|
| ||||
| ||||
|
XXXVIII. CVRILL 131
Kunstbestrebungen). P r a v é u m ę n í jest mravné, jest ctnostné a vede k pűvodu všeho dobra a krásna, k Bohu. Kristus Pán prinesl pravé poznání Boha a ukázal nám cestu k nęmu. Církev sv., jiz bozský Mistr zalozil a jíz odevzdal ucení své a ucinil sprostrpdkovatelkou mezi Bohem a lidmi pro všechny dny az do skonání svęta, církev uzívala a uzívá umęní k oslavę bozí a ku vzdęlání a. povznesení lidstva. Kresfanské uméní v rukou církve vyspęlo a dosáhlo svého vrcholu. Kdo by z nás chtęl tento fal{t popírati, z nás, kterí jsme se zrodili v církvi katolické, kterí cer- páme z kultury kresfanské, kterou církev vytvorila a vychovala? »Nejvętší umęlecké dílo povstalo vzdy jen tam, kde predmętem jeho bylo to nejvyšší, nábozenská víra, a umęní o to se snazilo, aby tomu, co víra obsahuje, dalo nutnou, dűstojnou zevnęjší formu« praví Kugler básník a historik umęní. Církev k oslavę sluzeb bozích stavęla velikolepé chrámy a nešetrila obętí k jejich výzdobę umęním socharským a malírským; církev má však z umęn ještę starší dceru a tou jest z p ę v a h u d b a c í r k e v n í. Úkol zpęvu církevního jest oslavovati Boha a povzbuzovati srdce lidské ke zboznosti. Pęstování hudby a posvátného zpęvu vzdy lezeio na srdci církvi. Jiz v prvních stoletích, kdyz kresfané krutę byli pronásledováni, scházeli se za noci do podzemních pohrebišf —katakomb — aby klidným posvátným zpęvem velebili Hospodina a doprovázeli po sv. liturgii — obęt mše sv. a vyprošovali si sílu od Pána, by v mukách a smrti zűstali mu vęrni. Z temnosti katakomb presídlila se církev do nádherných chrámű a nejlepší muzové církve a svętci sv. Basil, sv. Jan Zlatoústý, sv. Athanáš, sv. Silvester papez, biskup Ambroz a svatý papez Rehor a mnozí jiní výtecní duchové vęnují síly a nadání své k zdokonalení a pęstování zpęvu církevního a novými a novými duchovními písnęmi, hymny a skladbami hudebními obohacují hudební poklad církve »Církev jest umęleckým ústavem, v nęmzto obecný lid i umęlecky se vzdęlává. V chrámech našich staví se lidu na oci predmęty umęlecké z umęní výtvarného, stavi- telství, socharství a malírství, nad to pak má ušlechtilá hudba oslavovati sluzby bozí a tím spolu ušlechtovati duši lidskou. Ideálem sboru zpęvákű v chrámu Pánę jest ona pravda, ze zúcastńují se s obętujícím knęzem na posvátném úkonu nejsvętęjší Obęti a ze tak prispívají k vykoupení lidstva.« Pravil skladatel Kónen r. 1875 na ceciliánském sjezdu štyrsko-hradeckém. Jak vznešený úkol má zpęv a hudba církevní! Ve sluzbę verejné, spolecné a tedy zevnęjší sluzby bozí predstupuje pred nás posvátné umęní hudby církevní, aby slovem, rhytmem a tónem a jeho barvitostí budilo v nás city .a myšlenky vnitrního nazírání na Boha a vnitrní zboznosti. Kdo z nás by to necítil? Cím jest pták bez krídel, cím jest recník bez hlasu, cím jest duše bez orgánű tęlesných, tím jesi zalm bez hudby, tím jest píseń bez melodie, tím hymnus bez zpęvu a tím i spolecná poboznost bez hu by. Na perutích tónű nese se duch lid- ský a slovo lidí k vęcnému Slovu. Jednotná harmonie rozlicných hlasű jest to, jez nám vylicuje porádek a jednotu všehomíra, jez nám pred oci staví Svornost a spolecenství církve svaté, která všechny lidi všech národű sjednocuje a shromazduje v jeden chrám bozí. Co ani velkolepá stavba chrámová se svými sloupy a klenbami, se svými obrazy, malbami a sochami vyjádriti nedovede, co ani jazyk lidský, jak praví apoštol Pánę, vysloviti nedovede, az tam sahá ríše tónű —hudba posvátná — unášejíc clovęka az pred trűn bozí; co se vysloviti nedá, to vyslovuje hudba a to jest její prednost pred umęním ostatním, praví vęhlasný kazatel dr. Veit o církevní hudbę. Církevní hudba, hudba církve katolické, hudba pri mši sv., kde Kristus Pán se za nás obętuje, má za thema slovo sv. evangelia »Tak Bűh miloval svęt, ze Syna svého jednorozeného dal«. (Jan 3, 16.) V »Kyrie eleison« zaznívá touhapo smilování bozím, v »Christe eleison« touha po Vykupiteli, v radostném »Gloria« raduje se církev z narození Pánę a v Gradualu a Alletuja jakoby oblak kadidla vystupoval k trűnu bozímu. V »Credu« Opakuje se toto thema, nebof lící se v nęm všemohoucí vęcný Bűh a Otec, který tak miloval svęt, ze Syna svého jednorozeného dává, aby On byl Vykupitelem svęta, jenz se za nás obętuje a umírá. Slavnę vstává Kristus Pán z mrtvých, vstupuje na nebesa, se- sílá Ducha sv. a opęt prijde soudit zivých i mrtvých, aby vęcnou odplatu dal nám dle zásluhy. L V této cisté a nezmęrné lásce poznáváme svatost Boha, jiz oslavujeme v »San- ctus«, a tuto lásku, o níz apoštol Pánę praví: »Miloval nás a sama sebe za nás vydal«, opęváme, jí se klaníme a ji vzýváme s vdęcným pohnutím a s kající pokorou v dojemném »Agnus Dei«. Po celou' mši svatou duši vęrící prochvívá slovo >Tak Bűh miloval svęt« | ||||
|