|
| ||||
| ||||
|
XXXklIII. CYRILE 153
uvádí i Rychnovskéhó jako »melici laus prima theatri«. Jiní pak básníci chrudimští dedikovali mu své latinské básnę jako vynikajícímu literátu. Všeobecnę pak honosil se Rychnovský cestným názvem »musicus (magisteri celeberu.') Jako skladatel obíral se Rychnovský hlavnę skládáním a úpravou písní pro kancio- nály. Autorství jeho nedá se ovšem ve všech prípadech presnę zjistiti. Ze skládal do kancionálu hradeckého t. zv. rorátní knihy, a to do obou jejích dílű, na to poukazují podobizny skladatelovy tam se nalézající. V prvním díle spatrujeme na 4. listę dva muze za sloupem stojící, z nichz druhý, papír v ruce drzící, oznacen prímo jako »Georg. Richnovinus compositou . V druhém pak díle zobrazeni pri officiu o posvęcení chrámu ctyri zpívající literáti. Pri altu podepsán opęt »Georgius Rychnovinus«. Tęzko však lze zjistiti, zda Rychnovský prispíval také do kancionálű chrudimských. Jiné skladby Rychnov- ského pak roztroušeny jsou po rúzných sbornících písní, z nichz však vętšinou se zachovaly jen svazky jednotlivých hlasű. Tak ve dvou svazcích hlasű >suprema vox« a »discantus« v Hradci chovaných, pűvodem z druhé polovice XVI. stol., oznaceny nękteré písnę šifrou »G. R.« patrnę zkratkou jména »Georgius Richnovinus«. V tenorovém pak svazku vícehlasých zpęvű sedlcanského literátského kűru uvádí se Rychnovský piným jménem.) Podrobnęjší rozbor této skladatelské cinnosti Rychnovského spadá ovšeilr spíše do dęjin církevního zpęvu doby této a není tedy prímo úkolem naším. Jirí Rychnovský męl dva syny, lana a Václava. V á c l a v R y c h n o v s k ý, narozený asi r. 1577. vyuciv se rr otce svého, vęnoval se cele varhanictví. R. 1599 stal se varha- níl zván byl do okolních męst, aby umęní své tam ukázal. Nez i on jako varhaník týnský Jan męl pro své umęní mnoho neprátel, od nichz také na jedné ze svých umęleckých cest v Ceském Brodę byl otráven (r. 1607 17. zárí). Prátelé jeho básníci, lan Cam- panus, Jirí Svęchim z Paumberka a Pavel Stránský, skládali na pocest jeho básnę. Jeden z nich Jonáš Pelargus praví ve své básni mimo jiné: »atque aliquis saeva venena dedit.«') A d a m V á c 1 a v M i c h n a z O t r a d o v i c, narozený v Jindrichovę Hradci, pocházel ze staré rodiny šlechtické, jejíz praotec Petr jiz r 1461 od krále Jirího do stavu vla- dyckého byl povýšen. Byl ve svém rodišti dlouhý cas varhaníkem, tęše se jako hudebník jmenovitę v tamním literátském kűru nemalé váznosti. Byl také dosti zámozným, maje se svou manzelkou dűm a obchod s vínem. Ze svého jmęní ucinil také r. 1673 odkaz 1000 zl. rýn, jesuitské kolleji v Jindrichovę Hradci. Zemrel tamtéz asi ke konci XVII. století. J. Michna kromę svého umęní varhanického uplatnil se i jako dovedný skladatel- básník. Písnę jeho vydány tiskem ve 3 svazcích: Jest to prednę »Ceská mariánská muzika« c. »Loutna mariánská«, jak ji nazýval Michna, sbírky to 4—5hlasých zpęvű, vydané nákladem svatováclav. semináre v impr•essi akademické r. 1647. Pak »Svatorocní muzika aneb svátecní kancionál« tamtéz r. 1661 vyd., ctyrhlasé to zpęvy na svátky svatých. »Cantiones sacrae«, sbírka písní výrocních 1—5hlasých liší se od predešlých tím, ze písnę opatreny i prűvodem 1—5 nástrojűv. Nękteré písnę skládal Michna i ojedinęle, jako píseń 1 Boleslavi r. 1650, nebo píseń k sv. Mikuláši z r. 1688, jez je poslední skladbou Michnovou, o níz se ví.') O významu skladatelské cinnosti Michnovy pro naši otázku platí totéz, co o skladbách J. Rychnovského. Ctvrtý z tęchto vynikajících varhaníkű V á c l a v K a r e l H o l a n R o v e n s k ý, narodil se r. 1644 v Rovensku u Turnova (ne v Rovnę jak udává Dlabac a j.) Literního vzdęlání nabyl ve svém rodišti pod rektorem Sam. Fideliusem Kutnohorským, hudebního u Václ. Peregrinusa Turnovského, kantora a varhaníka na Týnę u Rovenska ; dále pak vzdęlával se na jesuitské kolleji v Jicínę. Další zivotní osudy jeho jsou dosti pestré. Nejprve stal se Dludi magistrem« ve svém rodišti r. 1662, pak od r 1664 byl kantorem a varhaníkem na Týnę Rovenském, na cas i v Turnovę, nacez r. 1668 opustil své rodištę a prijal r. 1671 sluzbu varhanickou a kapelnickou na Vyšehradę- Chtęje prohloubiti ') Ant. Rybicka : Ces. kancionály králohradecké (Pam. arch. I I 184). Týz : O bývalých spolecnostech c. kűrech liter. (Pam. arch. X 731.) 2) Pam. arch. II1 180, obr, c. 7. Konrád i, c. 11 237, príl. obr. c. 3; 257, 132, 249, 253 n. s) Rybicka 1. c. (I 184. Dlabac: Klinstler-Lexikon II 574. ') Jan Orth: Adam Michna z Otradovic (CCM 1881, 308 n.`. J. Jirecek: Hymnologia bohemica 33, 35. Dlabac I. c. 11 316. CCM 1888, 471. | ||||
|