|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy ó Jen frankované liaiy
5, každého měsíce, přijímají se. Rukopisy redakci za- Předplatné, C E C 111 E slané nevracejí se. jež činí i ® Dopisy, týkající se poštovní zásylkou 1 redakce, budtež za- Casopis sýlány franco na celý rok. r. m. zl. 2, i F dnu z těchto dvou d erd. Lehnerovi na půl leta „ 1, ; pro katolickou hudbu p o s~átn o u ` v Karlíně, číslo 234. přijímá pouze na je- - v Cechách, ua Moravě a ve Slezsku. ~ Reklamace zasýlány 1 budtež do expedice administraCe } Majitel, vydavatel a redaktor: v Praze, v Karlíně, v Karlíně, číslo 234. ~ERDINAND g, ~EHNER. Anenská til. č. 144. Císlo 6. a 7. V Praze, dne 5. července 1877. Ročník IV. OBSAH : O posvátném zpěvu staročeském. Podává K. Konrád, — Základové, jimiž se řídí vyučování na slov. nrúpravnách v Brně. Podává Lev Janáček. — Božanuv kancionál. — Pěstování zpěvu církevního. Z arcidiecése Pražské : Zpráva o činnosti pěveckého sboru Svatodu ského v Praze. Pí.~e J. A. Starí,. - Z diecése Králové- hradecké : L Hradce Králové. Z Podě'rnd. Z (~ás]avska. Z Telecího. - Z diecése Brněnské : Z Doubravice na Svitavě. - Z, diecése Budějovické : Z Budějovic. Z Budějovického semináře. — Hudební přfloha ,5., 6. -,17- - Literatura hudby posvátné. - Oznámení. 0 posvátném zpěvu staro ě eském. Výňatek z delšího pojednáni. Podává K. K o n r á d. Z I. doby: Od 1-očátlsu až do Karla otce vlasti. Jak pečovaii a dbali staří Čechové o posvátný zpěv? Nalézalo-li v této době uměni hudebné, jimž tehdáž rozuměli hlavně zpěv, horlivých pěstovatelů v Italii, Německu a jiných zemích křestianské I:uropy : můžeme totéž říci a do-svědčiti i o zpěy~amilovných Češích. Jakmile přilnuli duchem a srdcem ku spasné víře Kristově, již počal i obecný lid vedle duchovenstva vděčně chválu prozpěvovati Pánu Bohu svému. a) Zpívali při rozmanitých příležitostech, při službách Božích i mimo ně, v kostele, doma a mimo dům, při pohřbech, volbách, na uvítanou knížat a biskupů a j. Hojných svědectví a dokladů na to poskytují nám zápisy starých kronikářů. Podám některé. Již Křišfan v „životě sv. Ludmily a sv. Václava” t) vypravuje, že věrný služebník sv. Václava Podivín ustanoven byv správcem nade všemi v domě Václavově bydlícími, „všecky skoro služebníky až do posledního kuchaře tak na-vedl, že nebylo téměř dvořana, jenž by nebyl uměl žalmy zpívati.” Týž Křištan vypravuje o pohřbu sv. Ludmily, z) že „kněží a žáci (levitae) zpívajíce žalmy a chvalozpěvy nesli tělo její do města” (Prahy z Tetina). A když přenášeli tělo sv. Václava ze Staré Boleslavi do Prahy, sešlo se tolik, kolik mohlo, duchovních a lidu; „zpívajíce hymny a písně po-ložili tělo svaté do rakve a pochovali v chrámě sv. Vita.” 3) V „životě sv. Ludmily”, dí KřišEan, 4) že „lid vida zázraky, jež Bůh u hrobu této světice spůsobil, slávu prozpěvoval Kristu všemohoucíma.” Kosmas vypravuje, 5) že při inthronisaci (nastolení) prvního biskupa pražského Dětmara, a podobně při slavném vjezdu druhého, sv. Vojtěcha, do Prahy všecken lid radostně prozpěvoval „Kyrie elejson”. Když pak za rekovného knížete Břetislava I. Čechové, dobyvše Hnězdna, vyzdvihnouti a pře-nésti chtěli odtud do Prahy tělo sv. Vojtěcha, kázal kníže, by duchovenstvo a lid prve za-pěli svaté písně. s) A k roku 1100. vypravuje Kosmas, °) že při pohřbu zavražděného knížete Břetislava II. jakýsi český kněz hluboce po-hnal mysli veškerého lidu tímto truchlozpěvem: „Anima Brecislai, Sabaoth Adonai, vivat expers thauatou, Brecislaus ischyros.” *) Však i při volbách svých knížat prozpěvoval lid český radostně zbožnG písně. Tak při volbě Spitihněva r. 1055. DfE Kosmas: 8) „Všickni velmožové českého národa i lid volí si Spitihněva za kníže zpívajíce Kyrie elejson, píseň lahodnou.” Podobně se stalo při volbě knížete Ottona r. 1109. A když uváděli Čechové radostně a slavně krále svého Václava I. do kostela na hradě pražském 1. P. 1249., ') Fontes rcr. bohemicar. Díla I. sv. 1. c. g. str. 223.; c. str. 212.; 3) I. c. str. 222.; 4) str. 213 5) Script. rer. bohemicar. Díla 1. str. 50.; s) 1. c.; *j I. C.; 1, c, str. 129. *) „Duše Břetislavova, Pane Bože zástuptii ; nechE žije bez smrti, Břetislav silný.” | ||||
|