|
| ||||
| ||||
|
6
Antifona 2. Ton. 111 Le - vi - ce Bo-ha pod hla-vou tvo - jí jest, * pra - vi - ce je - ho tę ob - jí - má. 0 I i \ ~ r # ; i ~_ ,~ á i/ i 1. Chval-te, sluzebníci, Ho-spo-di - na, chvalte je - - - - ho jmé-no. Lid. 2. Budiz jméno Pánę l.,ochvá- le - no od té chvíle az na vę- ky. 3. Od východu slunce az do zá - pa - du, chváleno bud' jmé - no Pá-nę! 4. Nade všechny národy Bűh vy-vý-šen jest a nad nebesa je - - ho slá-va. 5. Kde jest Bűh náš? Sídlí na vý-§i-nách a prec nízkého sivšímá v nebi i na ze - mi. 6. Nuzného z prachu vy-vy- §u-je a chudasa zve - - - dá z bí-dy. 7. Po - sa - zu - je ho ve-dle kní-zat, vedle knízat li - - - du ` své-ho. 8. Ne - ma - jí - cí dí-tek u - klid - ńu- je, uciniv ji mat- - - kou šfastnou. 9. Slá-va bu - diz Ot-ci, Sy - nu i sva-té- mu Duchu, 10. jakáz byla na pocátku, ted' i vzdycky i na vęky vę- - - kűv. A-men. Antifona 2. se opakuje. Antifona 3. Ton. V. Jsi piná ho-re * avšak krásná mezi všemi ze-na-mi, proto miloval tę Bűh a do svých sídel u-ve- dl. | ||||
|