|
| ||||
| ||||
|
XXXVIII. CYRILL 147
Pűvod její jest hledati as ve Francii. Slovo S e q u e n t i a byl vlastnę odborný název hudební, který oznacoval dlouhé, umęlé a obycejnę jásavé melodie, které se pojily k alleluja mešního graduálu a zpívaly se na hlásce a. Nazývali se téz jubilus. Ponęvadz pak tęzko bylo si celé, dlouhé tyto melodie vštípiti v pamęt, nastal zvyk, podkládati melodie nejprv cástecnę slovy, která ovšem nebyla metricky clenęna jako jsou clenęny na pr. hymny. Obycejnę tyto texty skládaly se ze dvou stejných oddílű, jímz se táz melodie podkládala. Teprv pozdęji celé tyto jubily podkládány' texty a repre- sentantem této starší formy jest mnich svatohavelský Notker. Byl to zvláštní muz, ctihodný tento mnich Notker príjmím Balbulus, narozený ko lem r. 840 ve švýcarském místę Elggu z vysokého rodu šlechtického. Vstoupil tam do školy a vzdęlav se ve vędách i umęních, stal se ozdobou téhoz kláštera svatohavelského. Ekkehard IV. takto nám ho charakterisuje: »Notker, hubený na tęle, ne však na duchu, koktavý hlasem, ne však duchem, v neštęstí trpęlivý, ke všem mírný, byl prísným do zorcem káznę pro našince. Byl nádobou Ducha sv., nad níz dokonalejší za jeho dob nikde nebylo lze nalézti«. Karel Tlustý tázal se ho o radu a kdyz r. 883 zavítal do kláštera svatohavelského, zvláštę ho vyznamenával. Zemrel jako svętec r. 912 a Julius lI. papez dovolil r. 1513 jeho úctu v kláštere svatohavelském. Muz ten byl pűvodcem se- kvencí. Sám se presvędcil, jak upadají krásné melodie zdobící poslední alleluja graduálu v zapomenutí a prer-í,ýšlel, jak tomu predejíti. Knęz z rozboreného kláštera Gimedion na Seinę prinesl do kláštera svatohavelského antifonár, v nęmz našel Notker melodie alleluja podlozené textem, a to ho privedlo na myšlenku ciniti podobnę. Nespokojil se však pouhým podkládáním textu, nýbrz skládal pak zpęvv podobné sám. Zvláštním bylo, ze nepatrné zjevy prírodní dovedly fantasii Notkerovu ke skladbę roznítiti. Podle pra- videlného skrípání mlýnského kola slozil krásnou melodii sekvence: Spiritus sancti adsit nobis gratia. Nejslavnęjší a spolu nejznámęjší jest sekvence »Media vita in morte sumus«, kterou slozil, kdyz spatril dęlníky pracující na stavbę mostu pres údolí martinské, kterak nad propastí takrka visí mezi zivotem a smrtí. Zpęvu toho uzívala vojska kresfanská jako písnę válecné, ba na Rýnę pripisovala se jí kouzelná moc. Celkem zachovalo se nám od Notkera sekvencí asi padesát. fllá tedy slovo S e q ue n t i a pűvodnę význam hudební, tolik jako melodická rada tónű. Pozdęji prešel tento název i na text jim podlozený. Ostatnę se vyskytuje i jiné pojmenování, totiz »prosae«. Rozumí se, ze nezűstalo pri tomto zpűsobu sekvencí. Sekvence nezűstala pouhými prosaickými, nenejvýš parallelismem nebo rhytmem spiatými veršíky, nýbrz se z nich vyvinul nový druh poesie, který byl diametrálnę rozdílný od hymnű. Hymny rídily se po vętšinę antickou klassickou metrikou, tedy casomírou. Sekvence, která znamenala zpęv syllabický, na kazdou notu slabiku, nemohla pro svoje úcely této, rekl bych tęzkopádné formy uziti, proto volen prízvuk slovný a brzy se k tomu pridru- zilo cítání slabik a rým. Tím nabyly tyto básnę zivosti, pohyblivosti, výraznosti a a plynulosti, ale co nejdűlezitęjšího i také lidovosti, a tak se staly vlastnę východištęm zpęvu lidového posvátného i svętského. Nebylo sice dosazeno ihned dokonalé formy té, která na rozdíl od casomęrného básnictví, jez si oblibovalo jambus, uzívalo trocheje, ale vrcholem tęchto sekvencí jest právę sekvence o utrpení a bolestech Panny Marie: Stabat mater. Právę tato sekvence jest nám zároveń dokladem, jak vnikaly do lidu zpęvy ty. Stabat mater zpívaly zástupy flagelantű, této sekvenci dostává se hojných prekladű do jazyka lidu, ac zádný z nich nedosahuje oné hloubky výrazu, lahody zvuku a zivosti jako originál. Sekvencí vzniklo na sta a veliký pocet byl prijat do mešní knihy. Kdyz po snęmu tridentském Pius V. (1570) provedl opravu missálu, padla za obęt vętšina sekvencí jen ctyri zbyly a k nim, kdyz pak zaveden pricinęním rádu Servitű, ci sluhű P. Marie svátek Sedmi bolestí Panny Marie, pristoupila krásná sekvence — Stabat mater. Sekvence ta se skládá z desíti veršű, které slozeny jsou ze dvou zcela shodných strof strídavých. Kazdá rádka jest osmistopá, obsahující ctyri úpiné prízvucné trocheje, které jsou zároveń spiaty rýmem. Rádka tretí jest sedmislabicná cítající tri trocheje nebo i daktyl, tedy se v akcentu od sebe liší. Tento rádek tretí, jest rýmován vzdy s tretím rádkem | ||||
|