|
| ||||
| ||||
|
84 CYRILL XXXVIII.
Novelettám, Papillons, Konc. etudám« a zvláštę po stránce harmonické vynikajících »Lístkűm do památníku«. Tytéz charakteristické známky nesou jeho skladby komorní a orchestrální : Kvartett G dur, Dvę ukolébavky, polonéza D dur, deset eklog, tri silhouetty pro housle, barkarola a ctyri nokturna pro violoncello, idylla pro troje housle, 2 violy, violoncello a contrabass; z orchestrálních: Smyccová serenáda, suita pro malý orchestr, »Pohádky«, slavnostní ouvertura, pochody, symf. báseń »Na slovácké búdę«, symfonie G moll, houslový koncert G dur. Nešverova tvorba dramatická zabírá opery: »Mlynárský, Perditta (Nár. div. 1897). Lesní vzduch (Olomouc, Brno, Plzeń, Záhreb) »Radhošt« (Brno, Olomouc, Praha) a velká opera »Morská panna«. Proti ojedinęlým kritikám, upírajícím Nešverovu drama- tickou potenci stací uvésti vlastní jeho názor: »Fysiognomie hudby je a zűstane melodie«. Autor neuznává dramaticnosti v bęzném slova smyslu, jejíz úcelem je rozrušiti posluchace raffinovaným kupením kontrastű všech druhű, on naopak vyhýbá se úmyslnę lícnę vzrušujících dramatických sporű, vášnę a vűbec všeho excentrického. Své pojetí dramatické situace vlévá však v bohatý hudební melos, který nevzrušuje, nýbrz povznáší. Jubileum 70tých narozenin, jubileum 50tileté práce. Kéz by bylo mozno diktovati Bohu naše prání, by nám mistra dlouho, dlouho zachoval! A kéz ani té drahé, smetanovsky mękké tváre nedotkne se jeho ruka, by vyrývala v ní známky stárí, spíše at naším vdękem donucena je uhlazovati i ty vrásky, které snad i naší vinou objevily se na jeho cele ! ^^ ELEKTIZIPIA V MODERNll STAVBÉ VARHAN. NAPSAL ING. EUSTACH MOLZER. (POxRACOVÁNí.) Vsunutím pneumatického zarízení mezi ventil píšfalový a elektrické relais byly tyto ]menované nevýhody témęr zpina odstranęny, nebof stací tu nadzdvihnouti malý ventilek, který umozní napinęní mníšku. Mníšek pak műze jiz otevríti ventil, kryjící i ve- liký otvor. První, kdoz tuto myšlenku uvedl ve skutek, byl jmenovaný jiz angl. varhanár Barker. Ze se tak nestalo hned s piným zdarem, dá se snadno vysvętliti. Soustava Bar- kerova, jak vyznacena jest v obr. 7., sestává z elektromagnetu E, umístęného pod vzduš- nicí. Na dolním konci elektromagnetu upevnęná jest na zpűsob jednoramenné páky kotva p. Kotva tato nese dvojitý ventil v. Jakmile se zmáckne kláves, zavede se proud a elektro- magnet pritáhne k sobę kotvu. Tato nadzdvihne dvojitý ventil tým zpűsobem, ze horní jeho díl v umozní prístup stlaceného vzduchu do mníšku m ze skrínky s. Spodní díl ventilu uzavre pri tom otvor, spojující _ vnitrek mníšku s okolním vzduchem, Mníšek se nadme, jeho pohyblivá deska skloní se dolű a stáhne se- r r / bou pomocí drátęného táhla ventil V, jímz uzavren jest otvor ku pí- šfalám. Stlacený vzduch, který na- plńuje skrínku, v níz se ventil V nalézá, proudí potom otevreným otvorem ku píšfalám onęch rejstríkű, MI ' které jsou vytazeny. Jak z obrázku m n, patrno, jde tu o elektropneumatické relais vzdušnice zásuvkové. Pustí-li _- se kláves, preruší se proud, násled- kem cehoz odpadne kotva od elek- tromagnetu a stáhne sebou dvojitý ventilek. Tento uzavre ventilkem vl prístup stlaceného vzduchu ku Obr. 7. Elektropneumatické relais Barkerova. | ||||
|