|
| ||||
| ||||
|
W --
co stůj. Vokální mše naopak bývá skoro vždy tak pracována, byt i na ,Osanna" immitace se prováděla, že bývá sbor dříve hotov, než se u oltáře zazvoní. Tak jest to správné. Ba, instrumentální mše většího rozměru nejsou ani pro žádnou pobožnost, nýbrž pro výtržnost. Textu při takovém hřmotu nelze rozuměti, a melodické figurace jsou takové, že jich lze také v divadle, v koncertu i jinde použiti. Co možno provozovati i v hospodě, do kostela nepatři. V kostele se má užívati hudby zvláštni, nesvětské, posvátné, které jinde pro zábavu užiti nelze. A taková jest posvátná hudba, jakou skládali staří církevní klassikové, mezí nimí Palestrina na prvním místě. Tu hleime s veškerým úsilím obnoviti, zjednávajíce jí opětně zasloužené platnosti Vedle ní pak pěstujme vznešený chorál, který jest k církev-ním výkonům takořka, stvořen. Svatodušský sbor obral si tento vznešený cíl, maje jej stále na zřeteli Nevšímaje si ani hany nerozumných, ani chvály nepovolaných, kráčeje vstříc k cíli vytknutému a doufá v pomoc Boží, který lidem dobré vůle po-máhá. Jan A. Starg, ředitel kůru u sv. Ducha. 7a e1i©oósa ~ir~lovóhre~daesl~ó Z Hradce Králové. Dne 16. května dávali zdejší alamni ku oslavě sv. patrona svého cbrámu semiuářského : sv. Jana Nepomuckého — trojblasou mši s průvodem vavhan, vydanou od Fr. Witta pod názvem: Missa „In hovorem sanetae C a e c i l i a e”, která ku všeobecné spokojenosti provedena byla. Přátelům novějšího hnutí ve zpěvu chrámovém poskytnuta tím nová záruka, že bráni se náš seminářský kůr všem tiubkám i bubnům, což s potěšením veřejnosti oznamujeme. Vložky ku ,Graduale" a „Offer torium” vzaty byly z „Cantus Sacri”, také od Fr. Witta vydaných. —y Z Poděbrad. rLaetare Jerusalem!" zapěli jsme na čtvrtou neděli v postě, a tak mohu volati radostně, neboli se nam zpěv opět dobře zdařil. Zpívali jsme Greithovu dvouhlasou mši op_ 27. 1. a k tomu poprvé Introit. Vzal jsem zatím jen Introit, abych chuti zpěváčků neodstrašil; až se jim zalíbí jako Asperges a Pange lingua, půjdeme o krok dále. Vložky na neděli tu připadající vzal jsem od Witta 1 hlas s průvodem harmonia. Stůjtež zde úsudky o zpěvu našem. Pan učitel Kolář, jehož jsem požádal, aby nás poslechl, pravil ke mně a ku zpěvačkám : „Byl jsem v skutku k nábožnosti povzbuzen; mimo to překvapen jistotou v tónu a taktu, pěkným přednešením a důrazem na jednotlivé slabiky.” Pan Vognar učitel stál na kůru za alty a díval se jim do partu, tentýž praví: „Alti neslyšeli sopránu (za příčinou postaveni, což n nás jest velmi bídné), ale divil jsem se, s jakou jistotou svůj tón uhodili. To jediné bych vytýkal, že trochu slabě zpívají.” To jest pravda, že by mohli silněji zpívati, než kdo zvyklý křiku, nesnadno uvykne dobrému zpěvu ; však dá Pán Bůh, jaké to se zdokonalí. ITudebnici nedělní divilise, že žádný za zpívajícími nestojí s housličkami. Tuším, že to dosti příznivé. — Co tomu řeknete, že po obakráte, když jsme zpívali, pan ředitel kůru ostentativně na kůru ani nebyl, a napřed roztrubuje, že mše nepůjde ? Než všeho do času! Nyní jsem vám díky za-vázán, že jste mne vždy vybízel, abych ne-odstoupil z bojiště, uznávám to. Neboli kdy bych byl se dal zastrašiti nepříjemnostmi všeho drubu, ode všech možných přátel a nepřátel: nebylo by nyní v Poděbradech nic; takto alespoň přece dáme o sobě věděti : jenže dokud nebude tenorů a basů ochotných, nemůžeme nic většího provésti. Jsou sice zpěváci, ale ti by zpívali jen při mši z listu, ke zkoušce nepřijdou; již několikráte jsem chystal něco, když však nepřišli, na kůru jsem uchystaný part nevyložil a proto zpíval jen jednohlasně ; neboli bez zkoušky nikdy zpívati nenechám! A tak dalece se nesníží ti páni, aby s 131etými dětmi zkoušku odbývali. Nepotrhají-li se nitky, budeme zpívati v blízké Libici o pouti sv. Vojtěcha. Nitky jsou tyto : sežene-li libický pan učitel tenory a bassy. Svoleni od pana faráře již mám. Z Wej Krunaert. Z Čáslavska. Měl jsem často příležitost zkoumati vady, jež se vyskytly na budovách kostelních, a tu jsem se přesvědčil, že vedle rozličných příčin, které spůsobily trhliny, jmenovitě v klenutích, zasluhuje též i náležitého uvážení náraz vzduchu při hraní na varhany — hlavně u větších těchto strojů — o čemž každý přesvědčeni nabyti může. Vibrace, zvláště při piných registrech, bývá tak velká, že se nejen kruchta ale i stolice kostelní chvějí, a toto zdánlivě ne-patrné otřásáni zmocřiuje se dle velikosti plochy stěn a klenuti, kterým se sděluje. Když pak se to častěji opakuje, jakž se při braní na varhany každý den stává, musí sp | ||||
|