|
| ||||
| ||||
|
4
vyšší a ku které proudy poutníkű mariánských ze všech stran spęjí ; muze proto ctitel mariánský zalmem tímto práti své Paní zdaru, t. j. by pravá úcta mariánská stále víc a více se šírila a pro- hlubovala. 4. Slovy antifony ctvrté Bűh volá do nebes Marii, svoji prítelkyni, ponęvadz minula jiz krutá zima jejího pozemského zivota a zasvitlo jaro lásky vęcné. Spisovatel zalmu 126. chce ríci, ze bez bozího pozehnání marno jest lidské namáhání a ze bozím darem jest i cetná rodina, která pecuje o své rodice ve dnech jejich stárí. — Marii, »dűm zlatý«, vybudoval a »svaté toto męsto« strezil Nejvyšší, takze i Maria milostí bozí jest tím, cím jest. Štędrosti nebes pricítala i nejvętší dar, svého Syna, jehoz milost ji chránila jiz v jejím pocetí a po- starala se o její vęcnost. 5. Zalmem 147. divíme se cinnosti bozí v prírodę (v. 4—7), péci o národ vyvolený (8—9) a jeho hlavní męsto (v. 1—3). Nepomęrnę více jest však zasnouti nad velikolepým dílem bozím v rádu nadprirozeném — nad Marií, vyvolenou ze všech męst a národű, predmęt to zvláštní péce a lásky Nejvyššího. V Olomouci dne 27.j1. 1912. Dr. Jan Hejcl. Poznámka. Melodie k antifonám a hymnűm cerpány jsou jednak z chorálu vatikánského, jednak z tištęných i ruko- pisných památek staroceských. Znęní vzorcűv zalmových jest z nového antifonáre rímského z r. 1911 a har- monisace jejich dle zásad Springrova prűvodu ke »Graduale parvum«. Knęz pocíná nešpory zpęvem: »13o2e, ku mé ochranę prispęj«, recituje kapitolu a orací. Lil zpívá odpovędi ke zpęvűm knęzským, hymnus, verše k zalműm a k »Magnificat« kromę veršű p r v n í c h. Pro zpęv zalmű rozdęlí se vęrící ve chrámu ve dvę skupiny. Prvou skupinu tvorí na pr. lid v levé stranę chrámové lodi, druhou skupinu vęrící na pravé stranę sedící. Nebo se strídá ve zpęvu veršű zalmových a k »Magnificat« všechen lid dole v lodi s pęveckým sborem na kruchtę, jenz műze zpívati í ve =falso bordone«, nebo s knęzími u oltáre nebo se sborem dętským. Prvá skupina zpívá verše liché vyjma první, druhá sku- pina recituje verše sudé. První verš zalmový má na zacátku zvláštní melodii (initium), jez se vynechává u ostatních veršű zalmových. Pri AMagnificat« zpívají se všechny verše s tímto melodickým úryvkem na pocátku. Praecentor (reditel kűru) íntonuje antifony az k hvęzdicce (') a pęvecký sbor je dokoncí; téz műze prae- centor prednésti sám celé antifony. Je-li mozno, pocíná 1. antifonu pred prvním zalmem a antifonu k »Mag- nificat« místo reditele kűru sám knęz u oltáre. Praecentor téz predzpęvuje c e l ý p r v n í v e r š zalműv a chvalo- zpęvu 9Magnificat«. Oddechy jsou vyznaceny v osnovę linkové svislými cárkami. V zalmech se pri textové interpunkci ne- prestává; celý text se zpívá jedním dechem ; malá prestávka se uciní pouze po prvé polovinę veršű. Peclivá výslovnost a vyrovnaný prednes textu zajistí krásu lidové poboznosti nešpor. Není dovoleno prílišnę protaho- vati slabiky dlouhé ani neprirozenę krátiti slabiky neprízvucné. Pri zpęvu zalműv jest na místę t. z, s e s t e j- ńovací zpűsob prednesu. Se stanoviska hudebního bylo treba recitanty zalmových vzorcű uvésti na strední výši lidského hlasu, na tón »a*--, a za tím úcelem antifony a zalmy transponovati. Mezihry bulte jen tam mezi antifonami ucinęny, kde toho vyzaduje modulace do nové toniny. Jinde by mezihry rušily organický celek nešpor. Priívod varhan nezakrývej zpęvu, nýbrz rhytmicky splývej se zpívaným slovem ! D. O. | ||||
|