|
| ||||
| ||||
|
8
V. Antifona 5. Ton. VII. Krá - sná a sli - cná * u - ci - nę - na jsi ve svých pű-va-bech, sva - tá bo - zí Ro - di - cko ! i I i r- Zalm 147. J ~ i I I ~ 1. Chval, je - rusaléme, Ho- spo- di- na, oslavuj, Sione, Boha své - ho! Lid. 2. Závorám bran tvých pe-vnost dává, dętem tvým v tobę zehná. 3. Zjednává pokoj hranicím tvým, pšenicnou tę bę - li sy - tí 4. Posílá na zemi ro- zka- zy své, rychle spęje slo - vo je- ho. 5. Dává sníh ja - ko vinu, rozsévá jíní ja- ko po- pel. 6. Led metá v kru-po-bi-tí, kdoz vydrzí jeho mra-zu? 7. Vysílá slovo své a roz-pouští vše, vítr jeho vane a lined te- kou vo-dy. 8. Zjevuje své slovo ja- ko - bo - vi a Israeli svá práva i roz-hod-nu-tí. 9. Zádnému národu tak ne - u - ci - nil, svých zákonűv jim ne- o- zná- mil. 10. Sláva O - tci, Sy - nu, téz sva- té-mu Duchu, 11. jakáz byla na pocátku, ted i vzdycky, i na vęky vękűv. Amen. Antifona S. se opakuje. VI. Kapitola (Sir. 24, I4). Knęz. Od pocátku, a to pred vęky stvo4c- na jsem, a az do budoucích vękű bý - ti ne - pre - sta - nu, Lid. ve príbytku jeho svatém sluzbu ko - na - la jsem. Bo - hu dí - ky ! | ||||
|