NEZAŘAZENO
Ročník: 1912; strana: 152,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
152 CYRILL XXXVIII.







pri kapelách šlechtických byli velmi dobre placeni. 'V kapele rozmberské vyslouzil si

Martin Kraus (1594—1602) 50 kop rocnę, prestoupiv pak do kapely Henyka z Vald-

štýna• na Dobrovici pozíval tam rocního príjmu dokonce 120 kop rníš., ac sluzbu svou

vykonával velmi nedbale. Za to jeho nástupci v kapele rozmberské dostávali plat stále

menší. Varhaník Melichar bral jiz jen 40 kop (I603— 1611) a Alex. Taxner za nástupcű

Rozmberkű, pánű Švamberkű, jen 10 kop a šaty.')

Nejníze z varhanictva stáli ovšem varhaníci »i n s t r u m e n t á r i«, kterí hrávali na

svých »instrumentech, k rűzným zábavám pánűm i lidu, o svatbách i k tanci.)

Tím vycerpáno vše, co vztahuje se ku vnęjším pomęrűm, zvláštę k sociálnímu

postavení varhanictva v tomto období. Zbývá ještę povšimnouti si blíze cistę hudební,

umęlecké stránky jeho, specielnę poukázati na jednotlivce zvláštę vynikající. Varha-

nictví, jak jiz dríve poznamenáno, vystupuje u nás jako umęní jiz pocátkem XVI. stol.,

kdy zaznamenáni jako »mistri« tri varhaníci prazští r. 1520 na mor zemrelí: rektor školy

mikulášské Rachtaba, varhaník týnský Johannes a nejmenováný varhaník od sv. jakuba.")

Z nich nejznámęjší J a k u b R a c h t a b a (Rachtába), Ceský bratr, byl pűvodnę nozírem,

k tomu pak vęnoval se varhanictví u sv. Mikuláše na Starém męstę prazském a zároveń

kantorství na tamęjší škole, jejímz se stal pozdęji i rektorem. Z dalších jeho osudű

zivotních známo ještę, ze byl v 1. 1482—1483 prvním purkmistre,n Nového męsta praz-

ského. Ze byl varhaníkem své doby vynikajícím, patrno jiz z uvedené poznámky letopisű

ceských. Ze však byl i básníkem (skladatelem) a to uznávaným, vidno z toho, ze jedna

jeho píseń (»0 daremné svętské utęšení«) vzata i do bratrského kancionáht šamotul-

ského X1561). Pozdęji dostala se v úpravę ctyrhlasé do moravského kancionálu tištin-

ského z r. 1647. Blahoslav v kritice to',-.oto bratrského kancionálu uvádęje výslovnę

Rachtabu jako autora písnę té pricińuje k tomu jadrnou charakteristiktt jeho osoby, jíz

však vydává mu jako clovęku vysvędcení pramálo lichotivé, nazývá jej totiz »frejírem«.

Pri tom však uznává vynikající jeho kvality hudební; bylf prý »ad musicam plane

natu.« })

V dobę pozdęjší vynikl jako umęlec varhaník týnský Jan. Umęní jeho bylo však

i prícinou jeho tragického kobce. Męlf mnoho neprátel a závistníkú své slávy, kterí ho

úkladnę utopili ve Vltavę r. 1608. Soucasník jeho Jan Cernovický slozil na smrt jeho

latinskou elegii, v níz oceńuje i zásluhy Janovy o umęní hudební, pricińuje mu epitheton

pmusicus peritissimus«.`')

Nejvýše však stojí svým umęním reproduktivním i produktivním nehledę k zmínęným

jiz cizincűm ctyri muzové: Jirí Rychnovský a jeho syn Václav, Michna a Holan.



Rok narození J i r í h o R y c h n o v s k é ho, jenz nesl príjmení své dle rodištę svého

Rychnova nad Knęznou, není urcitę znám. Jen s jistou pravdępodobností mozno sottditi,

ze to byl nękterý z 1. 1540—1545. Málo také víme o jeho mládí, zvláštę o tom, kde

a od koho se ucil pocátkűm hudebním. Jisto jen, ze r. 1570 stal se kantorem pri tehdáz

proslulé vyšší partikulárné škole v Chrudimi, kdez jsa i správcem kúru a starším literátu

vyvíjel blahodárnou cinnost paedagogickou, vyucuje hudbę vokální i instrumentální,

jmenovitę pak hre na varhany, v níz pozdęji tolik vynikl jeho zák, syn Václav. Tamtéz

ozenil se r. 1572 s bohatou vdovou Salolnenou a zakoupil si hostinský dűm v męstę,

týz, jenz pozdęji zván dle toho obecnę domem »kantorovským . Téhoz roku stal se i męst-

ským rychtárem, nacez od r. 1573 az do smrti zasedal stále v męstské radę jako konšel

nebo obecní starší. Ještę roku 1615 pri obnovę rady jmenován mezi konšely, ale roku

1616 po sv. Jiljí jiz v seznamu jich uveden není. Zemrel tedy asi bud' koncem r. 1F,15

nebo zacátkem r. 1616 dosáhnuv vęku asi 70 let. Jak zvucné povęsti se tęšil Rychnovský

jako hudebník, o tom svędectví vydává rada latinských básní k jeho poctę ještę za zivota

jeho skládaných. Hlavnę to byl rodák chrudimský Chr. Gabriel Svęchim z Paumberka,

jenz ve své básni »Ad Chrudam« z r. 1606 vycítaje znamenité muze v radę zasedající



) Winter : Zívoi círk. 984. Novotný I. c. 262. Mareš, CCM 1894, 221, 225.

1) Winter: Rem. a zivn. XVI. vęku 706 n.



31 Staré letop. ces. 441, I. 1520: » - ve ctvrtek pred sv. Matoušem umrel varhaník mikulášský

a rektor školy, príjmím Rachtaba a on slozil tu písnicku - O daremné svętské utęšení, ; umrel téz toho

casu varhaník týnský johannes, a od sv. Jakuba varhaníka

1) J. Srb-Debrnov. Dęjiny hudby v C. a na Mor. 37. Tomek IX. 287, 345. K. Konrád: Dęjiny

posv. zpęvu staroces. II 426 n. jan Blahoslav: »De novo cantionali bohemico« : Rachtába, nozír

prazský. Svętský clovęk;_cistá hrdina praví se ze byl, ale veliký frejír, slovutný ty casy et ad musicam

plane natus«. Jirecelt. C. C. M. 1862, 38, 41. Srv. O. Hostinský: Jan Blahoslav a jan Josquin XXXVI n.

5) Pam. arch. [. 108.

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ