|
| ||||
| ||||
|
dáti mohl." Tohoto patrona pro svého „slavíčka” nalezl v hraběti Sporckovi.
Na to v předmluvě vykládá, proč se od-vážil vydáni tohoto kaucionálu, ,ačkoliv tato léta na kancionály v Čechách nedostatku se nevidí."*) Pravít dále: „Nicméně se důvěřuji, že tento za zbytečný se zdáti nebude, jakožto který netoliko text a noty pro zpěváky, ale taky bas pro varhaníky, místem i vfceji (sic!) hlasů ukazuje, tak že pinýmu kůru k pořádnému a dobře zvuč- Dokládá se tím, že teprv před málo lety zase jeden od Dědictví svato-Václavského vydán jest” (M. Steyra). němu zpěvu sloužiti může." Odůvodňuje svd vydání též tím, že „ukazuje také kantorům a jiným žákům, jak podle rozličného času a roz- ličných slavnosti i při mši sv. i při nešpořích i litaniích i jakýchkoli v církví svaté kato- lické obyčejných ceremoniích se chovati, jaké písně zpívati mají : c o ž v j i n ý c h k a n- cionálích jsem až posavád nenalezl.” Vyznačuje se tedy u přirovnání k jiným kancionálům té doby tínr, že jest nejen zpěv- níkem, nýbrž částečně i ritualem, ježto připo- miuá v něm autor k některým slavnostem cír- kevním též, jaké obřády církevní při nich se konají. (Pokračováni.) Pěstování zpěvu církevního. Z a roxct~ta~ó,~a Px alp ó Zpráva o činnosti pěveckého sboru Svatoůušského v Praze. Hned za prvního svitání opravené kostelní hudby ustanovili jsme se na tom, veškeré instrumentální hudbě dáti výhost, a zaváděli jsme znenáhla, ale jistým krokem chorální zpěv. Zpěvákům se to arcit nechtělo z počátku líbiti, zejmena proto, že bez podpory hudebních nástrojů sami na sebe odkázáni jsouce, strachovali se toho. -- Ponenáhlu se však utvrdili, a o strachu nebylo již ani řeči. Svato-dušský sbor počal svou reformační činnost se mši gregoriánskou (Missa Adventus et Quadragesima) s průvodem varhan. Ob-tíže se nám naskytly při čtverhlasých responsoriich, do kterých jsme se nemohli jak náleží vpraviti. Ale konečně jsme se přece na ně zmohli, že nám více starosti nedělaii. Choulostivé ale ostanou vždy pro každého ředitele kůru. 0 mnoho snadněji dají se zpívati unisono, ač harmonisované mile a do-jemně znějí. Vložky jsme zpívali ponejvíce od C. Etta a Fr. Witt-a 4hlasně. Bylo to dobře, neb kdy bychom byli na počátku vše jen unisono zpívali, špatně bychom byli pochodili. Ač sem a tam se nad tím hlavou kroutilo, neustoupili jsme přece již od dráliy, nově nastoupené, nýbrž šířili ji, seč naše síly byly, dál a dál. Prvuí 4hlasá mše byla od Molitor~ti do C-dur. Začali ,jsme tou nejsnadnější skladbou, pročež jsme ji také dobře provedli, čímž chuti k študování vokáluíc•lr skladeb se zdvojnáso- bila. Tato mše jest, zejmena v Gloria a Credo velmi jednotvárná, dali jsme ji tedy do výslužby. Druhá 4hlasá vokální mše byla od Diebolda, vyžadovala již více práce, po- něvadž jest rozsáhlejší a koutrapunl.ticicy lépe spracována; dá se tedy častěji přednášeti. Třetí ruše, na kterou jsme se odvážili, byla Missa Gunibert od Rampise" ; jest to mše lehounká s průvodem varhan; odpočinuli jsme si při ní, nabyvše takto času na študovánf těžších církevních skladeb. Pak následovala mše „Jenu Redemptor” od Kaima, kterou, nemáme-li nic důkladnějšího naštudováno, až podnes rádi zpíváme, za tou příčinou, že jsme si ji oblíbili. Jest psána slohem velmi pří-jemným a snadno pochopitelným. Na to pokročíli jsme dále ku skladbám Greithovým, totiž missa I. do F-dur, missa II. do A-dur, missa III. do E-dur; jsou to velmi příjemné skladby, jen že se nesměji často za sebou opakovati; zevšedněly by. Zpěváci je rádi zpívají, jsouce při tom od varhan dostatečně podporováni. Po takových přípravách odvážili jsme se na budební díla domácích skladatelů, i nacvičila se Foerstrova: „Missa in ponorem Sc. Adalberti”, a mše Skuherského, nejprve Missa quinta, potom Missa quarta, kterou jsme zpívali na větší svátky. Když vyšla liuiha : „Liber M ottetorum”, redigovaná od Stehle-ho, zpívali jsme některé vložky z této knihy, a poněvadž přednášením dobrých skladeb slohu vážného lepší vkus se ujal, nelíbily se nám již všecky skladby uvedené sbírky, a častěji se zálibou brali jsme útočiště k chorálnímu zpěvu. Poněvadž žádný učenec s ne be nespadl, nýbrž pilným študováním a dlouhou zkušeností pracně sobě pomáhá výše ku větší dokonalosti, nebylo ani u nás bez práce a bez častečnélro poblouzenf. Pochybili jsme, že se zal.oulila, | ||||
|