|
| ||||
| ||||
|
XXXVIII. CYRILL 151
jak výbojnou. Vzpomínám príkladnę nęzného »Et incarnatus est« (sopránové solo) a »Benedictus« (solo baritonové) z jeho mše »In honorem scti. Eugenii« — nádherná to místa ; ze by byla zvlášf volnę psána nikdo by netvrdil. Má-li » Jubilaea« leckde chorál nebo jemu podobný útvar za podklad k motivu, produkuje zas jinde motivy, jichz melodika nemá s chorálem docela nic spolecného a není vázaná nicím, lec snahou uchovat melodii vázný ráz. (To. se Nešverovi vesmęs výbornę zdarilo.) 2. Harmonika. Prerozeno, ze také po této stránce Nešvera pracoval chudę na svých prvotních dílech ; sklánęl se také tu k Foersterovi st. a tu -- zvlášf s pocátku — dbal právę v tomto ohledu toho, aby se vyhnul analogiím s hudbou svętskou. Nešvera ve s v ý c h novęjších skladbách má v tomto ohledu dost volných kombinací, po jakých v pr- vých dílech není stopy (abych zűstal pri citované mši aIn honor. seti. Eugenii« cituji z ní aspoń zajímavé: YCrucifixus ). Mnoho nového prináší také tu »Jubilaea« : kolika stupnicemi moduluje jiz v I. >-Kyrie« Nešvera nez k závęra se dostane; ten pűvabný neklid ve sledu stupnicovę rűznę ladęných akkordű zűstane i pro další cásti skladby charakteristickým a zvyšuje jistę její zajímavost. Podobného místa jakým je ono z Creda« (»lumen de lumine«) tęzko opravdu jinde hledat u Nešvery. 3. Polyfonie. Tu nemohu konstatovat nez, ze Nešvera zűstal takým, jakým byl drív; právę toho si vázím. Z církevní hudby polyfonická práce mizet neműze a nesmí: vzdyf ta právę zalozila nám novou, lepší hudbu chrámovou. Pripomínám, ze Nešvera uzil na konci »Gloria« a »Creda« fughett s úcinnými závęry. Zdá se mi, ze pretrhl tím v tęchto dílech volný proud skladby trochu príkre. 4. Charakteristika textu hudbou. Zde mnoho šírit se ńepotrebuji : stací vzpomenouti jenom nękolika typických míst. Nápadné vyjímá se svým realistickým zalozením »Crucifixus« (str. 22. a 23. parti- tury) — je zrovna lisztovsky psané, tak je tvrdę podáno a úcin silný musí vyvolat. Podobnę výraznę je napsáno »Miserere« v . Glorian i v »Agnus«. Od tęchto chmurných míst výhodnę odrází se elegicky vypravené »Et incarnatus est« a »Benedictus«. Citovaná místa sama o sobę mi postacují k výroku, ze Nešvera uvedl tu svou hudbu. v docela tęsný vztah s textem; v tak tęsném spoji, jako v této mši, dosud hudba s textem u Nešvery nestála (mám hlavnę mešní komposice na mysli). Podrobnéjší rozbor tęchto detailű dal mi tento úsudek: Nešvera v této mši drzí se smęru daného mešními skladbami vyšlými po v De profundis« a nęco dále ho ještę provádí. »Jubilaea« je mi dokladem, ze nový krok vpred byl u Nešvery rozhodnę Mastným. Tęší mne, ze mohu na konec napsati : Nešverovo fysické stárí je pro jeho umęleckou práci bezvýznamným; nám Nešvera svými novęjšími pracemi víc a víc mládne. su^ K DĘJINÁM VARHAN A VARHANNÍ HRY V CECHACH. METHOD LUMÍR SYCHRA. ,DOKONCENI.) Z vláštę však vyni1<1 Belgicán Karel Luyton pocházející z Antverp (nar. asi v polovici XVI. stol.) R. 1576 stal se clenem kapely Maxmilianovy a po té Rudolfovy. Dvor- ním varhaníkem jmenován r. 1582 po zemrelém Vilému de Formellis, nacez po smrti kapelníka Filipa de Monte r. 1603 dosáhli hodnosti dvorního skladatele. Luyton byl jako skladatel velmi c`inný. Z cetných jeho skladeb známy jsou mezi jiným i dvę skladby pro varhany: »Fuga suavissima« a »Ricercar«. První z nich vydal novę A. G. Ritter.') Výlucné postavení varhaníkű v kapelách jeví se i v jejich platech. Císarský var- haník Cyprian Waldyk r. 1561 męl 78 kop míš. Luyton dostával s pocátku 10 zl. męsícnę, pozdęji jako dvorní varhaník 25 zl. męs. Mimo to męl jako kazdý varhaník císarský i nárok na pensi (»provision«), jez mu vymęrena na 200 zl roc. 1 varhaníci 1) Tomek X[, 412. V. J. Novotný: Nová data o Karlu Luytonovi (Dalibor 1899, 261 n.) J. Bran- berger: Nękolik slov o skladbách Luytonových (ib. 1900, 87 n.) A. G Ritter: Zur Geschichte des Orgel- spiels im 14-18. Jahrh. 11. B. 55 sq. | ||||
|