|
| ||||
| ||||
|
124 CYRILE XXXVIII.
v kostele v nedęli i ve svátek zvláštę za prítomnosti vrchnosti. ') Touto cestou dostala se hudba nástrojová i do metropolitního chrámu. Starší kapely císarské (Ferdinandova a Maxmilianova) byly sice skoro výlucnę vokální; za to jiz kapela císare Rudolfa byla dopinęna i na instrumentální. A o té jiz víme, ze hrála dokonce kazdý den pri boho- sluzbách v kathedrále, Závislost císarské kapely na sluzbách chrámových jeví se i v tom, ze dvorní varhaník, jako clen její, byl i sluzebnę zavázán hráti ve velechrámę. -') V męstech. kde kapel ~lechtických nebylo, obstarávaly mnohdy hudbu kostelní sbory p o z o u n á r ű. Není zajisté pouhou náhodou, ze jiz na samém pocátku druhé polovice XVI. stol. vyskytovali se pozounári, kterí dovedli hráti kromę mnoha jiných nástrojű i na varhany.') Úcast pozounárű pri bohosluzbách zvláštę o poutích zobecnęla jiz koncem XVI stol.') Tehdy však vűbec rozmohla se jiz hudba instrumentální ('>mu- zika hrmotná«) vedle varhan v kostelích tou męrou, ze narazila na silný odpor, tento- kráte z rad kalvínských vycházející. Zalanský, farár Italvínský, tepe hudbu nástrojovou jako zlorád, jenz není ozdobou chrámu. Z nástrojű patrnę nejhojnęji pouzívaných uvádí trouby, pozouny, housle a bubny.') Ještę vętší ensemble nástrojű vycítá Karchesius ve své historii o doktoru Faustovi v místę, kde lící, jaká pękná hudba byla slyšána, kdyz Faust podepsal smlouvu s d'áblem.') Prícinu netušeného toho rozvoje hudby nástrojné v kostele mozno spatrovati v tom, ze mu tentokrát nic nestálo v cestę. Jen Kalvíni (Zalanský) zavrhovali zásadnę hru nástrojovou v kostelích nevyjímaje ani varhany. Za to katolíci ji spíše podporovali. Jiz literáti pod jednou i pod obojí provázívali casto zpęv církevní hudebními nástroji. Hlavní a trvalou oporou byli však hlucné hudbę instrumen- tální Jesuité, jichz pricinęním hlavnę rozšírila se męrou neobycejnou nabyvši vrchu zvláštę v XVIII. stol- V souboru rűzných nástrojű pripadl ovšem varhanűm úkol jen velmi poúrízený, pouhého prűvodu proti bohatším jiz figuracím nástrojű ostatních velmi chudého. V tom smęru nebyl dán zádný podnęt ku zdokonalení. Posléze ustrnul tento prűvod na pouhém harmonickém (císlovaném) podkladu hlasű ostatních, jak vidęti v umęle jinak zpracova- ných písních Holana Rovenského v jeho kancionále. Snad táz odvislost varhan od nástrojű ostatních zavinila, ze i samostatné hre nevęnována zvláštní pozornost, ac výsledky na poli tom jinde docílené nebyly u nás neznámy. Tím více prekvapuje náhlý, neoce- kávaný rozvoj varhanní skladby u nás v XVIII. století a to právę ve vrcholném bodę jejího vývoje -- ve varhanní fuze. 2. Portativy, positivy a regály. Varhany prenosné, jak jsme je v dobę predhusitské poznali, nezűstaly v období tomto dlouho ve své pűvodní, miniaturní formę. Záhy, jiz na zacátku XVI. stol. objevují se i u nás v novęjším, dokonalejším tvaru, rozmęrű pak takových, ze nemohly se jiz pohodlnę nositi pri hre, nýbrz musily se pokládati na zvláštní podstavce, obycejnę stoly, pri cemz osobę hrající nękdo jiný cerpal vzduch. Jsou to tak zvané p o s í t i vy a r e g á 1 y i v Cechách pod týmiz názvy známé, rűznící se navzájem hlavnę druhem píšfal, jez 1) XXI. Item kazdý nedęlní neb jiný osvęcený svátecní den aby byli pohotovę, kdyz J. M. pán v kostele býti rácí a figurovati jse męlo, tehdy voni všichni s instrumenty v kűru pomocni býti mají. XII. Item kazdý veirocní hod aneb pri slavnosti kostela Krumlovské fary, bud J. M. pán doma neb nebud, af tolikéz povinni jsou « Mareš, 1. c. 215. °) Jahrbuch XIL, 8253, r. 1588: Philippus de Monte: »— als ier kais. maj. das gulden sflűs entpfangen, da eine mess von dlei choren gesungen und allerlei instrument darein gangen, gemelte orgel darumben, das si umb ein halbe stimb zu hoch, nit gebraucht werden mógen — «. ib. 8254, r. 1588: Paul de Windo: »Dass man sagf, er orgelmacher hab das werkh umb ainen semitonio zu hoch verzugkf, so were es ja nit ain geringer schaden, welches man durch die instrumentalisten, als zinkenblaser und pusauner, zum besten wissen 1 der kirchen braucht, nicht gestimpt wiird, so kan man nimermehr nichts guets machen oder consertiern, welches gar ain grosser mangel sein wurde.« ib. 8247, r. 1588: Carlo Luyfon: z—da ich in der schloss- kirchen in verrichtung meines diensts war, —«. Mareš 1. c• 212. Viz Winter : ivot círk. II, 980 n. Zalanský : O posluchacích sv. evangelium, 1613: >Nejsou ozdoba církve a chrámu nesrozumitelná a hrmotná muzika trub, houslí, pozounű, varhanű, bubnű a jiných hlukű=... '`) Carchesius: Historie o zivotu doktora Fausta, 1611 : »— naposled slyšána hudba velmi pękná na varhany, positivy, harfy, loutny, housle, pozouny, cinky, flétny a k tęm podobné tinstrumenty, jsa kazdý instrument na ctyry hlasy spravený, pro jichzto libý zvuk ubohý doktor Faustus se domníval, ze by v nebi u Pána Boha a ne v pekle u certa byl«, Srv. Zíbrt: Jak se kdy v Cechách tancovalo 232, 240. | ||||
|