|
| ||||
| ||||
|
152 CYRILL XXXVIII.
pri kapelách šlechtických byli velmi dobre placeni. 'V kapele rozmberské vyslouzil si Martin Kraus (1594—1602) 50 kop rocnę, prestoupiv pak do kapely Henyka z Vald- štýna• na Dobrovici pozíval tam rocního príjmu dokonce 120 kop rníš., ac sluzbu svou vykonával velmi nedbale. Za to jeho nástupci v kapele rozmberské dostávali plat stále menší. Varhaník Melichar bral jiz jen 40 kop (I603— 1611) a Alex. Taxner za nástupcű Rozmberkű, pánű Švamberkű, jen 10 kop a šaty.') Nejníze z varhanictva stáli ovšem varhaníci »i n s t r u m e n t á r i«, kterí hrávali na svých »instrumentech, k rűzným zábavám pánűm i lidu, o svatbách i k tanci.) Tím vycerpáno vše, co vztahuje se ku vnęjším pomęrűm, zvláštę k sociálnímu postavení varhanictva v tomto období. Zbývá ještę povšimnouti si blíze cistę hudební, umęlecké stránky jeho, specielnę poukázati na jednotlivce zvláštę vynikající. Varha- nictví, jak jiz dríve poznamenáno, vystupuje u nás jako umęní jiz pocátkem XVI. stol., kdy zaznamenáni jako »mistri« tri varhaníci prazští r. 1520 na mor zemrelí: rektor školy mikulášské Rachtaba, varhaník týnský Johannes a nejmenováný varhaník od sv. jakuba.") Z nich nejznámęjší J a k u b R a c h t a b a (Rachtába), Ceský bratr, byl pűvodnę nozírem, k tomu pak vęnoval se varhanictví u sv. Mikuláše na Starém męstę prazském a zároveń kantorství na tamęjší škole, jejímz se stal pozdęji i rektorem. Z dalších jeho osudű zivotních známo ještę, ze byl v 1. 1482—1483 prvním purkmistre,n Nového męsta praz- ského. Ze byl varhaníkem své doby vynikajícím, patrno jiz z uvedené poznámky letopisű ceských. Ze však byl i básníkem (skladatelem) a to uznávaným, vidno z toho, ze jedna jeho píseń (»0 daremné svętské utęšení«) vzata i do bratrského kancionáht šamotul- ského X1561). Pozdęji dostala se v úpravę ctyrhlasé do moravského kancionálu tištin- ského z r. 1647. Blahoslav v kritice to',-.oto bratrského kancionálu uvádęje výslovnę Rachtabu jako autora písnę té pricińuje k tomu jadrnou charakteristiktt jeho osoby, jíz však vydává mu jako clovęku vysvędcení pramálo lichotivé, nazývá jej totiz »frejírem«. Pri tom však uznává vynikající jeho kvality hudební; bylf prý »ad musicam plane natu.« }) V dobę pozdęjší vynikl jako umęlec varhaník týnský Jan. Umęní jeho bylo však i prícinou jeho tragického kobce. Męlf mnoho neprátel a závistníkú své slávy, kterí ho úkladnę utopili ve Vltavę r. 1608. Soucasník jeho Jan Cernovický slozil na smrt jeho latinskou elegii, v níz oceńuje i zásluhy Janovy o umęní hudební, pricińuje mu epitheton pmusicus peritissimus«.`') Nejvýše však stojí svým umęním reproduktivním i produktivním nehledę k zmínęným jiz cizincűm ctyri muzové: Jirí Rychnovský a jeho syn Václav, Michna a Holan. Rok narození J i r í h o R y c h n o v s k é ho, jenz nesl príjmení své dle rodištę svého Rychnova nad Knęznou, není urcitę znám. Jen s jistou pravdępodobností mozno sottditi, ze to byl nękterý z 1. 1540—1545. Málo také víme o jeho mládí, zvláštę o tom, kde a od koho se ucil pocátkűm hudebním. Jisto jen, ze r. 1570 stal se kantorem pri tehdáz proslulé vyšší partikulárné škole v Chrudimi, kdez jsa i správcem kúru a starším literátu vyvíjel blahodárnou cinnost paedagogickou, vyucuje hudbę vokální i instrumentální, jmenovitę pak hre na varhany, v níz pozdęji tolik vynikl jeho zák, syn Václav. Tamtéz ozenil se r. 1572 s bohatou vdovou Salolnenou a zakoupil si hostinský dűm v męstę, týz, jenz pozdęji zván dle toho obecnę domem »kantorovským . Téhoz roku stal se i męst- ským rychtárem, nacez od r. 1573 az do smrti zasedal stále v męstské radę jako konšel nebo obecní starší. Ještę roku 1615 pri obnovę rady jmenován mezi konšely, ale roku 1616 po sv. Jiljí jiz v seznamu jich uveden není. Zemrel tedy asi bud' koncem r. 1F,15 nebo zacátkem r. 1616 dosáhnuv vęku asi 70 let. Jak zvucné povęsti se tęšil Rychnovský jako hudebník, o tom svędectví vydává rada latinských básní k jeho poctę ještę za zivota jeho skládaných. Hlavnę to byl rodák chrudimský Chr. Gabriel Svęchim z Paumberka, jenz ve své básni »Ad Chrudam« z r. 1606 vycítaje znamenité muze v radę zasedající ) Winter : Zívoi círk. 984. Novotný I. c. 262. Mareš, CCM 1894, 221, 225. 1) Winter: Rem. a zivn. XVI. vęku 706 n. 31 Staré letop. ces. 441, I. 1520: » - ve ctvrtek pred sv. Matoušem umrel varhaník mikulášský a rektor školy, príjmím Rachtaba a on slozil tu písnicku - O daremné svętské utęšení, ; umrel téz toho casu varhaník týnský johannes, a od sv. Jakuba varhaníka 1) J. Srb-Debrnov. Dęjiny hudby v C. a na Mor. 37. Tomek IX. 287, 345. K. Konrád: Dęjiny posv. zpęvu staroces. II 426 n. jan Blahoslav: »De novo cantionali bohemico« : Rachtába, nozír prazský. Svętský clovęk;_cistá hrdina praví se ze byl, ale veliký frejír, slovutný ty casy et ad musicam plane natus«. Jirecelt. C. C. M. 1862, 38, 41. Srv. O. Hostinský: Jan Blahoslav a jan Josquin XXXVI n. 5) Pam. arch. [. 108. | ||||
|