|
| ||||
| ||||
|
- 39
„Jesu redemptor” od A. Kaima ; dvakrát Stehleovu : „Laetentur coeli” ; na smrtelnou ne-děli chorální mši postní z ,Ordinarium míssae" s Introitem, Gradualem a Communio z „Graduale”; o květné neděli (zároveň svátku zvěstováni Panny Marie) „Missa brevis” od Andr. Gabrieli. Offertoria se vzala vesměs Skuherského ; vyjma na V. neděli : , Confitebor" od K. Na květnou neděli přf odpoledních službách Božích jsme zpívali dojemné „Stabat mater” od Witta. Konečně budeme ještě na bílou sobotu zpívati chorální mši a nešpory na ten den předepsané a na večer přf slavnosti vzkříšení Wittovo „Te Deum” a „Regina coeli” od Foerstra z letošní „Cecilie”. Obohatili jsme tedy svůj repertoir o ně-kolik krásných a vzácných čísel. Ne nadarmo napsal referent německý o mši Wittově „in hon. s. Luciae”, že „dobře-li se provede, zůstavuje dojem povznášející, velkolepý, zbožný a nadšený. Takový dojem že skutečně zůstavuje v duši nábožných posluchačů, přesvědčil jsem se osobně dvakrát. Zbožným povznášejícím duchem napinila i zpěváky ano i posluchače jinak indifferentnf. I získala tato mše reformě mnoho nové příznivé půdy, více, než kterákoliv jiná, tak že tentokrát slyšeti bylo i hlasy: „tak krásný že by ten reformační zpěv byl, bych si nebyl myslil.” Proto sám Witt ji odporučil americkému spolku Caecilskému k veřejné výroční slavnosti. A poněvadž v ní spojuje genialnf skladatel nicméně i snadné provedeni se skvělostí, jako snad žádný jiný moderní skladatel, nemohu jinak, než co nejvřeleji odporuč,ti tuto perlu našim ředitelům kůrů. „Tolle, lege !” Kaimova ,Jesu redemptor” jest jednoduchá, homofonnf, však velmi plyně a zpěvně psaná, zbožným duchem provanutá mše, jež proto velice se rozšířila. Pravá to perla homofonní až na některé šablonovité závěrky. — Valně od této, však i od Wittovy se liší mše Stehleova: „Laetentur coeli”. Ač jest Stehle skladatel skvělý, ovládal se v této skladbě předce tou měrou, že se slohem jejím důstojně přidružil k staré škole, aniž by se však od-píral veskrz moderních pokroků harmonie. Spojuje tedy skvělou barvitost harmonie s důstojností slohu starého a podobně též jímá ucho i srdce posluchače. Vadou v ní však jest několikrát pochybená deklamace textu, jež někdy ruší nemile též plynnost přednášky a přirozené oddychování. Ačkoliv skvělá jest, předce potřebí pilně a velmi pozorně ji studovati. Nám byla tato mše přiměřenou pro-pravou k překrásné mši Gabrielově „Missa brěvis”. Třf Teta jsem. se snažil hlasy cvičiti a vzdělávati, by naučili se zpěváci piana a messa di voce náležitě zpívati. Na tomto základě zkusil jsem nyní po prvé těžší mši starého slohu se svým sborem nastudovati a nikoliv bez úspěchu. Výsledek byl nad mé očekávání dobrý, odstiňování pečlivé, akcentuování velmi rozmanitého a střídavého neméně dbáno svědomitě, melismatické věty plynně přednášeny. Pouze to vadilo poněkud, že některým hlasům nedostávalo se onoho tříletého cviku, jenž u ostatních tak trefně se osvědčil. Tomu však nevyhne se snad žádný sbor docela. Však musím také vyznati, že docíliti náležité přednášky bylo mi bezpečně lze jedině tím, že vepsal jsem do hlasů potřebné známky dynamické, zvláště oddychování. Zpěváci pak mnohem bezpečněji a jistěji zachovali veškero dynamické odstiňování, vidouce je před sebou na papíře i v taktovce ředitelově. Co do skladby samé nemohu neupozorniti na její krásu a přednosti, jimiž se za-mlouvá sama. Jest jasná, plynná a celkem snadno pochopitelná ve své harmonické i melodické struktuře; na některých místech stává se slavnou a vzletnou, ano nadšenou (viz: „et incarnatus est” slavné ,hosanna" k nebeskému plesání unášející). A předce jest základní její typus zbožné, nad míru něžné piano (viz zvláště „Kyrie”, ,Benedictus" a začátek ,Agnus"), tak že říci můžeme o ní, že jest to skladba neobyčejné lyrické krásy a zbožné nálady duševné, jež svou ,křištálovou jasností a krásou bezděky a bezprostředně nám připomíná podobné mše Palaestrinovy" (Dr. Ambros v „dějinách hudby” III.). Ne bez příčiny poctěn byl proto tento benátský mistr hudební čestným názvem „benátského Palaestriny” a jmenován státním komponistou republiky (t 1586). K. 4_ hude°brs.í příloha_ Na žádost četných čtenářů „Cecilie” po-dává se tuto ,Pange lingua", které sbor sv.-Vojtěšský tak dokonale přednášívá, jak již několikrát v listu tomto uvádělo se. Starší nápěv znovu zharmonisován jest od J. Foerstera. Sluší podotknouti, že noty jsou zdepouze relativního trvání. Nebudou se tudy všechny čtvrtové vydržovati na jednu, ani půlové na dvě čtvrtě, nýbrž deklamace přísně podřízena budiž textu. Za tou příčinou není zde užito taktu a každá sloka má upravenou harmonii, jak toho deklamace slov vyžadovala. Lehner. | ||||
|