|
| ||||
| ||||
|
PROSLOV.
Zalmy jsou vzácné kvęty básnické, které vypucely v teplých, zbozností zanícených srdcích v jas- ných paprscích milosti Ducha sv. jiz bezmála pred tremi tisíci rokű ve vlasti Kristovę. Staly se postupem doby lidovými modlitbami i písnęmi. Ještę sv. Jeroným dosvędcuje, ze za jeho casű v okolí Betléma zalmy pęl rolník za pluhem, zenci ze práci si tęmito písnęmi sladili, vinar pak ze za jejich zvukű révu orezával. Tisícové, ano miliony duší jimi projevovali city svých srdcí a mezi tęmito vyniká jmenovitę srdce Kristovo, které rovnęz pohnulo rty jeho svaté, by šeptaly slova zalmű ... Duchovní tyto básnę hlaholily v domku nazaretském a pozdęji v nescetných rodinách kresfanských. Jimi vzdáván byl hold Nejvyššímu, jimi se tęšili trpící, jimi jásali radující se, se slovy zalmű, v nichz vidęli slovo bozí, na rtech, umírali na lűzku, kráceli na popravištę, sklánęli hlavu pod sekeru katovu .. . Které jiné písnę se mohou se zalmy męriti? Sama církev od nepamętných dob vyslovovala jimi pri bohosluzbę oddanost k svému nebeskému zenichu, opęvovala a opęvá dosud ctností té, která sluje právem pozehnanou mezi zenami ... Dle vzoru nejvyšší ucitelky lidstva pęl a cástecnę zpívá dosud i náš ceský lid rád hodinky mariánské, jmenovitę modlitbu vecerní, tak zvané nešpory. Kdyz vyšly pécí nynęjšího sv. Otce Pia X. ve Vatikánské tiskárnę nové nápęvy k latinským hodinkám knęzským, tu pojal redaktor »Cyrilla« plán, vloziti tyto nápęvy i na jazyk ceského lidu, aby mohl nešporami vzdávati hold nebes královnę o jejích svátcích svou materštinou. Veliké obtíze pűsobila však stránka slovesná. Predevším bylo dbáti toho, aby znęní zalmű bylo skutecnę lidové, t. j., aby jim lid rozumęl a mohl jimi projevo- vati vzrušený, stupńovaný cit nábozenský. Slovným, dokonale vęrným prekladem nebylo by mozno cíle toho dosáhnouti. Znęní, opatrené cetnými poznámkami, usnadńujícími porozumęní, by bylo vedlo jen cástecnę k cíli. Kromę toho bylo pri úpravę slovné stránky prihlízeti k tomu, by prízvuk mluv- nický splýval v jedno s prízvukem hudebním, t. j. znęní musilo býti upraveno dle vzorcűv melo- dických ! Delší zralá úvaha vyvrcholila v tom, ze byl ucinęn pokus podati o p i s (parafrasi) bibli- ckého znęní, upravený se zvláštním zretelem k úcelu mariánských nešpor, aby kazdý lidový ctenár jiz samému znęní dobre rozumęl. Nicménę k dokonalejšímu pochopení prece jen predesíláme nękolik úvodních poznámek. 1. Zalm 109. lící slavnou vládu Mesiášovu, jeho soudcovský a knęzský úrad. Vláda ta mu prísluší, ponęvadz jest synem bozím (z lűna Boha Otce prede dnem zplozen, v. 3.). Vlády Kristovy se úcastní a s ním u hostiny nebeské zasedá Maria, jejíz ctnosti a modlitby, jako vonná masf nar- dová naplńují nebeskou hodovnu; proto voláme v antifonę [.: »V nebi, kde král stoluje« ... 2. Ant. II. predstavuje Matku bozí v okamziku, kdy bozské dítko na jejím srdci odpocívající dávalo jí svými ruckami nejnęznęjší dűkazy vrelé lásky. Príslušný zalm 112. slaví Boha, jenz shlédl na nízkost neznámé dívky nazaretské a povýšil ji k nejvyšší dűstojnosti, uciniv ji šfastnou matkou svého Syna. 3. Básník opęvá v Z. 121. krásu Jerusalema, k nęmuz ze všech stran zástupy putují a preje mu hojnost zdaru. K Jerusalemu, k r á 1 o v n ę to męst, v nęmz sídlil Pán, v nęmz trűn męl David právem műze býti prirovnána k r á 1 o v n a n e b e s, kterou za trún svűj a sídlo své si zvolil Nej- | ||||
|