|
| ||||
| ||||
|
XXXVIII. CVRILL 89
»Ave verum«. V XIX. stol. pęstoval tuto nę byly vsunuty jako intermezza g a v o t t a, formu Mendelssohn, Brahms, Grell, menuetto, passepied, bourée, air Kiel, Silcher, B. Klein a j. a doubly. — Suitu vyvrcholil B. H á n- d e 1 (16 suit) a J. S. Bach (anglické a 80. Píseń. francouzké suity). V druhé polovinę XVIII. stol. ustoupila formę sonátové a byla vzkrí- Píseń vzniká spojením lyrické básnę sena teprve v XIX. stol. F r. L a c h n e- s hudbou, pri cemz na místo slova mluve- r em, jenz psal suity pro orchestr. Násle- ného nastupuje zpęv. Charakteristickým dovali Brahms, Dvorák, Grieg pro formu písńovou jest jednoduché peri- Cajkovský, Goldmark, Bizet odické rozclánkování. Písńová forma jest (L' Arlésienne), R a f f a Max R e g e r zbudována ze dvou motivű v serazení a b (suita ve starém slohu pro klavír a housle a. Píseń beze slov jest oznacení pro kratší a suita pro orchestr) a mnozí jiní mistri melodické, instrumentální skladby písńové menšího významu. formy. (Viz ot. 54.) Píseń jest bud slo- ková, aneboprokomponovaná. Skla- 82. Variace a rondo. datel stokové písnę píše 1{e kazdé sloce básnę tutéz melodii, prípadnę ponękud Variace jest zmęna výrazného thematu, pozmęnęnou. Pri písni prokomponované které musí však zűstati i v nejsmęlejších snazí se vystihnouti nejjemnęjší detaily ná- kombinacích znatelným. Obycejnę pre- lady a opatruje kazdou sloku novým rouchem męńuje variace jen jednu slozku v the- hudebním. Píseń lidová jest vzdy sloková. matu, totiz takt, rhytmus, harmonii nebo Píseń umęlá jest bud sloková aneb pro- melodii. Nejstarší variace, t. zvané »doubles«, komponovaná. Doprovod tvorí od dob omezily se na pouhou figuraci thematu, Schubertových podstatnou cást písnę umęlé. jak to patrno na pr. ještę v H á n d l o- (Viz ot. 49, 48, 50.) v ý c h 62 variacích z G dur a ve variacích kovárských z E dur. 81. Suita. Moderní variace vyvinula se teprve u klassických mistrű a vyvrcholila Beetho- Suita, (suivre = následovati) jest jednou venem. z nejstarších forem cyklických, t, j. více- Klassictí mistri pouzívají variacní formy vętých, a vznikla z hudebních produkcí casto ve svých sonátách, komorních a sym- męstských pištcű, kterí v XVI. a XVII. fonických dílech. Beethoven ve svých va- stol. prednášeli národní tance nęmecké, riacích op. 34. první prolomil pravidlo, dle španęlské, francouzské a italské, kontra- kterého má býti variace v téze toninę jako stující tempem a taktem, souvisící však thema. Nejlepší variace napsal J. Š. B a c h, toninou; takový sled nazýval se partií. variace Goldbergské, Haydn z f a variace Jméno a formu suity prevzali v XVIII. na rakouskou hymnu v císarském kvartettu, stol. nęmectí skladatelé klavírní, kterí své M o z a r t Pastorale variée, variace v sonátę skladby z nękolika variací (air a doubles) z A a nádherné ctyrrucní z G, B e e t h o- sestavené taktéz nazývali partiemi. Tvűrcem v e n op. 34, 35 na thema ze ctvrté vęty této variacní suity jest K. P e u r 1. Násle- »Eroiky«, 33 variací na valcík Diabelliho, dovali ho Schein, Froberger, Muffat 32 variací z c moll. Variacní formy pouzívá a jiní. téz v poslední vętę III. a IX. symfonie, Housloví mistri C o r e 1 1 i, V i v a l d i a i. ve fantasii op. 80, ve smyccovém kvartettu rozšírili znenáhla formu tęchto jednoduchých cis-moll, v sonátách op. 14. cís. 2, 26, tanecních kusű figurováním melodie. Jest 57, 109, 111, v triu B dur a j.; S c h u- zásluhou francouzských klavírních skla- b e r t má klavírní variace z B, ve smyc- datelű, zejména Fr. C o u p e r i n a, L u 1- covém kvartettu z d moll na thema lya a Rameaua, ze zdűraznili opęt »Smrt a dívka« a v klavírním kvintettu na stránku rhytmickou. — V XVIII. stol- byly píseń »Pstruh«; M e n d e I s s o h n napsal psány suity s predehrou, a to bud s fran- 3 variacní díla, zejména >Variations serieuses couzskou ouverturou aneb italskou »symfo- op. 54.«; Chopin op. 2. a 12; Schu- nií«. Takové suity s predehrou, které psal mann: op. 1. »Abegg«, symfonické etudy zejména Muffat a Kosenmiiller, byly a variace pro 2 klavíry ; Weber cetné zvány v Italii »sonata da camera« variace; Brahms variace na thema Hay- aneb »sonata di b a 11 e t t i«. Charakte- dnovo pro orchestr, na thema Hándela, ristické cásti starších suit jsou: a 11 e m a n d e, Paganiniho, na vlastní a uherské pro klavír; courante, sarabande a gigue; mezi L i s z t na thema Bachovo > Weinen, Kla- | ||||
|