|
| ||||
| ||||
|
40
Sloučíme-li zase vše, pochopíme, jak složitá jest duševní činnost při čteni not. Ovšem vyrozumívám-li čtecím toliko vybavováni melodie (výšky), pak jest to sice jednodušší. Nic-méně obdivuhodui jsou, když si to tak vy-světluji, oni učitelé, jak možno jim býti za 10 měsíců s veškerým známkoslovím hudebním po průměrně I~-hodinném vyučováni týdně u konce, ba ještě dříve, nebot na sklonku osmého měsíce, nevědouce, o čem již rozmlouvati, v pojednáních o Bachovi (!), H~ndlovi (!) atd. svými rozumy plýtvají? Tak jsem to dle denníků rozličných veřejných ústavů seznal ! Že tím, při nejmenším, na vždy pochovány jsou hra neb zpěv z listu, to v paedagogické horlivosti jim ovšem na mysl nepřipadne. Přidávám ještě přehled celé rozpravy : T h e o r e t i c k á část se řídí : 1) v aesthetické stránce formáluf aesthetikou, 2) v h u-d e b n f části a) přísným lišením živlů, b) systematickým vyvinováním tvarů jednotlivých živlů, c) systematickým slučováním tvarů různých živlů. V ý k o n n é hudbě jest orgán strojem, stávajícím se cvičením volnýne, sebes2rrávnyni,. Božanův kancionál. Počet kancionálů katolických v 17, a 18, století značně se rozmnožil. Známet ze 17. stol. větší kancionály Jiř. Hlohovského, Mat. Steyra, V. K. Holana; kromě těch i menší sbírky písní nábožných. Z 18. století : „Kancionálík” v Praze u V. J. Koniáše vydaný, „Kancionál všeobecný sv. církve”, vytištěný v Opavě a více menších vydáni písní. Ku větším náleží též kancionál, jejž vydal nákladem hraběte F. A. ze Sporcků Jccu Josef Boš(iu, farář Chroustovský, v Hradci Králové, tiskem Václava Tybély 1. P. 1719. Vytištěn byl jen jednou. 0 vydavateli J. J. Božanu dí Josef Jireček (ve své Rukověti k děj. liter. č.), že byl znatelem a milovníkem hudby. Dlouhá léta suášel písně s notami k velkému katolickému kancionálu. Nemoha však nakladatele najíti, obrátil se prosebně k Frant. Ant. hraběti ze Sporcků, jenž společně s dcerami svými úsilovně se zasazoval o šířeni spisů francouzských. Božan v naději své se nesklamal. — Sporck vykázal mu potřebný náklad, a přeštastný stařeček jal se hned dílo své tisknouti, ale nedočkal se vydáni jeho, zemřev mezi tiskem r. 1719. Sporck kancionál Božanův po kostelích a obcfch štědrou rukou rozdaroval," Zdá se však, že nicméně daleko nebyl tak hojně rozšířen jako Steyrův, jenž se dočkal šestera vydáni, kdežto Božanův jen jednoho. Pokud mi známo, nebylo ještě žádné zevrubnější zprávy o něm ve veřejnosti po-dáno. *) Podávám ji tuto. Mám před sebou exemplář, jenž druhdy náležel konventu B. V. M. nascentis Taborii fratrum Eremitarum discalceatorum sub regula s. Augustini", jak jest napsáno na titulním listu. Nyní náleží literatskému kůru táborskému. Božan sám nazývá svůj kancionál *) Jungmann ve své llistorii liter. č. udává pouze obsah titulního listu. „slavíčkem rajským na stromě života, slávu Tvorci svému prozpěvující”. Dokládá, že ob-sahuje rozličné nábožné písně s mnohým spasitelným přemyšlovánim, netoliko žákům kostelním při službách církevních k pohodlí, ale také jednomu každému k potěšeni a k pro-spěchu duchovnímu porozdílně sebrané a spořádané." Dedikoval svůj kancionál z vděčnosti hraběti F. A. ze Sporcků, jenž byl tehdáž místodržícím v království Českém. Pravít pak v dedikaci o něm, že nedbaje na velké outraty a vydáni o' to stále lEečuje, aby na svých panstvích jako na Horách Sionských slavně vystavené, nákladně ozdobené, duchovenstvem a všelikým k službám Božím příslušenstvím zaopatřené chrámy Páně měl, v kterých by od lidu věrného se ozývalo, slavilo jméno Velebnosti jeho." Na tom také zakládal své silné doufáni, že od hraběcí Excellencí od-mrštěn nebude, nýbrž milostivé oko a ucho nalezne," což se i stalo. Kromě toho dotýká tam i toho o Sporckovi, že „kláštery a špitály štědře zakládal a knihy nábožné, bez ohledu na vlastní zisk, ale toliko na vzděláni lidu křestauského vydával.” Nazval svůj kancionál slavíčkem, „dobře o tom věda, že jako zpěv slavíčka mezi zpěvy jiných ptáčkův, tak píseň chvály Boží mezi jinými písněmi nejvýbornější Bohu, nebeštianům i dobrým lidem nejlíbeznější jest.” Poeticky naladěn dokládá pak prostosrdečně o sobě: „Toho slavíčka jsem já z sebraných od j i n u d vajec pracovitým sedéním, zahříváním lásky a žádostL obecné pobožnosti z skořápky k životu vyvedl, ale tak nepatrného, že na světlo vylítnouti nemůže, nýbrž v tom hnízdě, kde se vylíhl, mezi domácími stěnami vězeti, smutnou zimu tak dlouho trpěti musí, dokavad štědrost Patrona křídel jemu nedodá, aby k světlu vylítnouti, veřejně se viděti i slyšeti | ||||
|