|
| ||||
| ||||
|
XXXVIII. CYRILL 149
celý dlouhý, staletí trvající rozvoj hudebního umęní ve všech jeho rozmanitých stadiích a od- vętvích. Nelze mi zmíniti se o melodiích, které prevzaty s básní Stabat mater do liturgie, nelze se zdrzovati rozmanitým zhudebnęním v oboru posvátné písnę lidové, pri cemz pri- pomínám, ze je píseń o bolestech Panny Marie soucástí nejstarších kancionálű, nelze se zabývati zhudebnęním sekvence naší v hudbę vícehlasé. Stane se tak príštę ve zvláštní úvaze. Vzdyf máme-li na mysli pouze jména zvucná, která uvádí i sebe strucnęjší prírucku Dęjin hudby«, napocteme skladatelű »Stabat mater« hezky pres sto, ze všech století a škol. . r ^ s MESVEROVO OPUS 102. DR. CYRILL SVCHRA. oznávám uprímnę : trvalo to dost dlouho, nez jsem si utvoril a pak ustálil svúj úsudek o této nové Nešverovę práci, jíz je »Missa Jubilaea«. Nešlo mi o posudek ledajaký : predem proto, ze zvykl jsem si vázit si Nešverových skladeb a pak, ze v prí- tomné dobę, proti drívęjším dobám dost chudé na novinky z oboru církevní hudby, s dychtivostí sáhl jsem po partiture nové mše autora, který církevní komposici tak horlivę byl se vęnoval. Chci ukázat cestu, kterou jsem došel ku konecnému soudu o této skladbę Nešve- rovę. Nejdrív pokusil jsem se stanoviti smęry umęlecké práce Nešverovy, kteréz mi daly hlavní jeho komposice az po citovanou mši. Podobný pokus není ani sám o sobę bez zajímavosti: Nešvera je jedním z predních representantű církevní hudby dneška a męli jsme jiz dávno projeviti snahu po dokonalém porozumęní jeho pracím jako celku. Prvotní Nešverovy práce jak úzkostlivę byly psány! Vzpomínárn na jeho jednohla~ sou mši »In honorem seti. Prokopii« opus XVIII. pro jeden hlas s prűvodem varhan (je vęnována Jos. Foersterovi) nebo na mši »In honorem beatissimae Mariae Virginis« pro smíšený sbor á capella, opus XVI. z roku 1881. Víc zivota mají v sobę mše: »In honorem seti. Vincentii« z roku 1886 pro muzský sbor bez prűvodu (císlo opusu neu- dáno) a jí blízká: »Missa in honorem seti. Gustavi«, opus XXXII. z roku 1887 (v ní zvlášf bohatý polyfonní proud obdivuji). Opus XXXVIII.: »Missa pro defunctis« pro 4 stejné hlasy s prűvodem varhan je dílo cenné i pro dnešek a prec zapomenuté docela. (U nás tak rádi zapomínáme starých dobrých vęcí.) Oratorní: »De profundis& je doku- mentem pro posouzení mohutné síly pramene umęní Nešverova, jeho svęzest není však ještę normativní pro další vývoj umęní Nešverova v menších formách. Tu jeho mše : »In honorem seti. Theodori, In honorem seti. Leonis, In honorem seti. Friderici« a »In honorem seti. Eugenu« nejlépe nám dolicují faktum: Nešvera postupnę vymanil se z onoho prostredí, jez tolik omezovalo kazdý volnęjší projev jeho umęlecké vűle. Jestli v tęch prvých svých skladbách šel tęsnę za Foersterem st. prvé periody, v tęchto naposledy zmínęných opusech šel si jiz svým vlastním smęrem. Tento jeho smęr charakterisuji takto: Nešvera neváze se ve svém projevu tolik jako dríve; jeho projev je zivotnęjší a zajímavęjší; tolik a tak smęlých nových myšlenek jako skladby K. Steckera a jeho následovníkű : Picky, Treglera a Douši v sobę nemá, rovnęz ne jako mše »Solemnis« 1. Foerstera st.*) smęruje k nim však. Proto rovnám-li období dané posléz zmínęnými mešními skladbami s oním predchozím (v nęm také jsou hranice, nękdy dost ostré), nevidím onoho trebas jen zdánlivého, jak jsem dokázal**) obratu jako u Foerstera st. Na prvý pohled vynikají tu rozdíly mezi uvedenými periodami; nejsou však prudké. Jednalo se mi nyní o to, abych zodpovędęl otázku: V jakém stavu je »Jubilaea« se .skladbami ji bezprostrednę predcházejícími? Tu bylo nutno vytýciti charakteristické znaky této mše 1. Melodika. Motiv I. »KYrie« má rozhodnę barvu chorálu. M. M. 72. Andante. Ky - - - - ri - ee - lei son Viz o Foersterovi st. v mém clánku: >3os. Foerstera -Missa soIemnis=, (casopis Smetana<, roc. I. str. 231-233.) *`) Viz citovaný műj clánek. | ||||
|