákem prof. Krejcího. Vrozená síla umęní zvítęzila však záhy u nęj nad starostmi materielními, brzy vzdal se úradu ucitelského a prijal r. 1868 místo reditele kűru v Berounę, 1878 v Hradci Králové, 1884 v Olomouci, kdez dosud pűsobí. Ne bez znacného významu je zde právę ta okolnost, ze zivot Nešvery rozdęlen by1 az na malou cást prazského studia mezi samá venkovská męsta. Na jedné stranę byl snad uchránęn raffinovaného shonu velkomęstského, na druhé stranę pocifoval však zcela jistę nedostatek kontaktu s umęleckou produkcí, která právę v Praze v mladších jeho letech nabývala Smetanovým pűsobením vysokého stupnę. Obé má však jedinou, a to dobrou výslednici v Nešverovę tvorbę: Onu prűzracnou, cizími vlivy nezkalenou intimitu jeho cítęní, dosti brzké vypracování se jeho umęlecké individuality a coz hlavní: prímocarnost jeho vývoje bez závisti a bez všelikých choutek napodobovacích. Nedostatek velkomęstského prostredí neprekázel tedy nikterak Nešverovi v jeho komposicní cinnosti; prece však následky toho, ovšem jiného rázu, pocítil záhy a to dosti krutę. Nemaje privilegií ani jména clena prazské hudební spolecnosti odkázán byl s pocátku k prová - dęní svých dęl jen na menší podia venkovská. Praha velikého soucasného skladatele neznala a nebýti vítęzného úspęchu jeho »De profundis« ve festivalech anglických, snad by ani toto dílo Praha nepoznala. Cizina prohlásila nám Nešveru za predního »ceského« umęlce. Stejnę podstatný rys Nešverovy tvorby diktovalo samo jeho povolání. Jak z zivotopisu patrno, pracuje Nešvera jiz pres 50 let v oboru hudby církevní. Bylo by však nesprávným (bohuzel casto slýchaným) dűsledkem tvrzení, ze i ostatní jeho díla svętská nesou se církevním duchem. Nešvera jako pravý umęlec je pánem své nálady. Spíše by bylo mozno akceptovati právę z jeho záliby v církevní hudbę onen vznešený klid, cistou hudebnost, vyhýbání se drázdivým effektűm, po stránce technické vysoké umęní polyfonní, coz je význacnou charakteristikou Nešverových skladeb svętských. Jeho heslo: »Hudbu pro hudbu« osvętluje tak mnohé, zvláštę v polemické otázce absolutní ceny jeho drama- tických dęl. O Nešverovi jako clovęku a uciteli tęzko psáti bez nápadného kupení superlativű. Vrelý lyrismus jeho skladeb odpovídá úpinę mękkosti a citlivosti jeho povahy. Uprímná dobrosrdecnost získala mu jiz davy ctitelű, jeho zákűm zűstane po léta v pamęti jeho | ||||
|