|
| ||||
| ||||
|
XXXVIII. CYRILL 83
originelní methoda vyucovací, která formou skorem prátelského rozhovoru usnadńuje pochopení i nejtęzších problemű theoretických. Kolik set mladých duší probudil k hudebnímu cítęní Nešvera jen ve svém znamenitém sboru chlapeckém, který svou qualitou a vnitrní ukáznęností pocítán je odborníky k nejlepším tęlesűm sborovým. Malí zácci nedovedou ovšem v tom vęku oceniti podstatu a vysoký stupeń jeho vyucovací methody, rozumęjí však i pri tom mistru tak dokonale, ze po krátkém studiu vyhovují i nejtęzším poza- davkűm sborového zpęvu.*) Umęlecký význam Nešverűv spocívá v prvé radę v jeho tvorbę církevní. V tomto oboru vynikl Nešvera jako pravý reformátor a tvűrce moderní komposice církevní. Úpinę oprávnęnę priklonil se k názorűm nęmeckých Cecilianistű, kterí vedením Frant. Witta, Habrla, Waltra, Kotha a jiných literárnę i komposicnę postavili se v odpor proti svętskému rázu církevní hudby XVIII. století. Jejich hlavní pozadavek vyzdvizení hloubky liturgického textu vedl skladatele samozrejmę k epoše Palestrinovę. I Nešvera vyšel z Palestriny a Bacha. Jeho reforma zálezí však hlavnę v tom, ze nespokojil se tradicionelní harmonickou prostredností tehdejších skladeb církevních, nýbrz hledęl dosáhnouti v nich v tom ohledu stejného stupnę s vývojem hudby svętské, a konecnę, ze stupńoval s velikým zdarem zmínęný jiz pozadavek Cecilianistű az k mezi hudby, mozno ríci — církevnę dramatické. Váznost jeho názorű ovšem nikdy nepripustila sebe menší známky theatrálnosti, Nešverova dramaticnost je cítęna a ne chtęna. Po stránce formální honosí se Nešverova mše pűsobivou a znęjící thematickou polyfonií, mnozstvím nových obratű harmonických a hlavnę modulacních, charakteristickým, ostrým strídáním temp, (zvláštę mistrná v tom ohledu jsou jeho »Creda«), úcelným nanášením sborových barev všech odstínű. Doprovod varhanový rešený úpinę neodvisle presahuje nękde v úcinku i zvuk orchestrový. Vrcholy Nešverovy komposice mešní jsou: Missa in honorem sancti Eugenij, Theodori, Leoni a Missa jubil. Ke mším radí se skutecnę nespocetná motetta a zvláštę populární Pašije. Prechod nebo stred mezi Nešverovou komp. církevní a svętskou tvorí oratorium »De profundis« a v tomto roce dokoncené orat. »lob,. Pętidílné »De profundis« op. 49. z r. 1886 má znacnou podobnost s Dvorákovým »Stabat mater« i vnęjší stylisací i vnitrní povahou. Je dílem hluboké piety, v nęmz kazdý tón mluví o pravdivosti autorova cítęní bez sebe menší známky hledanosti. Mistrná práce thematická a kontra- punktická s jemnę volenou instrumentací, nezvyklá melodická šíre podlozená bohatou harmonií prinesla Nešverovy zvláštę v kritikách anglických a nęmeckých nejlichotivęjších slov uznání. Provozováno bylo v Olomouci, Brnę, Prostęjovę, Plzni, Písku, r. 1901 ve Vídni, v Anglii r. 1893 v Rock Ferry a r. 1903 ve festivalu bridlingtonském a konecnę v Praze. Osmidílné oratorium »Job« má býti dle zpráv autorových provedeno ještę letos po prvé olomoucltým »Zerotínem«. Nešverova relativnę cetnęjší komposice svętská zastoupena je všemi svými druhy, od písní, sborű, skladeb klavírních az k hudbę komorní a dílűm orchestrálním. Kríz- kovského »národní tón« pűsobil neprímo sice, ale prece neklamnę na Nešverova vokální komposici svętskou. Nešverova lidovost neobjevuje se v tak jasnę znatelných tazích, je to spíše kolorit ceský v širším slova smyslu. Jen ve svęzí sbírce »Starosvętských písnicek« pouzil pravého lidového tónu velmi šfastným zpűsobem. Z cetných oblíbených skladeb sborových á capella prijata ku pr. jeho »Moravęnka« moravským pęvectvem skorem za národní hymnu. K vokálním dílűm radí se také kantáta »Májová noc« pro sola, sbor a veliký orchestr, »Píseń o zních« vedle celé rady prílezitostných, dosud netištęných skladeb. Nešverűv lyrismus uplatńuje se nejznatelnęji v jeho skladbách klavírních. Schu- mannovská mękkost projevu, celkový snivý tón prostupuje všemi od drobouckých Schum. »Kinderalbum« nejpodobnęjších »Oríškű« k »Valcíkűm, mazurkám, Plumlovským motivűm, *) Malý obrázek : Kazdodennę po 4. hod. odpolední napiní se cvicební místnost olomoucké fundace 40 az 50 studentíky-pęvci. Archivár fundatista rozdá noty, mistr zasedá k harmoniu, po strucných ale presných návodech fraseování, regulace dechu a zvláštę peclivé výslovnosti zavzní Kyrie. Bezvadnou into- naci drzí starší zkušenęjší rocnílty. Práce jde rychle ku predu, hoši i mistr necítí únavy. Pojednou pre- ruší hru a odvádí stranou nękterého ze svých sousvęrencű, který mu ustrašeným pohledem, snad i vlh- kýma ocima stal se nápadným. Pocne výslech, jehoz thematem je pravidelnę priznání se studentíkovo k »nezavinęnému« poklesku v nęjaké rectinę nebo fysice. Tvár mistrova, zprvu vázná a prísná, męní se však hned po dokonceném napomenutí ve známý dobrosrdecný výraz, mękká ruka pohladí tvár neštast- ného — príští den zcela jistę i v nejpilnęjší práci krácí N. ke gymnasiu, by pozádal p. professora o nové zkoušení. | ||||
|