|
| ||||
| ||||
|
132 CYRILL XXXVIII.
Z toho jest patrno, ze jen ten, kdo proniknut jest touto velikou myšlenkou a touto vírou, dovede ve své hudební komposici vyjádriti pravý zivot, hloubku lidské bídy, svatost bozské lásky a vznešenost díla vykupitelského. To jest to, cemu se obdivujeme ve sklad- bách starých a nových slavných mistrű církevní hudby. Slyšíme a cítíme jejich hlubokou zboznost a jejich velikou víru a jejich oddanost Pánu Bohu. -- Kdyz slyšel papej Pius 1V. po prvé mši Jana Palestriny »missa Papae Marcelli«, skladbu to, z níz vane pri vší jednoduchosti tak vznešený a tak nadšený duch, tu zvolal: »To jsou zajisté ony zvuky, které slyšel evangelista sv. Jan v nebeském Jerusalemę a jímz dal jiný Jar! (Palestrina) opęt zavzníti v pozemském Jerusalemęr,. V písmę sv. ve IV. knize královské (kap. 3) vypravuje se toto: Král judský Jo- safat a král israelský Joram táhnou proti králi moabskému. Vojsko jejich trpí ne- smírnou zízní a klesá mdlobou na poušti. Tu volají proroka bozího Elisea, aby jim vyprosil a zvęstoval pomoc od Boha. Prichází prorok a jest pin zármutku a pin sva- tého hnęvu nad hríchy obou Lohu nevęrných králű. I káze prorok, aby privedli hudce, I hráli hudci svaté písnę a srdce proroka napinęno jest svatým ohnęm a nadšením a on predpovídá obęma králűm vítęzství a pomoc bozí. -- Harmonické zvuky písnę napinily jeho srdce pokojem a utišily jeho hnęv, ze schopen byl vniknouti duchem svým v zá- męry bozské. V tomto obrazu kéz by vidęli ti, kdoz pęstují církevní hudbu na kűrech kostelű naší vlasti, své vznešené povolání. Pricházejí vęrící v den Pánę, v nedęli, v den odpo - cinku do chrámu Pánę. Pricházejí umdlení prací, se srdcem piným starostí a svízelű, s duší obtízenou rozlicnými náruzivostmi a snad i tęzkými hríchy. Nemají síly, tremají nálady pozdvihnouti duše své umdlené k Bohu. Tu vám, velectęní pánové, kterí ko- stelní hudbu provozujete, svęren jest krásný úkol, abyste posvátnou hrou na varhany a zpęvem církevním naladili duše vęrících a ucinili je prístupnęjšími, aby setrásli únavu s duší svých, aby s radostí prijímali slovo bozí a poucení Ducha sv., aby hudba a zpęv chrámový do duše jejich vnikal, ji ocišfoval, šlechtil a k zivotu ctnostnému mocnę roz- nęcoval. A koncím slovy, jimiz jsem pocal, slovy apoštola národű: »Napinęni bulte Duchem sv., mluvíce vespolek v zalmích a chválách a písních, zpívajíce a plesajíce v srdcích svých v Pánu«. Amen. ^ea STARAT MATER. NAPSAL KANOVNÍK VÁCLAV MULLER. jsou dojmy, které ani po letech neztrácejí na své síle, jsou dojmy, které nelze ji- nými sebe silnęjšími smazati, jsou dojmy, které v piné zári vracejí se zas, kdykoli v tajemné dílnę ducha lidského uderí se na kláves, který prípadnou strunu rozezvucí. Tak stalo se i mnę, kdy mi bylo ulozeno, abych promluvil o prekrásné naši sekvenci »Stabat mater«,jednom z nejvelkolepęjších projevű stredovękého básnictv1 latinského, která s podobným zpęvem »Dies irae« tvorí vrcholy, ke kterým se síla ducha lidského, hloubka pravdy kresfanské a vzlet básnického nadšení vypial. »Stabat mater« vzniklo na nivách Umbrie a pri pouhém tomto slovę vynoruje se v mysli mé obraz nezapomenutelný na tento kraj pozehnaný. Brzo ráno pred pátou stanuli jsme na jare u chrámu Sta Maria degli Angeli, v rovinę pod Assisi, u kaple, kde sv. František zalozil svoji Porciunkuli. Kraj probudil se jiz a vyšlé slunce svým jasem jako pelem zlatým krášlilo stromoví, noríc vše do toho jasu, nad nímz v piné jiz zári bęlelo se na vrchu Assisi s mohutným zdivem, vęzemi a tvrzí, jako orlí hnízdo, z kterého se závoj ranních mlh právę pozdvihnul. A v kraji dole, kde vonęla pűda skropená rosou, ozýval se ladný zvuk zvonkű, které bílý skot męl na cervených stuzkách pod krkem, jak se ubírali na trh do Perugie, která do mlh na obzoru se halila. Byl to dojem, který srdce povznáší a naplńuje radostí a dává tušiti blízkost toho, k nęmuz volá sv. Franlišek v nesmrtelném svém hymnu ke slunci al — sole. Attissimu, omni potente bon signore, tue son le laude, la gloria, 1'onore e onne benedictione ! Nejvyšší všemohoucí, dobrý Pane, tvé všechny chvály jsou, i sláva, cest a všech pozehnání, V tomto kraji povstalo »Stabat mater«. Nebudeme se tomu_ diviti. Spisovatel jeden mluvę o Umbrii napsal: Kdezto kvetoucí kraje toskánské zjasńuje nejveselejší líbeznost a Rím ve velikosti své vęcnost samu ctihodnę predstavuje, műze. | ||||
|