|
| ||||
| ||||
|
148 CVRI:_L XXXVIII.
strofy druhé. Tím není ještę celá umęlecká stavba sekvence vycerpána, casto se vysky- tuje rým nebo aspoń assonance v jediné rádce jako na pr.: Quae moerebat — et dolebat, nebo Tui nati — vulnerati, Tam dignati — pro me pati atd. Všecky tyto básnické prostredky, jichz tu je uzito, podivuhodnę slouzí ladnosti zvuku, který prímo vyzývá k zhudebnęní. Není divu tedy, ze se dostalo sekvenci té tak castého roucha hudebního. Zastav- me se ještę u obsahu básnę naší. Co jest jejím obsahem ? Bolest Panny Marie nad utrpe- ním Spasitelovým a myšlenky a city, které nás mají pri rozjímání o tęch bolestech ovlá- dati. A i tento obsah svędcí opęt o znamenitém básníku. Má jistę pravdu A. Nicolas, který napsal: »Prošel tento veletok horkosti srdcem dvaceti generací, a neustane buditi týz cit bolestné, zbozné úcty ve všech pokoleních, které budou následovati. Prihlédnęme k obsahu. Rozdęluje se celá báseń na tri díly: První díl, obsahující ctyri sloky, jest jaksi úvodem. Básník nás vede na Kalvarii, abychom tam zblízka se podívali na velikolepé, ale hrozné divadlo našeho vykoupení, pri nęmz má Maria úcast nejvętší. Tónem vypravovatele pocíná Plna hore Matka stála,*) ve slzách kríz objímala, na kterémz Syn její pnęl. A odtud stupńuje básník naši úcast pro bolesti Syna a Matky bolestné, az je ve 4. sloce vyvrcholí. Zrela Syna presladkého, v smrti od všech zhrzeného, i jak ducha vypustil. Díl druhý, dalších pęt slok, obsahují dojemné, vroucí prosby k bolestné Matce Bozí, aby nás úcastny ucinila utrpení Synova i svého. Eja mater fons amoris — ó ty Máti, lásky zdroji ..., spolu cítit bolest tvoji dej, at s tebou rmoutím se. Opęt rozjímáním stupńuje se zár lásky a touhy. 7e-li jakousi vlastností dílu prvého' cit obdivu nad utrpením, ovládá druhý cit soustrasti. Fac ut tecum lugeam ! A byl-li vrchol první cásti na konci ve slovech výše uvedených, jest vrcholem cásti druhé sloka predposlední, dýšící takovou nęhou a sladkostí nevyslovitelnou : Dej mi ranami se chvíti, dei se krízem honositi, krví Syna opáiet. A na konec ještę, jako díl tretí, závęr a výsledek celého rozjímání, vroucí prosba k Spasiteli, aby nás ucinil úcastny ovoce svého výkupného utrpení. Tehdy, kdyz mé tęlo zesne, dei, at duše v slasti plesné prijme raiskou slávu Tvou. A tak jako z pűdy umbrijské vypucely nádherné malby této školy, tak také poesie ctihodného bratra 1acopona nikdy neprestala se ozývati a lahodou svých veršű, hloubkou avroucností svého obsahu uchvacovati srdce. Jako v klenotu jest ve Stabat mater celé tajemství bolesti Panny Marie, u paty kríze v ryzím zlatę básnického umęní zasazeno. Není divu, ze umęní jiné, umęní, jehoz polem jest v prvé radę ono tajemství hlu- boké more citu, skryté v duši clovęka, zmocnilo se tohoto klenotu, aby novým leskem jej ozdobilo Je to zajisté zajímavo, ze z textű vlastnę mimoliturgických? jest snad Stabat mater slozeno nejcastęji a vęru, ze není príliš receno, ze na této sekvenci lze dobre studovat *) Pri citování sekvence uzito prekladu Xav. Dvoráka. | ||||
|