|
| ||||
| ||||
|
-3
a rerátit, doba, ve které dojemný zpčv lidu v jazyku mateřském otřásal klenutím chrámovým; doba, která dovedla zroditi písně nehynoucí krásy a věčného půvabu. Národ český zpívá již tisíc let sequenci sv. Vojtěcha: „Hospodine, pomiluj nás!” V ústech lidu ještě ne-dozněla pětist.yletá píseň: „Otče náš, milý Pane!” — píseii: „Vítej, milý Jesu Kriste!” Když n národů -ermauskýeh zpčv milostný, ozvěna to kultu Marianskélio, se ozýval a u národáv rouianskýclt ve francii, Španělích a Ttalii ducli časový troubadoury vyvolal, náš Arnošt z Pardubic nejčistší kiiltus Marianský v rorátech uložil a doba časová v národě hlubokého citu sbory literátské zplodila tak četné, že nebylo chrámu, kde by literáti ne-byli zpěvem v jazyku mateřském Boha oslavovali. Odtud to veliké množství kancionálů drahocennýcli. Obnovme sbory literátské ! Vzbtuline s t a r o č e s k ý e h o r á 1! Vděčnost n<íroduí toho vyžaduje. 0 b n o v m e e f r k e v n f z p ě v! — Církev jest matkou umění. Vděčné dcery — skulptura, malířství, architektura — jí opět důstojně slouží. Co nedávná doba nešfastněho sloliu parukového pokazila, svědomitě napravují. Sv.-Vítská Jednota nám dobrý příklad dává, nepříslušné odstraiiujfc a k původní ryzosti navracujíc. Jen hudba posvátná, dcera Ufrkve nejstarší, již v kattikombách zrozená, zapomíná se nad svým povoláním. Pokažena jsouc v době klesající renaissance, žádných pokusit nečiní ku povstání z nešfastného úpadku. Nebo co nyní v chrámě slýchíme, není sloh církevní, zpěv světský s celým apparátem jeviště divadelního na kůr kostelní přenešený to jest, světská melodie to jest rouchem posvátných slov přioděná. Kdo by se vzpíral proti opravě hudby chrániové, dosvědčuje neznalost dějin Hudebních. V tétéž době zlaté za Karla IV., otce vlasti, když Matěj z Arrasu stavět velechrám sv. Víta, kterému v důmyslnosti málo rovných se vyskytuje, krátká doba kultnrufho vývinu vyvolala zvláštní českou školu malířskou, vyvolala zvláštní ráz hudebnícli skladeb církevních. Kdyby tento slavný život wnělecký ve všech odborecli za Karla IV., zakladatele vysokých škol, a prvního arcibiskupa Pražského, Arnošta z Pardubic v nejhlavnějším tehdáž městě střední Evropy déle byl potrval, věru! že by byl při známém přirozeném nadání hudebním národa českého spůsobil vývin hudby, který by se byl směl měřiti s vývinem nizozemským. Následující v dějinách události zpustošily z,írodky semene žeú bohatou přislibujicílio. Co nešfastné přerušily pře-vraty, nahra(ime my. Ilistorické studium starých skladeb vypěstf nám nových Trojanů. Vzbudine z p č v p o 1 y f o n n f! Směr umělecký toho vyžaduje. 0 b n o v m e c í r k e v n í z p č v! V slavných života církevního dobách středověkých kláštery a duchovenstvo pěstovaly zpčv k předmětimi vysokého učení školského náležející. A zpčv církevní v piném nalezal se květu, pokud jej tito faktorové v rukou měli. Když se lto však později kněžstvo vzdalo a učitelům ponechalo, octnulo se znenáhla v době krátká v úpiné neznalosti uměni toho velebného a potřebného. Nyní ale nastal poměr opáčný. Byl-li až do ned<ívnč doby učitel zpěvu, hudby neznalý pojmem jaksi neznámým, následkem vychovávání mladého učitelstva bude učitel hudby znalý, poznenáhlu hledaným zjevem. A což více! V nejnovější době stojí učitel naproti Církvi v poměru zcela ,jiném, mnohé kůry jsou již opuštěny, na jiné podobný osud čeká. Co učiníme, abvchom záhy se připravili a událostmi překvapeni nebyli? Práce není příliš nesnadní. V lkaždč osadě vyskytne se člověk, jenž by pravidelnému zpěvu cvičil; v každé osadě farní, i v té nejmenší, lze 1. založiti s b o r 1 i t e v a t ů v, který by řídil zpěv lidu v_jazyku mateřském. K úkolu tomu postačí muži hlas a hudební sluch mající (a který Cech nemá sluchu?), naučí se z l~ancionálu zpívati pisnč s průvodem varhan, a od nich je lid v krátké době po-chytí. A lid náš dovede zpívati pěkně! Tím jsme pro každý případ pojištěni. — V každé osadě lze zároveň z. zříditi f a r n í š k o 111 z p ě v n í z dítek, možno-li i z dospělejších se skládající, kde by se vyučovalo pravidelnému zpěvu podle itot. Ve lhůtě dosti ]krátké lze pomocí táto školy provozovati clior:íl ;regoriauský, později i snadnější skladby vfcehlasé. Ve které osadě smíšené a mužské spolky zpěvácké se vyskytují, mohou býti získány a za jejicli pomoci lze ihned provozovati skladby složitější, ovšem po velmi svědomité přípravě. — Aby pak zásady ceciliánské v život se uváděly a šířily, počínám tímto číslem vydávati časopis pro hudbu oirkevní s hudebnimi přílohami, ve kterém zejména začátečníkům pokyuntí se udíleti bude, kterak lze pokračovati při pěstováiif zpěvu ehrániového. | ||||
|